Do důchodu ve čtyřiceti? A proč ne

Kdo alespoň trochu sleduje veřejné dění posledních let, jistě zaznamenal informace o tom, že populace stárne. Zaslechl také, že je třeba to řešit, jinak nebude na důchody. Pominu na chvíli, že to není pravda a na důchody bude vždy (jen je otázka, jak vysoké). Musí ale stárnoucí populace automaticky znamenat problém v důchodovém systému? Odpověď je prostá – nemusí. Jistě, pokud máme nastavený důchodový systém jako „průtokový ohřívač“, tak bude-li se při nižším „výkonu“ ohřívat více lidí, bude jim zima (= na důchody bude málo peněz). Ale tak to být nemusí. Populace nestárne zdaleka jen v Česku, přesto problémy nejsou všude.

Řešením jsou individuální důchodové účty. Pokud v průběžném systému dnes z peněz stále ještě relativně mnoha ekonomicky aktivních platíme poměrně vysoké důchody (protože na ně jsou peníze), tak logicky časem bude peněz méně (i proto se posouvá věk odchodu do důchodu, jinak by se musely důchody začít snižovat). Pokud by ale každý čerpal ze svého důchodového účtu, problém nenastane. Praktické řešení už máme – penzijní spoření. Tam je přesně tolik peněz, kolik si tam každý naspořil, kolik mu tam přispěl stát a o kolik se mu vložené prostředky zhodnotily. A i kdyby byli v důchodu všichni, nic se na tom nezmění.

Možnosti jsou v podstatě dvě – buď stávající „první pilíř“ zcela zrušíme a umožníme odvádět obdobu dnešního „důchodového pojištění“ na penzijní spoření u bank, nebo bude obdobný produkt nabízet stát. Jistě by to vyžadovalo přechodné období, aby stávající důchodci nezůstali bez důchodů, ale problém stárnoucí populace by tím byl vyřešen zcela a jednou provždy.

Kromě vyřešení problému stárnoucí populace by tento systém měl dvě zásadní výhody – každý by věděl, kolik má naspořeno a jaký bude jeho důchod. Přebytek by mohl být součástí dědického řízení, a tak by peníze toho, kdo důchod ani čerpat nezačne (nebo zemře krátce poté), nepřišly vniveč. Druhou výhodou by mohlo být zrušení v principu všech ostatních požadavků, které dnešní důchodový systém na žadatele o důchod klade – počet odpracovaných let, náhradní doby pojištění, ale i důchodový věk. Zákon by mohl stanovit, že důchod je třeba pobírat do určitého věku, např. do 85 let, a pokud by se někdo rozhodl jít do důchodu už ve 40, nic by mu nebránilo (navíc by pobírání mohl kdykoliv přerušit a začít si znovu spořit v podobě odvodů do tohoto systému). Jistě, zřejmě by měl velmi nízký důchod, ale to by věděl předem. Systém by jistě mohl nastavit i mechanismy, jak zajistit důchodce, kteří se dožijí vyššího věku (například tím, že by určitá část „odvodů“ byla skutečným pojištěním a pokud by se důchodce dožil vyššího věku, mohl by z tohoto pojištění nadále dostávat důchod ve stejné výši).

Otázka zní, proč už dávno toto řešení politici nepřijali. Odpověď může být prostá – důchodci už nyní tvoří významnou část voličů a je tedy politicky „lepší“ přidat stávajícím důchodcům (když to ještě pořád jde), než řešit zabezpečení důchodců příštích.