Článek
Na Staroměstském náměstí seděl 27. června 1948 v čestné tribuně Klement Gottwald. Vedle něj Josef Truhlář, starosta Československé obce sokolské. Z Pařížské ulice na náměstí mířil průvod sokolských dorostenců.
Truhlář vydal povel: „Vpravo hleď!“
Dorostenci povel neuposlechli.
Procházeli kolem tribuny mlčky – s hlavami sklopenými nebo s odvrácenou tváří. Cvičitelka Věra Šašková, která vedla kladenské dorostenky, vzpomínala: „Když jsme vpochodovaly z Pařížské ulice na náměstí před čestnou tribunu, vykřikovala se hesla jako: Nedáme si diktovat, koho máme milovat! A pak prý jsem velela vlevo hleď, ale o tom nevím. Pravda je, že se cvičenky odvrátily od tribuny s Gottwaldem.“ Teprve když tribunu minuli, znovu v průvodu zaznělo skandování jména Edvarda Beneše, který necelé tři týdny předtím odstoupil z prezidentské funkce.
Do Prahy se na XI. všesokolský slet sjelo 118 000 sokolů z celé země. Komunisté neponechali nic náhodě – do Prahy zamířily tisíce příslušníků SNB a milicionářů z venkova. Špiclové pronikali na stadion pomocí falešných lístků a pod západní tribunou byl prý ukryt „po zuby ozbrojený a kulomety vybavený oddíl SNB“. Všechno se ale uhlídat nedalo.
Průvod žáků a deštivé počasí
Skandování Beneše začalo ještě před průvodem dorostenců – 19. června, po cvičení žákyň na Strahovském stadionu. Bylo to pět dní poté, co Gottwald převzal prezidentský úřad. Šestnáct tisíc žákyň zacvičilo svou skladbu, Gottwald seděl na tribuně – a ze stadionu se začalo ozývat „Ať žije prezident Beneš!“
Mikrofony Československého rozhlasu to zachytily. Celá republika to slyšela.
Komunisté reagovali okamžitě. Tradiční průvod žáků Prahou – kdy by tisíce dětí prošly ulicemi plnými diváků a provolávání by se rozneslo celým městem – byl zrušen. Ale ne otevřeně. Stranické vedení si bylo vědomo, že otevřený zákaz by vyvolal skandál v tuzemsku i v zahraničí. Jako důvod bylo proto vydáváno deštivé počasí – přestože slet sužoval déšť po celou dobu a průvod dorostenců ani průvod dospělých komunisté kvůli počasí nezrušili.
Tehdejší tisk pak věrně sloužil: každé dvě stránky prý opakovalo, jaká je škoda, že kvůli vydatnému dešti nemohli malí sokolové vyrazit. Čtenář, který nevěděl o skandování na stadionu, neměl šanci nic poznat.
Dorostenci průvod dostali. Dospělí průvod dostali. Jen žáci – ti nejmladší, jejichž skandování nešlo uřídit – zůstali doma.
Gottwald pak na Strahově pochválil cvičení žákyň a poznamenal, že byl spokojen s jejich výkonem. O skandování nepadlo slovo.
Hesla z průvodu
Z řad průvodu zaznívala hesla, která byla v přímém kontrastu s tím, co od sokolů komunisté čekali:
„Nedáme si diktovat, koho máme milovat.“
„Pro nás nejsou Hradčany bez Beneše, bez Hany.“
„Za Benešem půjdem stále, třebas bude v kriminále.“
„Beneš na Hrad, ten druhý za drát.“
„Kdo se na nás mračí, svědomí ho tlačí.“
Americká obec sokolská se sletu na protest nezúčastnila. Místo toho roznesli sokolové v průvodu americké praporky. Policie se je pokoušela zabavit, ale nestačila – praporky se vynořovaly znovu a znovu, přímo před tribunou, před očima diplomatického sboru a zahraničních novinářů.
6. července táhlo Prahou 76 tisíc dospělých sokolů. Někteří „provokatéři“ byli zatýkáni přímo během defilé.
Zápotockého výtka
Komunisté slet nemohli zakázat – byl naplánovaný, připravený, zaplacený, a přítomni byli zahraniční novináři i diplomatický sbor. Ale mohli ho interpretovat.
A tak začala kampaň.
Krátce po sletu se v novinách – především v Rudém právu – začala objevovat vynucená prohlášení představitelů Sokola. Mluvili o znechucení z chování vlastních členů, omlouvali se za „excesy“ a žádali dobrovolné vystoupení těch, kteří se chovali nevhodně. Sokolští předáci snad doufali, že je veřejné pokání zachrání před komunistickým hněvem. Nebylo tomu tak.
Do tohoto proudu zapadl i úvodník premiéra Antonína Zápotockého v Sokolském věstníku – vlastním tiskovém orgánu spolku. Záměr byl zřejmý: nejde jen o komunistický tisk, který na Sokol útočí zvnějšku. Sokolský věstník sám tiskne kritiku komunistického premiéra. Jde o spolek, který se kaje.
Zápotocký napsal, že samotné cvičení ho nadchlo, ovšem se vším spokojen být nemohl: „Nelíbilo se mi, že v sokolském průvodu bylo dost sester i několik bratří, kteří zapomněli na Tyršova slova: Žádáš zdvořilost, buď zdvořilý – žádáš slušnost, buď slušný. Nehledej čest v chování opačném. Oni naopak hledali a doufali najít čest v nezdvořilosti a sprostotě. Proto odvrátili hlavu, jdouce kolem tribuny, na níž byl přítomen pan prezident republiky.“
Tyrš byl citován proti sokolům. Zakladatel spolku, jehož hesla sokolové znali nazpaměť, byl použit k odsouzení jejich odporu. To byl politický výkon – přebrat jazyk organizace a obrátit ho proti ní.
Ale Zápotockého slova nebyla nejhorší. Nejhorší bylo to, co přišlo dál: 11 000 členů bylo ze spolku vyloučeno nebo z něj „dobrovolně“ vystoupilo. 1 600 funkcionářů přišlo o místa. Za čtyři měsíce Sokol přestal existovat jako samostatná organizace.
Zdena Mašínová
Na fotografiích ze sletu je vlevo vidět Zdena Mašínová – vdova po generálovi Josefu Mašínovi, popraveném nacisty 30. června 1942.
Její příběh je zkratkou celého českého dvacátého století. Narodila se v roce 1907 v Olomouci, studovala zeměměřičství na pražském ČVUT – v době, kdy ženy na technické školy takřka nechodily – a vdala se za vojáka Josefa Mašína. Měli tři děti: Ctirada, Josefa a dceru Zdenu.
Za nacistické okupace byl Josef Mašín suspendován, protože odmítl kapitulovat. Odešel do ilegality a stal se členem zpravodajské skupiny Tří králů spolu s Balabánem a Morávkem. Gestapo ho zatklo v květnu 1941. Zdenu Mašínovou zatklo v lednu 1942 – a drželo ji v terezínské Malé pevnosti. Dětem hrozilo odvlečení do Německa na převýchovu; nemocná malá Zdena by v ústavu pravděpodobně nepřežila. Zachránila je babička Emma, která uměla plynně německy a za výchovu vnoučat se zaručila.
Josefa Mašína nacisté popravili 30. června 1942.
Po válce a po komunistickém převratu v únoru 1948 se Zdena Mašínová nakrátko pokusila vstoupit do KSČ – ne z přesvědčení, ale se záměrem bránit Svaz bojovníků za svobodu před komunistickým ovládnutím. Stranickou legitimaci vrátila ještě téhož roku, když byl zatčen jejich rodinný přítel generál Heliodor Píka. Tím se zařadila na seznam třídních nepřátel.
Na sletu v červnu 1948 stojí v průvodu sokolů, kteří odmítají zdravit komunistického prezidenta. Žena, která přežila gestapo a Malou pevnost, která ztratila manžela za nacistů a nyní čelila druhé totalitě.
Obě totality – jedna minulá, jedna nastupující – v jednom obrazu.
Za tři roky – v roce 1953 – přešli její synové Ctirad a Josef se svým přítelem Milanem Paumerem za střelby přes NDR do Západního Berlína.
Zdena Mašínová starší byla zatčena, odsouzena a uvězněna. Komunisté ji nechali s těžkým nádorovým onemocněním umírat na betonové podlaze v ruzyňské věznici. Zemřela 12. června 1956.
Pršelo, jen se lilo
Závěrečné vystoupení žen s kužely se konalo za silného deště. Cvičenky byly promoklé, halenky se lepily na kůži, sukně plihly.
A přece.
Po posledním cviku nastalo hrobové ticho. Pak se zvedla bouře potlesku. Diváci neopouštěli tribunu – křičeli „Opakovat!“ Náčelnice Provazníková zvolala do mikrofonu: „Chcete opakovat?“ Zdola zaburácelo: „Chceme!“
Za jedenáct sletů se něco takového nestalo.
Říjen 1948
23. října 1948 – čtyři měsíce po sletu – vydal ministr školství Zdeněk Nejedlý výnos o sloučení tělovýchovných organizací. Česká obec sokolská přestala existovat jako samostatná organizace. Sokol byl začleněn do nové Státní tělovýchovné organizace a přejmenován.
Sokolovny přešly pod státní správu. Archivy byly zkonfiskovány. Vedoucí funkcionáři, kteří se nepodrobili, byli vyhozeni nebo uvězněni.
Gymnastka Věra Růžičková – členka olympijského zlatého týmu z Londýna 1948 – vzpomínala pro Paměť národa: „Vrátily jsme se v době, kdy Sokol začal být špatný. Tehdy proti němu začínal boj. Snažili se nás ze všeho vynechat, my byly považovány za špatnou společnost. Někteří členové byli zatčeni přímo po odchodu z průvodu a vrátili se z vězení po deseti letech, ještě v těch sokolských krojích.“
Spartakiády
Sovětský model přinesl spartakiádu. Přejala ze sokolských sletů estetiku hromadných cvičení – tisíce cvičenců, synchronizované pohyby, velkolepá podívaná. Ale zbavila ji národní a demokratické symboliky. Místo Tyršova hesla „Tužme se!“ přišly hymny na sovětské přátelství.
První celostátní spartakiáda se konala v roce 1955 na Strahově – na témže stadionu, kde sokolové cvičili v roce 1938 a 1948.
Historik Michal Burian: „Ta totalitní moc si vzala ze Sokola to, co se jí hodilo – tu velkolepou kolektivní podívanou – a vyhodila to, co se jí nehodilo – demokratické hodnoty, národní hrdost, dobrovolnost.“
Obnovení
Po sametové revoluci byl Sokol obnoven. Nový slet se konal v roce 1994 – poprvé po šestačtyřiceti letech.
Pamětníci, kteří na sletu 1948 skandovali hesla a odvraceli hlavu od Gottwalda, přijeli na slet 1994 jako starci. Někteří za to strávili roky ve vězení. Přišli v sokolských krojích – ne v nových, ale v těch starých, z roku 1948.
XVII. všesokolský slet se konal v červenci 2024 v Praze. Zúčastnilo se ho přibližně 20 000 cvičenců z Česka i ze zahraničí.
Zdroje:
Všesokolský slet 1948 – poslední masové vystoupení – Paměť národa
Dostupné z: https://magazin.pametnaroda.cz/doba/unor-1948/vsesokolsky-slet-v-roce-1948-posledni-masove-vystoupeni-proti-komunistum
XI. všesokolský slet – Wikipedie
Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/XI._v%C5%A1esokolsk%C3%BD_slet
Všesokolský slet 1948 se komunistům hodil k propagandě – Reflex.cz
Dostupné z: https://www.reflex.cz/clanek/historie/88415/vsesokolsky-slet-v-roce-1948-se-komunistum-hodil-k-propagande-a-pak-sokol-zakazali.html
Bili je a zatýkali. Tak skončil sokolský slet – i60.cz
Dostupné z: https://www.i60.cz/clanek/detail/19745/bili-je-a-zatykali-tak-skoncil-sokolsky-slet
Babiš jako Gottwald aneb Sokol proti totalitě – Euro.cz
Dostupné z: https://www.euro.cz/clanky/sokol-proti-totalite-1413222/
XI. všesokolský slet 1948 – vzpomínky dorostence – Sokol.cz
Dostupné z: https://sokol.cz/dokument/1889-xi-vsesokolsky-slet-v-roce-1948
