Článek
Pátek odpoledne. Narváno. Mám v sobě druhý energeťák, abych stačila tempu front a současně dokázala vnímat požadavky zákazníků. Ten chce bodíky, protože byl na samoobslužných pokladnách, ten má pocit, že co si koupil, mělo stát míň, další se ve frontě nudí a nechápe, proč nemůže být obsloužen do minuty, vždyť má jenom pivo a už se po pracovním týdnu nemůže dočkat, až ho otevře…
Dávno mám za sebou ambice být nejlepší pokladní. Ty chvíle, kdy mě vědoucí prosil, ať přijdu na přesčas, že mě potřebuje, že mě klidně vyzvedne autem a večer zaveze domů, protože o víkendech je to u nás s dopravou trochu marné. Nepokukuji ani po místě své nadřízené - měla jsem možnost si to několikrát vyzkoušet a šéfovat takovému cirkusu není moje cesta.
Nicméně, nedělám to první den, baví mě pracovat efektivně. Všechny kódy na zboží znám zpaměti a vím, který balík vody mám naskenovat přímo z balíku a který jednotlivě po lahvích. Před třiceti lety jsem začínala v prvním hypermarketu. Tohle se od těch dob nezměnilo: některé balíky lze naskenovat celé, jiné hlásí neplatný kód.
Uff, no dnes je to skutečně mazec. Kolem pokladen se proplétá uražená slečna, která se mi před pár minutami od samoobslužných pokladen svěřila, že si zapomněla peněženku. “ Dejte nákup do vozíku, odstavte ho před pokladnami a pro peněženku si jděte.", poradila jsem jí v rychlosti a vrátila se ke své frontě. “ Ale já tu mám i mražené zboží! To by se zkazilo! Já si proto zase přijdu!" „Aha“, připouštím, že do jejího vozíku tak úplně nevidím a netuším, že pro peněženku si musí až domů, ať už to je, kde chce. Lidi si peníze a mobily obvykle zapomenou v autě a parkoviště je pár kroků od obchodu. „V tom případě to mražené a chlazené vraťte zpátky, kde jste ho vzala a až potom zbylý nákup odstavte u pokladen.“ Nevím sice, co čekala, ale když se protahovala frontami, nahlas říkala něco o tom, že je něco nepříjemného. Nejspíš myslela tu situaci, že si zapomněla peníze. Nečekala snad, že v obchodě, ve kterém nakupujete prioritně kvůli cenám, nikoliv kvůli kvalitě zákaznického servisu, za který si musíte, logicky, dost připlatit, se jejího problému ujme ochotný a milý zaměstnanec, který ji utěší, že se nic neděje a její nákup rozveze s omluvami sám?!
To si totiž musíte vybrat. Buď si vyberete levný obchod a musíte počítat s potížemi, nebo si nákup objednáte i s dovážkou z internetu, zaplatíte vyšší cenu a kurýr vám ho donese až domů.
Ani jsem to nestihla domyslet, když se začne rozčilovat zákaznice, která si právě teď kromě jiného, u mně kupuje balík vody. Musela jsem vodu v balíku uvolnit a pootočit. To se jí nelíbilo: „Proč jste ten kód nevzala tady?!“, stahuje rty nalíčené levnou rtěnkou do podrážděného výrazu. “ Ukážu vám to, “ nabízím jí v domnění, že si to ráčí zapamatovat i propříště a možná tuto lekci uvidí a další “ Chtěljsemvámušetřitpráci" stojící ve frontě, kteří mají tendenci mi práci komplikovat ukazováním kódu na balíku:„ Tady! Tady máte kód!!!" Dáma mi podrážděně sděluje, že jí to stačí říct. Tedy jí říkám: „Dělám to tak proto, že vím, jak to mám dělat. A vím, že kód, na který ukazujete, v téhle prodejně nefunguje.“ “ No, takhle se mi to může rozpadnout!!!", rozčiluje se. Nemám zkušenost, že by se to někomu za ty roky, co to takhle dělám, stalo, ale tahle dáma mi už trochu pije krev. Tak s ní souhlasím. “ To může!"
Taky vám poradím: Než kolem sebe začnete trousit nevyžádané rady, poraďte nejdřív sami sobě. Třeba, že “ mlčeti zlato".
