Článek
Jsem žena v menopauze: trpím nespavostí, depresemi, úzkostmi, občas mě svědí celé tělo, občas mě polévá pot, občas se zadýchávám.
V lékárně si vyzvedávám antidepresiva a nechávám tam tisíce za doplňky stravy, které tlumí bolesti svalů, kloubů, vyživují tělo a hlavně mozek. Piju kávu i zelený čaj, někdy s ginkem, někdy s guaranou. Ve volném čase se snažím mít dost pohybu, aby se mi dobře spalo, v tom pracovním se snažím soustředit ze všech sil. Přesto dělám chyby. Často za ně platím z vlastní kapsy. Není mi to příjemné, ale neudělám s tím nic.
Když na tu práci nemám, měla bych si najít jinou, nejspíš si říkáte.
Hledala jsem ji víc než pět let. Bez práce být nemůžu, mám děti. Navíc je pro mě nepřijatelný status nějakého nemakačenka, na které pracují ostatní a ono žije z dávek. Polykám pilulky a usmívám se. Přikyvuji hlavou, omlouvám se, že dělám chyby. V téhle práci mě čeká ještě hezkých pár let než dosáhnu věku, pro který platí zvýhodnění na pojistném 55+. Možná pak začnu být pro firmy aspoň trochu zajímavá.
Možná ani tak ne. Jsme silné ročníky a konkurence bude velká.
Rekvalifikační kurzy? Skvělý nápad. Moc ráda, i když už hůř, se učím nové věci. Bojím se ale, že lekce bývají v pravidelný čas, zatímco moje práce vyžaduje časovou flexibilitu. Navíc jsem od pár lidí slyšela, že kurz sice mají, ale firmy o nějaké rychlokvašky dvakrát nestojí. Firmy mají nejraději absolventy, které si vychovají.
Tak to spolu, pane vedoucí, budeme muset prostě vydržet.
