Článek
Ano, je to náročné psychicky i fyzicky. Není mi už dvacet a sportovní typ jsem nikdy nebyla. Věřte mi, že ruce, nohy i záda mě v práci dost bolí. Jen to nějak není komu říct, protože každý z nás v tom fofru máme svoje.
Vysvětlovat lidem pořád dokola, proč už jsme vyprodali zboží, pro které si právě oni přišli právě teď, chvíli před zavírací dobou - to zvládám na jedničku. Nechybí mi empatie, dobře vím, jaké to je vyhlídnout si v letáku něco, co mi moc chutná za skvělou cenu a po práci zjistit, že si to už dávno přede mnou koupili ti šťastnější.
Dělám to už dlouho a mám pochopení pro každého, kdo nechce stát dlouhý čas ve frontě, protože obchodů má na svém seznamu víc, shání dárky, dobroty pro své blízké, protože se těší na jejich výraz a vytáhne právě to, co mají nejradši. Sama domů natahám snad tuny potravin, o kterých vím, že nám všem chutnají. Tedy ono každému chutná něco jiného. Tak aby každý měl to své.
Věřte mi, že se snažím ze všech svých sil, aby byl zákazník obsloužený rychle a odnášel si dobrou náladu.
Vím i to, jak těžké to má každá z mých kolegyň, o vedoucích nemluvě, protože jsem kdysi četla, že každý vedoucí pracovník odvede dvaapůlkrát víc práce než obyčejný zaměstnanec (Proč myslíte, že jsem nikdy neměla ambice na vedoucí pozice? Díky tomu, že jsem se dávno přesvědčila, že tohle je pravda.)
Opravdu stačí málo a byli bychom WIN-WIN se svými zákazníky. Oni nejsou tak nároční, jak si chceme myslet. Chtějí nakoupit to, co jim chutná, ať je to za nejlepší cenu a můžou toho nakoupit co nejvíc. Chtějí u toho dobrý zákaznický servis a semtam vtípek je bonus navíc. Chtějí vědět, že jsou respektovaní, že jim pomůžeme, vyjdeme vstříc. A to je celé. Nic těžkého.
Kdo to kazí? Nejvyšší vedení.
Nestačí průběžné kontroly po celý rok? Ne, my se před vánocemi nemůžeme v klidu soustředit na práci, my můžeme každou chvíli očekávat, že nám na pracoviště vtrhne někdo na kontrolu.
My jsme nejspíš malé děti, které neví, jak na to. Které je třeba pořád kontrolovat a prohánět. Já pro to nemám slušnější výraz, než ten, který začíná písmenem b.
Nic moc o tom nevím. O ekonomice jsem se cosi zlehka dozvídala jen čtyři roky svého života na střední škole a k tomu dost dávno. Svůj podnik jsem nikdy neměla.
Jen mám takový pocit, že kdyby nás nechali v tomhle období být, popřípadě nás nějak podpořili, věřte mi, že jsem zažila pracoviště, kde nám i vedoucí uvařila kafe, že jsem zažila podniky, kde jsme dostávali něco dobrého na zub v těžším období, že bychom dokázali prodat víc a vydělat i jim víc peněz.
Jsem asi naivní, ale věřím tomu, že společně v dobré atmosféře odvedou lidi mnohem víc kvalitní práce. Nemůžete to někdo vyřídit těm nahoře, aby jim to konečně taky došlo?
Nebo to vidíte jinak?
