Článek
Neděle 24. července 1949. Na úbočí Vlašského hřebene v Jizerských horách stály dva stany. Uvnitř spalo sedm mladých mužů ze Železného Brodu. Čekali na signál k odchodu – na druhé straně hranic mělo být Západní Německo a svoboda.
Nevěděli, že převaděč je zradil.
Nevěděli, že les kolem stanů je od půlnoci plný ozbrojených mužů.
Nevěděli, že na sedm skautů v plátěných stanech čeká nejméně sedmdesát příslušníků Státní bezpečnosti a Sboru národní bezpečnosti, vyzbrojených mimo jiné těžkými kulomety.
Když se začalo rozednívat a kontury stanů byly viditelné, zazněl rozkaz zahájit palbu.
Železný Brod
Radomil Raja se narodil v roce 1932 v Železném Brodě a kromě doby vězení tam prožil celý život. Byl aktivním skautem – v Brodě bylo silné skautské hnutí, po válce skauti postavili nový areál z materiálu z německých lágrů. Z prken a tyčí, které přivezli ti, co se vrátili. Raja miloval Jizerské hory, znal každý kout. Každé léto tábořili nedaleko Smědavy.
Po únoru 1948 šlo všechno hrozně rychle. Komunisté začali Junák začleňovat do Svazu mládeže, pak omezili věkovou hranici, pak postupně likvidovali oddíly. Raja to popsal bez okolků: „Po únoru se snažili převést skauty do Svazu mládeže. Jenže do toho nikdo neměl velké chutě. Bylo jen pár jedinců, kteří se nechali zlákat. Bylo potřeba razantně zakročit. Bylo takový heslo: Když padne hlava cizí, tak problémy zmizí. Tak se likvidovaly myšlenky lidí, pokud možno s jejich nositeli.“
Skupinka skautů kolem Raji nechtěla ani do Svazu mládeže, ani pasivně čekat, až pro ně přijde Bezpečnost. Rozhodli se odejít.
Bylo jich sedm. Šesti bylo kolem osmnácti let, Rajovi bylo sedmnáct. Vedoucím byl Jiří Haba – pětatřicetiletý berní úředník, jediný dospělý ve skupině v plném slova smyslu.
Dvojitý agent
Začátkem léta 1949 se skupince ozval Jiří Hilger – železnobrodský rodák s pověstí agenta americké vojenské kontrarozvědky CIC. Tvrdil, že ví o plánovaném zatčení a že je může dostat přes hranice. Byl zkušený, znal trasy, měl kontakty. Do skupiny ho uvedl Robert Hofrichter.
Přijali nabídku.
Tři ze skautů odešli do Jizerských hor o něco dříve, aby vyčkali na vhodnou příležitost. Postavili stany v lesích nedaleko Smědavy. Pak přišel Raja se třemi dalšími.
Čekali.
„Nechali nás tam zabydlet se,“ vzpomínal Raja. „SNB už tam prostě čekala v pohotovosti, nechali nás tam zabydlet a v noci obstoupili celý úsek.“
Den před útokem přišel k tábořišti slovenský lesní dělník, který hledal prý koně. Raja ho vyvedl z lesa. „Oni to udělali ještě šikovným způsobem, aby se neproláklo, že to je zorganizovaný. Tvrdili, že to vyzradil ten Slovák – to byl nesmysl, páč oni o tom věděli perfektně předem.“
Hilger byl totiž dvojitý agent StB.
Ráno 24. července
Policisté se rozložili kolem stanů ve tmě. Dostali rozkaz: až se bude rozednívat a budou vidět kontury plátna, zahájit palbu.
Při ranním útoku byli skauti zasaženi ještě ve stanech. Jiří Haba – jako jediný starší, jako vedoucí – sáhl po pistoli. Podle Raji Haba nemohl kvůli zranění stan opustit, střílet začal, aby ostatním dal šanci utéct nebo se schovat. Stan spolu s ním rozstříleli z kulometu.
Ostatní vyšli s rukama nahoru. Lehli si na zem.
Pak přiběhli dva policisté a vypálili do ležících zásobníky svých zbraní. Vedle Raji ležel Tomáš Hübner – bezbranný, na zemi, bez jakékoliv možnosti odporu. Zastřelili ho ranou do zad.
„Jak jsme tam prostě leželi, tak přiběhl jeden nebo dva policajti a vystříleli celý zásobník. Vedle mne zastřelili Tomáše Hübnera z Brodu, mladého kluka, kamaráda ze skautského oddílu. Mne postřelili do nohou, Pepíka Veselého, Jindru Kokošku postřelili. Takže tam vypálil do těch těl zhruba sedm ran.“
Pak měnil zásobník. Chystal se pokračovat.
Ozval se hlas jednoho z velitelů: „Soudruzi, neprasečte, potřebujeme taky nějaké živé.“
Celkem bylo vystřeleno přes tři tisíce nábojů. Na sedm skautů ve dvou stanech.
Hrobník v Hejnicích
Těla Jiřího Haby a Tomáše Hübnera odvezli na hřbitov do nedalekých Hejnic. Byli svlečeni donaha.
Hrobník – starý Němec, slušný člověk – odmítl pohřbít nahá těla.
Řekl: takhle se nepohřbívalo ani za války.
Přinutili ho. Podepsal mlčenlivost. Přesto to řekl – těm, kteří se ptali. Oba zakopali na hejnickém hřbitově. Bez pohřbu, bez oznámení rodinám, bez kříže s jejich jmény.
Proces
Radomil Raja byl převezen do tanvaldské nemocnice, pak do vězeňské nemocnice na Pankráci. Ramenní kloub měl roztříštěný, dvě operace ho čekaly ještě po propuštění. Stal se z něj částečný invalida – komunisté usoudili, že by v kriminále nebyl moc pracovně platný, takže mu vyměřili jen dva a půl roku. Jeho kamarádi dostali víc.
StB ihned sestavila oficiální verzi: skauti se v bunkrech pohraničního opevnění chystali na ozbrojený převrat. Plánovali vyhodit do vzduchu Soušskou vodní nádrž. Jiří Haba prý zastřelil Tomáše Hübnera a pak spáchal sebevraždu.
Raja byl přesvědčen, že tato verze byla technicky nemožná.
Proces proběhl v říjnu 1949 v Praze. Robert Hofrichter dostal dvacet let. Václav Hlava a Josef Klapáč po deseti. Jindřich Kokoška a František Linka osm let. Raja, Šírek a Žídek dva a půl roku. Devět dalších lidí z okolí, kteří skautům pomohli s jídlem nebo přístřeškem, dostalo tresty do jednoho roku. Lesáci z Jizerských hor, kteří o skupince věděli, dostali podle Raji deset až patnáct let.
Jiří Hilger z Československa unikl. Vrátil se jako „agent CIC“, ale dál donášel StB. Zemřel v roce 2006.
Po roce 1990
Raja podal trestní oznámení na neznámého pachatele pro spáchání vraždy. Nebylo dostatečně vyšetřeno. Neskrýval nespokojenost.
Díky svědectví hrobníka se po roce 1990 zjistilo, kde byli Haba a Hübner pohřbeni. Proběhla exhumace. Jejich ostatky se dostaly do hrobů rodičů.
Jenomže protože nebyli nikdy soudně odsouzeni – byli jen zastřeleni – nemohli být ani rehabilitováni. Jejich rodinám se nikdo po roce 1990 neomluvil.
„Co je na věci největší tragédie vedle těch lidských životů?“ říkal Raja. „Poněvadž nebyli odsouzení, nemohli být ani rehabilitováni, ani jejich rodinám se nikdo po devadesátém roce neomluvil.“
U silnice ze Souše směrem na Smědavu dnes stojí dvojice spojených křížů. Přesné místo útoku není známo. Kalamitní těžba v osmdesátých letech přeorala terén těžkou technikou do hloubky tří čtvrtí metru. Výzkumy z let 2008 a 2009 skončily bez výsledku.
Radomil Raja žil celý život v Železném Brodě. Robert Hofrichter emigroval v roce 1969 do Spojených států – byl to on, kdo dal podnět ke vzniku pomníčku u soušské silnice.
Zdroje:
Radomil Raja (1932) – Paměť národa
Dostupné z: https://www.pametnaroda.cz/cs/raja-radomil-20060629-0
Akce Jizerka – Wikipedie
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Akce_Jizerka
Na sedmero skautů vystříleli tři tisíce nábojů – ČT24
Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/na-sedmero-skautu-vystrileli-tri-tisice-naboju-od-komunisticke-operace-jizerka-ubehlo-70-let-62271
Akce Jizerka: Nahé nepohřbívám, řekl hrobník – Deník.cz
Dostupné z: https://www.denik.cz/historie/masakr-skautu-1949-akce-jizerske-hory-statani-bezpecnost-tomas-hubner.html
