Článek
Je ráno. Před chvílí jsme otevřeli a lidí ještě moc nechodí. Dnes začíná nová věrnostní akce: za každé dvě stovky nákupu dostanete bod, když jich máte dost, můžete si koupit akční zboží. Často to jsou ručníky, pánvičky, nože, plyšové hračky. Vlastně se to točí pořád dokola a zákazníci to často odmítají se slovy: „Já si počkám, až budete mít slevu na něco jiného. Tohle už všechno doma mám.“ „Dejte pokoj. Plyšáků máme plnej barák“. Jiní jsou konkrétnější:„ Body budu chtít, až na ně bude sleva na pivo." Když akce začíná, bere ale body docela dost lidí. Kdyby je třeba chtěla rodina.
Den se táhne jako med. Doma mi čas utíká dvakrát rychleji než v práci. Sotva si to stihnu pomyslet, je tu zpestření. „Máte bodíky?“, zeptám se automaticky a natáhnu ruku. Paní má v nákupu hned dvě věci z nové akce.„ Nemám. Já je nepotřebuju", překvapí mě. Občas se najde někdo, hlavně u akcí s plyšáky, kdo danou věc chce, protože ji třeba slíbil dítěti a raději zaplatí plnou cenu, protože třeba jen jel kolem a dítě chce hračku hned. Stává se ale, že si lidi naberou tohle zboží v domnění, že je prostě jen za výhodnou cenu a pak ho nechtějí, protože na slevu nemají body. Snažím se tedy zjistit, jestli tohle není ten případ, protože nemám zájem na tom, abych musela žádat o storno a čekat na nadřízenou, až mi ho přijde udělat, zatímco fronta roste. “ Jestli nemáte dost bodů, budete muset zaplatit plnou cenu. A ta je dvakrát taková, než jakou jste si přečetla na cenovce." Oznamuji starší dámě. “ Dejte mi to i s tou slevou!" požaduje, aniž by nějak vysvětlila, proč si myslí, že je natolik VIP, abych tohle pro ni udělala. Abych pro ni JÁ porušila pravidla. Je to cizí člověk, není nijak příjemná a není důvod, abych to udělala. Já navíc miluju pravidla. Jejich dodržování mi zjednodušuje život. Paní se tedy dozvídá, že zboží získá jedině za plnou cenu. Z nějakého důvodu se vzteká. Jako kdybych jí já osobně něco udělala naschvál. Tedy, netvrdím, že mi komunikace s ní nezpestřila den. Každý konflikt, každá patálie, každá pomoc, kterou potřebujete a jsem schopná vám ji poskytnout, jsou vítaným zpestřením nudného pracovního dne. Paní mi při placení ( a automatickém nabízení dalších bodů ) oznámila, že ona nám vždycky spoustu bodů nechává a nikdy je nechce. Až dnes. Pokud si tedy myslíte, že každý, kdo k nám chodí pravidelně, má nějaké “ bodové konto", kde dostává připsané body, které v jiných akcích odmítl, není tomu tak a tato argumentace Vám body navíc nepřinese nikdy.
S úsměvem vzpomínám na dámu na svém předchozím pracovišti, která chtěla body navíc, protože chce plyšáka pro vnuka. Když jsem namítla, že jí je dát nemohla, řekla:
„Vy mi je dát můžete. Ale nechcete!“ A to trefila hřebíček na hlavičku. Když nechci, tak nemůžu, kdybyste se stavěli na hlavu.
A nechci ani v tom případě, kdy se ke mně nenápadně přitočíte, aniž byste u mně platili a zeptáte se, jestli nemám body navíc. Je mi líto, žádné “ body navíc" nedostáváme. Domluvte se s těmi, kdo je nechtějí, ať je chtějí a vám je dají. To na mě zkoušela paní ještě dřív na jiném pracovišti, kde se vydané body velmi hlídaly. Zničehonic na mě zezadu promluvila, jestli jí dám body. Nebyla mi ani trochu povědomá. “ Platila jste u mně?" “ Ne, u kolegyně", ukázala na ni. “ Požádejte o body tedy ji", doporučila jsem jí.„ Tak vám teda děkuju za ochotu!", prohlásila sarkasticky. „Nemáte vůbec zač“, odpověděla jsem jí. Sarkasmus mi není cizí.
Netvrdím, že když body sbíráte a já vám je odpočítávám, že se nemůžu splést ve váš prospěch. Můžu. A stává se mi to: Když jste milí, zdvořilí, když máte s sebou dítě a trpělivě mu vysvětlujete, že nasbíráte bodíky a potom si koupíte hračku, to se spletu moc ráda a klidně i tři přidám, jestli vám do plného počtu chybí.
Ale s arogancí a přehnaným sebevědomím si ke mně pro body navíc nechoďte. Ani s žebráním. Šetřete čas.
Nemáte zač.
