Článek
V jazyce německých Sintů znamená slovo „ruke“ strom. Silný, rovný, pevně zakořeněný. Johanna Trollmanna přezdívali Rukeli od dětství – pro jeho vzpřímené držení těla, pro způsob, jakým stál v ringu.
Narodil se v roce 1907 v Hannoveru, osmé z devíti dětí v sintské rodině. V osmi letech začal boxovat. V patnácti vyhrál regionální šampionát a stal se členem boxerského klubu Heros Hannover. Byl čtyřnásobným oblastním šampionem, pak vítězem severoněmeckého šampionátu amatérských boxerů. Přitahoval publikum nejen výkony, ale i vzhledem – psali o něm jako o boxerovi s tváří hollywoodské hvězdy.
Ale to hlavní byl jeho styl.
V ringu soupeře nezdolával hrubou silou. Byl rychlý, elegantní, pohyboval se neustále, nohy měl stále v pohybu. Kolem protivníků létal jako motýl a bodal jako včela – tak o svém vlastním stylu o třicet let později mluvil Muhammad Ali. Trollmann to dělal dřív. Bývá označován za jednoho z průkopníků moderního boxu.
Nacisté jeho styl označili za neněmecký.
9. června 1933
Šest měsíců po tom, co se Hitler chopil moci, stál Trollmann ve čtvrtfinále mistrovství Německa v polotěžké váze naproti Adolfu Wittovi. Na tribunách seděli nacističtí funkcionáři. Mezi nimi předseda nové centralizované boxerské asociace Georg Radamm, dlouholetý člen NSDAP.
Box byl pro nový režim důležitý. Hitler ho považoval za královskou disciplínu, v níž se projevuje germánský duch. Byl přejmenován na „Deutscher Faustkampf“ – německý boj pěstí – a prohlášen za součást budování obranyschopného národního těla. Židovští boxeři byli záhy vyloučeni z tréninků i závodů. Mistr Erich Seelig musel uprchnout z Německa. Titul byl volný.
Trollmann Witta porazil. Dvanáct kol, jednoznačný výkon.
Rozhodčí ho vítězem neprohlásili. Výsledek byl prohlášen za nerozhodný.
V hledišti vypukl hluk. Diváci, kteří boxu rozuměli, začali protestovat. Bylo to příliš zjevné – Trollmann Witta přehrál. Funkcionáři ustoupili. Titul mu byl přiznán.
Po šesti dnech mu byl odebrán. Důvod: neněmecký styl boxování.
Jsem tu bílý
Trollmann měl na příštím zápase nastoupit proti Gustavu Ederovi. Přišel.
Vlasy si obarvil na blond. Obličej si posypal moukou do běla. Nastoupil mezi lana jako karikatura árijského bojovníka – a nebojoval. Stál rovně, ruce podél těla, a nechal se bít. Kolo za kolem.
Byl to vzkaz. „Jsem tu bílý. Budete mě konečně respektovat jako sobě rovného?“ Zároveň výsměch ideologii, která byla ochotná manipulovat s pravidly fair-play, s hodnotami i s lidmi, aby dosáhla svého.
Eder ho přehrál bez odporu. Trollmannovi byla odebrána licence. Bez licence nesměl boxovat profesionálně. Živil se vystoupeními na jarmarcích a pouti. Celkem absolvoval v kariéře 64 zápasů – 31 výher, 19 porážek, 14 nerozhodných.
Co přišlo potom
V červnu 1935 se oženil s Němkou Olgou Bildou. V březnu 1935 se jim narodila dcera Rita. Několik měsíců po svatbě vešly v platnost norimberské rasové zákony – a Trollmann věděl, co to pro jeho ženu a dceru znamená. Podle zákonů by Rita jako napůl Sintka byla klasifikována jako Mischling.
Zhruba 23. prosince 1935 byl nucen podstoupit sterilizaci – jako „vrozeně slabomyslný“, v rámci nacistického eugenického programu. Aby ochránil ženu a dceru, rozvedl se s Olgou. Jiné příjmení je mohlo zachránit.
V listopadu 1939 dostal povolávací rozkaz. Bojoval ve Francii, Belgii, Polsku a na východní frontě, kde byl raněn. Začátkem roku 1942 byl z Wehrmachtu propuštěn – Romové a Sintové nesměli dále sloužit.
V červnu 1942 ho v Hannoveru zatklo gestapo. Mučili ho ve vazební věznici. V říjnu 1942 byl deportován do koncentračního tábora Neuengamme u Hamburku. Od té chvíle byl vězeň číslo 9841.
Krajíc chleba za knockdown
V Neuengamme ho poznal Schutzhaftlagerführer Albert Lütkemeyer – před válkou byl boxerským funkcionářem. Rozpoznal šampiona. Trollmanna každý večer nutil trénovat a boxovat s příslušníky SS – a to vše po celodenní nucené práci. Byl o třicet kilogramů lehčí než v době své kariéry. Za každý knockdown dostával krajíc chleba s máslem.
Brzy by takto zemřel.
Zachránila ho skupina spoluvězňů vedená Andrém Mandryxcsem, která využívala svých táborových kontaktů k záchraně vybraných lidí. 9. února 1943 vězeň číslo 9841 oficiálně zemřel na selhání srdce. Trollmann vyměnil identitu za jiného zemřelého vězně – jehož tělo jeho spoluvězni vydávali za Trollmannovo. S novým číslem byl zanedlouho převezen do vedlejšího tábora Wittenberge.
Poslední zápas
Ve Wittenberge ho znovu poznali. Znovu byl nucen boxovat.
V táboře byl kápo jménem Emil Cornelius – bývalý zločinec, nenáviděný vězeň, který si vymínil výhody za dozor nad ostatními. Trollmann s ním musel bojovat.
Trollmann zvítězil.
Cornelius neunesl ponížení. Donutil Trollmanna pracovat do naprostého fyzického kolapsu. Když se Trollmann bezvládný nemohl bránit, Cornelius ho ubil obuškem. Jeho tělo bylo hozeno do hromadného hrobu poblíž tábora.
Bylo mu šestatřicet let.
Jak přesně zemřel, by zůstalo navždy nejasné – nebýt Roberta Landsbergera. Spoluvězeň, jemuž se podařilo Wittenberge přežít, po osvobození vypověděl, že byl přímým svědkem Rukeliho zavraždění. Jeho výpověď byla zaznamenána a uložena do archivu památného místa Neuengamme. Ležela tam desítky let, než ji někdo začal číst.
Dcera, která nevěděla
Rita Trollmannová o svém otci po celá léta nevěděla téměř nic. Matka jí jeho osud zamlčela – pravděpodobně z bolesti, pravděpodobně ze snahy ochránit ji. Jako mladá žena od některých známých slyšela jen: „Tvůj táta byl skvělý boxer.“ Nic víc.
Celý příběh poznala teprve na konci devadesátých let, kdy začali po Trollmannových stopách pátrat novináři a historikové. Příbuzní ji pak seznámili se zbytkem rodiny. Zbytek rodiny Rukeliho ctil a pamatoval.
Ona ne – matka ji chránila mlčením.
Co zůstalo
V roce 2003 – sedmdesát let po mistrovství – Asociace německých profesionálních boxerů Trollmannovo vítězství oficiálně uznala. Byl zapsán na seznam německých šampionů v polotěžké váze.
V roce 2004 město Hannover po něm pojmenovalo ulici. Od roku 2011 nese jeho jméno sportovní hala v Berlíně-Kreuzbergu. V berlínském Viktoria parku stojí pamětní deska s číslem 9841 – číslem, které mu vytetovali při vstupu do Neuengamme.
Nobelista Dario Fo o něm napsal knihu. Rike Reinigerová divadelní monodrama Cikánský boxer, které hráli po celém Německu a Rakousku, a v roce 2016 mělo českou premiéru v Brně v rámci vzpomínkových akcí na první transport Romů z Brna do Osvětimi. V češtině ho hrál Filip Teller.
A styl, který nacisté označili za neněmecký – taneční, lehký, rychlý, elegantní, na nohou – byl o třicet let později oslavován jako revoluce v boxu, když ho svět znovu viděl u Muhammada Aliho.
Zdroje:
Rukeli, vězeň číslo 9841 – Romea.cz
Dostupné z: https://romea.cz/cz/domaci/rukeli-vezen-cislo-9841-zivotni-pribeh-slavneho-boxera-johanna-trollmanna
Johann Trollmann – Wikipedia (anglická verze)
Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Johann_Trollmann
Dcera romského boxera Trollmanna – Radiožurnál
Dostupné z: https://radiozurnal.rozhlas.cz/dcera-romskeho-boxera-trollmanna-zabiteho-za-holocaustu-dlouho-o-mistrovstvi-8805319
Příběh romského boxera Rukeliho – Romea.cz
Dostupné z: https://romea.cz/cz/zahranici/pribeh-romskeho-boxera-rukeliho-trollmanna-zavrazdeneho-v-koncentracnim-tabore-poprve-oziva-v-hranem-filmu
Johann Trollmann – Experiencing History, USHMM
Dostupné z: https://perspectives.ushmm.org/item/photo-of-johann-rukeli-trollmann-with-his-teammates
