Článek
Ta ženská na videu se skoro nedá poslouchat. Nemůže se rozhodnout, jestli bude mluvit rusky nebo česky. Asi se snaží působit inteligentně a hovořit plynulou češtinou. Její snaha se ale celkem míjí účinkem. Měla si výstup nejspíš nacvičit. Předpokládám, že chtěla video umístit na některou ze streamovacích platforem, aby jí zajistilo ohlasy diváků. Výsledek je ale víc než trapný. Nemám to ráda. Takové paskvily. Snahu mluvit jiným jazykem cením, ale radši bych si to možná poslechla v té ruštině, protože ji umím, než tohle blábolení.
Pan řidič - a nelze se mu divit, v tom týdnu panovala celkem vedra a za volantem to v takovém případě není žádný med - se nechal vyprovokovat. Naštval se.
A to byla chyba. Proboha, člověče, nenechte cizí hloupost cloumat svým majestátem! Pracuji s lidmi deset hodin denně. I s cizinci, mezi které lidi hovořící s měkkým, mou kdysi oblíbenou ruštinu připomínajícím, přízvukem pořád počítám. Pardon, přátelé.
Jsem kvalitní zaměstnanec, který se zákazníkem vždy zkouší vyjít po dobrém. Jestliže platí, že si člověk nejvíc zapamatuje první a poslední dojem z daného místa, myslím, že by mě mohl zaměstnavatel vyvažovat zlatem. ( Ano, narostl mi celkem silný smysl pro humor a předchozí věty lze brát s nadhledem).
Mezi mými oblíbenými zákazníky, které ráda vidím na konci své fronty, nechybí ukrajinsky hovořící maminky, mladé páry, ani chlapi, kteří si před prací nebo po ní chodí pro levné pivo nebo vodku. Věřte mi, že vás dokáže až překvapit, jak milí umí takoví lidé být, když se chováte slušně, usmějete se, uděláte menší vtip. Vídáme se pravidelně, obsluhuju rychle, ochotně mi najdou drobné, když je požádám.
A pak se najdou tací, kteří potřebují něco víc. Víc pozornosti, péče, co já vím. Kdybych se líp učila, mohla jsem být psycholožka a znát na tuhle otázku odpověď. Mohla bych mít pracovnu vyvedenou v pastelových barvách, všude by voněla levandule a já bych brala mnohem větší peníze.
Psycholožka nejsem, poradit panu řidiči bych ale uměla. ( Po bitvě, samozřejmě. Ale možná by to mohlo pomoct někomu dalšímu. Možná.)
Tedy, pokud bych autobus řídila já, vypadal by rozhovor takto: paní by se ptala, kam se může posadit. Já bych jí odpověděla, že se může posadit na kterékoliv místo, které se jí líbí a je volné. Poprosila bych ji, ať si mi hlavně nesedne na svačinu, velmi se na ni těším. Nehledě na to, že ona by ráda odešla bez mastné skvrny na svém oblečení.
Nicméně ji musím upozornit, že mluvit za jízdy s řidičem je zakázáno.
Pokud by paní pokračovala ve snaze mě vytočit a natočit, což se ona na záznamu, který jsem viděla, snažila, zopakovala bych pravidlo. ( Mluvit za jízdy s řidičem je zakázáno). Přidala bych větu: pokud cestující pravidlo poruší, mohu přivolat policii, aby situaci vyřešila.
Asi to mám o něco jednodušší v tom, že často zákazníkům nerozumím, co říkají. Mám před sebou plexisklo, na uchu sluchátko a svůj věk. A taky … pardon, nezájem o to, co uslyším. Po všech těch letech skoro přesně vím, co mi zákazník chce říct, takže tomu, co říká, nevěnuji takovou pozornost, jakou by často chtěl. Každý druhý si totiž myslí, jak je jedinečný. Není.
Pakliže by paní s projevem nepřestala, zastavila bych autobus na prvním vhodném místě, otočila se směrem k cestujícím a oznámila jim, že se omlouvám za případné zpoždění, ale došlo k situaci, kterou musím vyřešit s policií a to může chvíli trvat. A pak už bych prostě zvedla telefon. A dotáhla bych to do důsledku, klidně bych nedorozumění nechala vyřešit policií. To, že věc dotáhnete do důsledku, lidi z vašeho chování totiž poznají. To, že se vás nedotýká, co říkají, to taky. Zbytečně ztrácejí energii. Dojde jim to a přestanou.
Né, že by se mi nestalo, že s provokatéry z jiné země, mám chuť naznačit, že podobné provokace si můžou zkoušet tam. I já jsem jen člověk. Nemluvím o zemi, která je jejich původní domovinou. Když mám obtížného zákazníka, co se chce hádat, prostě se falešně usměju a řeknu, že čas, který jsem mu v rámci své profese měla věnovat, už uplynul a může se vrátit domů. Je dvojsmyslné? Ano. Je to pasivně agresivní? Ano! Je to právně napadnutelné? Nemyslím si.
A větu typu: Já jsem tady doma! nepoužívám vůbec. Tím, kde se nachází můj domov, jsem si naprosto jistá. Navíc to každý pozná. Česky mluvím jako rodilý mluvčí. ( Také jí jsem. Nicméně podle rodokmenu mám předky ve Francii i v Maďarsku. Co nadělám?)
Mějte se a nedejte se. Ale chytře. Nehádejte se, není to zapotřebí.
Zdroj: https://www.denik.cz/regiony/verejna-doprava-cestujici-ridic-hadka-neratovice-praha.html
