Článek
Bylo to na Velký pátek 30. března 1945. Z prostoru mezi obcemi Trhová Hradská a Topoľníky na jihozápadním Slovensku se ozvaly výstřely a exploze granátů. Lidé v okolních vesnicích si mysleli, že jde o boj mezi Němci a sovětskou armádou – fronta byla natolik blízko, že podobné zvuky byly každodenním pozadím jejich životů.
Mýlili se.
Nebyl to zvuk války. Byly to zvuky masové vraždy.
Jedinou přeživší přímou svědkyní se stala Magdaléna Lakatošová, které říkali Róžika. Schovala se. Druhý den přišli příbuzní a pochovali mrtvé na místě. Uplynulo osmdesát let. Dosud nebyl nikdo potrestán.
Šípové kříže
Maďarská Strana šípových křížů – Nyilaskeresztes Párt – byla tím nejbrutálnějším, co fašismus ve střední Evropě přinesl. Nacisté ji zpočátku pokládali za příliš radikální. Horthyho konzervativní vláda ji opakovaně zakazovala. Po německé vojenské okupaci Maďarska v březnu 1944 však přišel čas šipkářů: v říjnu 1944, když Horthy tajně vyjednával o příměří a Němci to zjistili, byl regent donucen abdikovat. Moc převzal Ferenc Szálasi.
Nastaly měsíce teroru, jaký Maďarsko dosud neznalo. Desetitisíce budapešťských Židů skončily v Dunaji nebo na pochodech smrti. Strana fungovala na principu, který její vůdci kodifikovali v interní směrnici: každý určený ke smrti musí být nejprve nejméně dvacet minut mučen. Válka se schylovala ke konci a Szálasovi muži to věděli – a spěchali.
Na území jižního Slovenska, které Maďarsko anektovalo v roce 1938 v důsledku Vídeňské arbitráže, se protiromská opatření s příchodem šipkářů výrazně zostřila. Romové byli vykazováni z veřejných prostranství, ze škol, zbavováni jakéhokoliv postavení. Koncem roku 1944 začaly deportace: Romové z obsazených území byli soustřeďováni v pevnostech v Komárně a odsud transportováni do Dachau a dalších táborů.
Hurbanovo, leden 1945
V lednu 1945 osvobodila Rudá armáda Hurbanovo – město, které Maďaři znali jako Ógyalla. Jenomže po několika dnech musela ustoupit před německým protiútokem a město se znovu ocitlo pod kontrolou Němců a jejich místních spojenců.
S nimi se vrátil i Jozef Barkoczi.
Jako okresní velitel místní buňky Strany šípových křížů si Barkoczi sestavil zvláštní údernou jednotku a začal systematicky pronásledovat lidi, které označil za nepřátele – spolupracovníky Rudé armády, odpůrce režimu, ty, na které někdo ukázal prstem.
22. ledna 1945 zadržel Ladislava Marikovce a korytáře Júliuse Kanalose. Oba prý pomáhali sovětské armádě. Za obcí je zastřelil a nechal pochovat do společného hrobu na místním hřbitově.
Ve stejném čase deportoval desítky chlapců a dívek ve věku čtrnáct až jednadvacet let do zajišťovacího tábora v Komárně a odtud do Německa. Mnozí z nich nepřežili. Zároveň byly deportovány i zbývající židovské rodiny ve městě, jimž byl zabaven majetek.
Pak Barkoczi zaměřil svou pozornost na romskou osadu Šárad.
Zahrada u Šümega
25. března 1945 padlo rozhodnutí romskou komunitu zlikvidovat. Důvodem byla jejich údajná spolupráce s Rudou armádou.
Původně se vraždy měly odehrát přímo v Hurbanově. Místní obyvatelé, mezi nimi i katolický farář, naléhali, aby se tak nestalo ve městě. Nechtěli se na vraždy svých sousedů dívat. Barkoczi souhlasil.
26. března obklíčili příslušníci Strany šípových křížů spolu s maďarskými policisty romskou osadu Šárad. Romům řekli, že je evakuují na jiné, bezpečnější místo. Soustředili je na zahradě u místního občana jménem Šümeg. Sešlo se tam sedmdesát až osmdesát osob – ženy, muži, děti, nemocní, těhotné ženy. A deset rumunských vojáků, kteří se v osadě skrývali.
Druhý den ráno je hnali pryč. Nikomu neřekli, kam jdou. Pochod vedl směrem na Dunajskou Stredu.
Velký pátek na břehu Malého Dunaje
Šli několik dní.
Na rozhraní katastrů obcí Trhová Hradská a Topoľníky, u břehu Malého Dunaje, skupina zastavila. Bylo to večer 30. března 1945 – na Velký pátek.
Podle výpovědí přeživších nastal zmatek: část vězňů se pokusila utéct. Barkocziho muži spustili palbu. Kdo přežil výstřely, byl vtlačen do řeky a utopen. Těla nechali na břehu a odešli přespat do Topoľníků.
Magdaléna Lakatošová zvaná Róžika se stihla ukrýt. Přežila jako jedna z mála přítomných. Druhý a třetí den přišli příbuzní a pochovali mrtvé na místě. Nikdo tato místa nikdy nevykopal. Je dost pravděpodobné, že tam leží dodnes.
Zahynulo 37 hurbanovských Romů a 10 rumunských vojáků.
Hurbanovo osvobodila Rudá armáda 2. dubna 1945 – tři dny po masakru.
Jména
Mezi zavražděnými byli: Aladár a Rozália Lakatošovci a jejich děti Július, Margita, Katarína, Alexander, Magdaléna, Juraj, Hermína a Alžbeta. František a Alžbeta Lakatošovci a jejich děti Ľudovít, Alexander, Karolína, Magdaléna a Terézia. Jozef a Katarína Lakatošovci a jejich děti Jozef, Berta, Vojtech, Karolína, Zuzana a Aurélia. Alžbeta Lakatošová a její děti Júlia a Ľudovít. Anna Stojková rozená Lakatošová a její děti Katarína a Piroška. Emília Stojková a její děti Emília a Dezider.
Čtyři jména se nepodařilo ztotožnit. Jména rumunských vojáků nejsou známa.
„Veřejnost si nepřeje potrestání“
Poválečné vyšetřování vedla komunistická Státní bezpečnost – poprvé v letech 1956 až 1958, znovu v letech 1974 až 1976. Za tu dobu sesbírala výpovědi přeživších i svědků, znala jména vrahů. Věděla, kdo velel pochodu. Věděla, kdo spustil palbu.
Spis uzavřela v roce 1976 s konstatováním, že veřejnost si nepřeje případ otvírat ani vyvozovat odpovědnost.
Jozef Barkoczi svůj život v klidu dožil v Bratislavě.
Oběti nemají pomník. Jsou pohřbeny na břehu řeky, na rozmezí dvou katastrů, v místě, které nikdo za osmdesát let neprozkoumával.
„Za smrt desítek lidí nebyl nikdo potrestán“
Vraždění na Velký pátek 1945 není ojedinělý příběh. O Štědrém večeru 1944 byla vypálena romská komunita v obci Slatina – muži, ženy a děti byli zavřeni do domu a uhořeli. Celý region procházel závěrečnou vlnou teroru provázenou vědomím, že válka je prohraná a že je třeba spěchat.
Romové ze Šáradu nebyli partyzáni ani vojáci. Byli to lidé, kteří se ocitli v místě, kde bylo beztrestné je zabít. A beztrestné to zůstalo.
Etnografka Zuzana Kumanová, která případ zdokumentovala, napsala o osmdesát let po masakru jednoduchou větu: za smrt desítek lidí nebyl nikdo potrestán.
Zdroje:
Rómov strieľali aj topili – Zuzana Kumanová, Romano fórum / Denník N
Dostupné z: https://romanoforum.dennikn.sk/romov-strielali-aj-topili-na-velky-piatok-1945-rozputali-nyilasovci-pri-dunajskej-strede-masaker/
Nyilašovci rozsievali smrť krátko pred oslobodením – SME
Dostupné z: https://domov.sme.sk/c/8039256/nyilasovci-rozsievali-smrt-kratko-pred-oslobodenim.html
Strana šípových křížů – Wikipedie
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Strana_%C5%A0%C3%ADpov%C3%BDch_k%C5%99%C3%AD%C5%BE%C5%AF
