Článek
Chtějí vychovat slušného člověka, který se zařadí do slušné společnosti bez nálepky hulváta. Já to chápu. Ale taky už vím, že se děti nejvíc učí nápodobou. A je mi těch prcků líto. V obchodě je tolik vjemů, že si na vštěpované pravidlo prostě nevzpomenou.
A pak jsou tu dospělí, často na první pohled i úspěšní lidé. Ve frontě si bez skrupulí odkašlou na záda člověka před sebou. Vrtají se v nose, v zubech… A přitom se klidně rozhlížejí po okolí. Fuj.
Pokaždé musím krotit touhu vyletět a zařvat jim do obličeje: „Ručičku před pusinku! Tě neučili?!“ To mě zajímá, co si v dané chvíli o sobě myslíte? To si připadáte všude jako doma? No, tak to děkuju pěkně. To to u vás musí vypadat.
Mně nevadí přijít na návštěvu k někomu, kdo nemá vzorně naklizeno. Ani menší či větší chaos v bytě mi nevadí, když jsou lidi fajn, nevadí mi ani zvířecí chlupy všude možně.
Ale jestli z prodejny odcházíte a „na rozloučenou“ si odkašlete do éteru, příště už se budu štítit s vámi i mluvit a raději si půjdu odskočit a nechám vás čekat ve frontě. Jsem prodavačka, ne ošetřovatelka prasat.
