Článek
Pršelo, jen se lilo.
Na sletové ploše na Strahově stálo v červenci 1948 třicet tisíc žen s kužely. Promoklé halenky se lepily na kůži. Sukně plihly. Ve vzduchu visela otázka, kterou si každá z nich kladla v duchu: Kdy se zase sejdeme? A co bude mezi tím?
Na náčelnickém můstku stála Marie Provazníková.
Cvičení skončilo. Po vteřinách hrobového ticha se zvedla bouře potlesku. Davy se nehnuly z míst. Křičely: „Opakovat!“ Za jedenáct sletů se něco takového nestalo. Náčelnice zvolala do mikrofonu: „Chcete opakovat?“ Zdola zaburácelo: „Chceme!“
Kdo to zažil, říkával: „To nebylo obyčejné cvičení, to byla bohoslužba.“
Dvacet let na náčelnickém můstku
Marie Provazníková, rozená Kaloušová, se narodila 24. října 1890 v pražském Karlíně. Vyrůstala jako nejstarší ze čtyř dětí inženýra Václava Kalouše. Studovala na dívčím gymnáziu Minerva – kde ve třídě seděla vedle Olgy Masarykové, dcery budoucího prezidenta. Poté se provdala, porodila dceru Alenku a záhy ovdověla.
Vrátila se na Minervu, odmaturovala, vystudovala pedagogiku tělesné výchovy na Univerzitě Karlově a stala se profesorkou tělocviku. V sokolské kariéře postupovala rychle: ve 26 letech náčelnice karlínské jednoty, za tři roky členka náčelnictva žen ČOS, v roce 1931 náčelnice celé České obce sokolské.
Kolega jí blahopřál: „Chlapče, to je náš ženský Jindra.“ Přirovnání k legendárnímu náčelníkovi Jindřichu Vaníčkovi bylo tehdy nejvyšší pochvalou, jakou si sokolský činovník mohl vysloužit.
Za dvacet let ve funkci organizovala tři všesokolské slety – 1932, 1938 a 1948. Na mezinárodním fóru FIG prosadila soutěžní řád pro ženskou gymnastikou, který dosud neexistoval – skvělým řečnickým výkonem v němčině a francouzštině ho prosadila přes odpor mužů, kteří se domívali, že ženám na mezinárodních závodech žádná místa nepatří.
Farmářka na Vysočině
Když nacisté v březnu 1939 obsadili Prahu, Provazníková šla do Tyršova domu a začala pálit dokumenty. Sokolské záznamy, seznamy, korespondenci – vše, co nesmělo padnout do rukou gestapa.
Vedení Sokola ji pak ukrylo v kraji Vysočina, kde přežila válku jako „embryo farmářka“, jak sama svůj pobyt v úkrytu s jistou ironií pojmenovávala. Zatímco přátelé umírali v koncentračních táborech, tajně přijímala sokolské členy, kteří k ní v noci přicházeli pro radu a povzbuzení.
Po válce se vrátila do Prahy. Slet 1948 začala připravovat okamžitě.
Beneš – Beneš – Beneš
Slet se konal v červnu 1948 – čtyři měsíce po komunistickém převratu. Gottwald byl prezidentem. Komunisté seděli v tribuně a sledovali průvod sokolů.
V Pařížské třídě se nad průvodem vlnil les amerických praporků – sokolové z Ameriky přijeli na protest proti komunistickému puči. Policie se je pokoušela zabavit, zatkla několik desítek lidí. Praporky zmizely – a znovu se vynořily před vládní tribunou, před očima celého diplomatického sboru a cizích novinářů.
A pak se rozneslo, že na tribuně sedí Beneš.
Edvard Beneš – odstoupivší prezident, symbol první republiky – na tribuně pravděpodobně nebyl. Ale zpráva se šířila davem. Ze sevřených řad začalo temně hřmět jediné slovo: „Beneš – Beneš – Beneš.“
Mikrofony Československého rozhlasu to zachytily. Zpráva se rychle roznesla po celé zemi.
Provazníková popsala, co přišlo vzápětí: „Viděla jsem, že je zle, a proto jsem šla ihned po skončení cvičení žákyň do ministerské lóže. Chtěla jsem mluvit se členy vlády. Ti se ke mně hned nahrnuli a vzrušeně se ptali, jak se to mohlo stát. Na to jsem klidně odpověděla: Vždyť se nic nestalo. Někdo řekl dětem, že je prezident Beneš na tribuně a děti ho zdravily.“
Komunisté přijali vysvětlení. Co jiného mohli dělat – celý svět se díval.
Pas na poslední chvíli
Po sletu čekala olympiáda v Londýně. Sokolky nacvičily povinné a volné sestavy – kruhy, kůň na šíř s madlem, kladina, prostná, společné vystoupení s kužely. Vše s novými, náročnějšími prvky.
3. srpna 1948 nastoupily gymnastky se svou vedoucí Vlastou Děkanovou – stříbrnou z Berlína 1936 – do letadla. Jejich náčelnice zůstala doma. Pas nedostala.
Požádala o něj jako místopředsedkyně FIG – Mezinárodní tělovýchovné federace. Komunisté zřejmě přehlédli, že tato funkce jí dává nárok na cestovní doklady. Dostala pas pouhých dvacet čtyři hodin před závodem gymnastek. Toho dne do Londýna už nic neletělo.
Britský konzul zařídil přistání neohlášeného cizího stroje. Marie v Ruzyni nastoupila a zmizela v oblacích.
Zlatá in memoriam
V Londýně čekala jiná tragédie. Eliška Misáková, jedna z nejlepších gymnastek týmu, náhle zemřela na dětskou obrnu. Bylo jí třiadvacet let.
Přesto – nebo možná právě proto – Čechoslovenky závodily s odhodláním, které Provazníková popsala prostě: „Nezačaly nejlíp, ale postupně se vyhouply do čela.“
Zlaté medaile přivezly domů. Eliška Misáková je jako jediný sportovec v historii olympijských her získala in memoriam.
Provazníková se však s gymnastkami nevrátila.
Bába Provazníková
Ministr spravedlnosti Alexej Čepička – zeť prezidenta Gottwalda – zuřil. Prohlásil, že „tu bábu Provazníkovou měl nechat zatknout už v únoru, a ne si ji nechat upláchnout před nosem.“
Provazníková o tomto výroku věděla. Nijak ji to nezlomilo.
Pamětnice, která ji znala z Minerviných dob, říkala: „Kdyby zůstala, dopadla by jako Milada Horáková.“
V Londýně přijala nabídku univerzity z New Jersey na vyučování tělesné výchovy. Do konce roku 1948 se přesunula do Spojených států – i s rodinou své dcery.
„Vzpomínky jsou to nejcennější, co jsme mohli vzít s sebou přes hranice,“ napsala v předmluvě ke svým pamětem To byl Sokol, vydaným v Mnichově v roce 1988.
Náčelnice do devadesáti
V Americe nezahálela. Pomohla založit Ústředí československého sokolstva v zahraničí. Vedla cvičitelské školy. Organizovala slety v emigraci. Francouzská republika jí udělila Řád čestné legie – vyznamenání, které se cizincům, a zvláště ženám, uděluje jen výjimečně.
Náčelnicí Sokola v zahraničí zůstala do svých devadesáti let.
Sametovou revoluci v listopadu 1989 přivítala s nesmírnou radostí. Sokol byl obnoven. Marie začala připravovat cestu domů.
Zemřela 11. ledna 1991 ve věku nedožitých 101 let – během příprav na návrat do Prahy.
Urna s jejím popelem byla převezena do Prahy a uložena v sokolské hrobce v Praze-Strašnicích.
Domů se přece jen vrátila.
Zdroje:
Marie Provazníková – Česká obec sokolská
Dostupné z: https://www.sokol.eu/provaznikova
Marie Provazníková – Krásná paní
Dostupné z: https://www.krasnapani.cz/marie-provaznikova
Všesokolský slet 1948 – Paměť národa
Dostupné z: https://www.pametnaroda.cz/cs/magazin/pribehy/vsesokolsky-slet-v-roce-1948-posledni-masove-vystoupeni-proti-komunistum
Ženy tří republik: Marie Provazníková – Rozhlas Plus
Dostupné z: https://plus.rozhlas.cz/zeny-tri-republik-marie-provaznikova-nacelnice-sokola-7595482
1948: The Political Defection of Marie Provazníková – Gymnastics History
Dostupné z: https://www.gymnastics-history.com/2021/12/1948-the-political-defection-of-marie-provaznikova-president-of-the-fig-wtc/
Marie Provazníková – Wikipedia
Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Marie_Provazn%C3%ADkov%C3%A1
