Článek
Nedávno plánované protesty praktických lékařů bylo jen stěží možné přehlédnout. Mnozí jistě mají ještě v živé paměti starší protestní akce (či „jen“ vyjednávání s vládou) až po asi nejznámější „Děkujeme, odcházíme“. Její název byl příznačný. Lékaři tehdy neměli v úmyslu odejít do důchodu – či do nekvalifikovaných pozic – ale do zahraničí. A právě to je klíčem k řešení.
Kdo má opravdu málo?
Je třeba hned na úvod říct myšlenku, kterou se žádný politik zatím veřejně říct neodvážil – lékaři nemají málo. V roce 2022 měli v průměru téměř 85 tisíc, tedy asi dvojnásobek průměrné mzdy. O poznání horší je to se sestrami, i ty si ale výrazně v posledních letech polepšily a jejich mzdy vzrostly prakticky na dvojnásobek a dnes berou v průměru přes 50 tisíc korun, tedy srovnatelně s učiteli, přitom mnohým sestrám s praxí stále stačí jen maturita.
Komu přidat?
Z předchozího odstavce tedy lze snadno vyčíst, že problém není v průměrné výši mezd, ale v jejím rozložení. Podíváme-li se do dat detailněji, zjistíme, že průměrná mzda mladého lékaře dosahuje částky jen něco kolem 60 tisíc hrubého, zatímco u lékařů kolem 50 let věku se pohybuje kolem 100 tisíc, průměrné platy se dokonce blíží 125 tisícům. V menší míře platí totéž u sester – tady přesná data ČSÚ neuvádí, z portálů s pracovními nabídkami lze ale vyčíst, že nástupní platy budou zhruba o 10 tisíc nižší. Chceme-li tedy motivovat nové sestry a nové lékaře, nemá být naším cílem, aby před důchodem brali 125 tisíc (lékaři) nebo 60 – 70 tisíc (sestry, tuto částku pouze dovozuji, neboť data chybí), ale aby byly vyšší nástupní platy.
A kde na to brát?
V principu jsou možnosti dvě – úspory ve zdravotním systému (k tomu plánuji ještě samostatný článek o nastavení zdravotního „pojištění“), kdy obecně lze říci, že stávající systém nemotivuje ani k efektivnímu využívání nákladů, ani ke kontrole a peníze se v něm tedy ztrácí, a jednak samozřejmě chci-li někomu přidat a nemám-li jiné zdroje, musím jinému vzít. A komu tedy brát? Jednak samozřejmě je třeba vyřešit rozdíl mezi platy ve veřejné sféře a ve sféře soukromé. Nedává smysl, proč lékaři kolem 50 let berou průměrné platy kolem 125 tisíc Kč, ale průměrné mzdy (v soukromé sféře) jen kolem 70 tisíc. Tady je tedy prostor pro úpravu tabulek a úsporu až 50 tisíc měsíčně za každého takového lékaře. V žádné jiné profesi nejsou rozdíly v platech tak vysoké. Druhým možným zdrojem jsou odměny soukromých lékařů, které jsou ještě vyšší. Pokud tedy pojišťovny ušetří např. 10 % nákladů na praktiky (a ti opravdu nemají málo, viz níže), mají další zdroje, které je možné dát začínajícím sestrám a mladým lékařům.
Kolik bere praktik?
Zeptáte-li se praktika samotného (nebo předsedy jejich sdružení), nabudete s mírnou nadsázkou dojmu, že si praktik sotva vydělá minimální mzdu. Je to ale skutečně tak?
Stačí se opět podívat do statistik. Průměrný praktický lékař má kolem 1600 registrovaných pacientů. Základní kapitační platba (kterou mají lékaři za každého pacienta) činí letos 72 Kč, kromě dvacátníků (kde je o 5 – 10 % nižší) se ale u všech věkových skupin násobí, a to až 3,4krát. Pokud bych střídmým odhadem dopočítal průměrnou kapitační platbu nejméně na 80 Kč, pak by například praktický lékař měl základní jistý příjem 128 000. Už to by mělo jistě stačit (a to i poté, co dá 40 tisíc sestře a 15 tisíc za nájem, stále by mu zbývalo 73 tisíc), lékaři si účtují ale celou řadu výkonů samostatně, čímž si podle svých vlastních slov každý měsíc přilepší o několik desítek tisíc korun. Řešení je prosté – lékaři by neměli kombinovat kapitační platby a ještě chtít peníze za výkony (a to jak přímo od pacientů, tak od pojišťoven). I zde je prostor pro úsporu. Alternativní možností je zastropování maximálních možných úhrad lékařům.
Jak neohrozit péči?
Z textu výše vyplývá, že by se některým lékařům sáhlo na příjmy. Radost z toho mít určitě nebudou. Nehrozilo by, že odejdou? Osobně se domnívám, že nikoliv, primárně by se to dotklo starších lékařů, kteří si odchodem do důchodu nepolepší a do ciziny ve svém věku asi ani odcházet chtít nebudou. Pokud by ale přece jen tuto úvahu někdo měl, měl by stát zavést povinnost úhrady nákladů jejich studia. Pokud by takový lékař pak musel zaplatit několik milionů korun (proto, aby si mohl v zahraničí polepšit maximálně o nižší desítky tisíc měsíčně), jistě by i to zvážil.
Jako i v předchozích textech zůstává otázka – má ale někdo politickou odvahu na skutečné a systémové řešení, nebo budou všichni politici jen ustupovat, jen aby byl klid? Konečně, ani lékaři sami (byť si to možná neuvědomují) nemohou se svými stále rostoucími příjmy být spokojeni, neboť i tím pomáhají svým dílem inflaci.
Tématu zdravotnictví se budu věnovat ještě v jednom článku, zaměřeném na zdravotní pojištění a financování zdravotního systému.
Uvítám vaši účast v diskuzi, na mém profilu naleznete i přímý kontakt.
Máme-li demokracii, musí být možná změna.
Zdroje dat:
Statistika a my, Časopis ČSÚ: Výdělky lékařů stále rostou (12. 2. 2024)
https://statistikaamy.csu.gov.cz/vydelky-lekaru-stale-rostou
ČSÚ: Pracovníci a mzdy ve zdravotnictví (data k 30. 11. 2023)
https://csu.gov.cz/pracovnici-a-mzdy-ve-zdravotnictvi?pocet=10&start=0&podskupiny=263&razeni=-datumVydani
Indeed.com: Plat na pozici Zdravotní sestra v lokalitě Česko (navštíveno 28. 11. 2024)
https://cz.indeed.com/career/zdravotn%C3%AD-sestra/salaries/Hlavn%C3%AD-m%C4%9Bsto-Praha
