Článek
Zákazníci samoobslužné pokladny nepotřebují. Nepotřebuji ani samoobsluhy. Nepotřebují nic, co vyžaduje, aby si něco dělali sami. Oni to nezvládají. ( Čest výjimkám, které ano!).
To, co by zákazníci potřebovali, je prodejna se dvěma či třemi obslužnými pulty. Jeden pro rychlé odbavení. Další pro ty, kteří si přišli popovídat. Jeden pro ty, kteří potřebují větší asistenci, kteří špatně vidí, špatně slyší a špatně komunikují.
V takových prodejnách by nepracovaly prodavačky, ale roboti. Humanoidi. Lidem vzhledově velmi podobní. Vybavení AI pro skvělou komunikaci s osamělými, nesmělými a věčně naštvanými. Bez citů.
Takový humanoid by s úsměvem zvládl zákazníka, který se dožaduje pozornosti stylem: „Ani jste mi nezkontrolovala vozík, jestli nekradu! Na nás důchodce úplně kašlete!“ ( Jen pro pořádek: zda má prázdný vozík jsem zkontrolovala , když jsem vyběhla k další pokladně poradit nové kolegyni. Stál ve frontě jako druhý.) Pán chodí do obchodu denně. Někdy i třikrát denně. Někdy jen na procházku. Věty o důchodcích vykřikuje téměř pokaždé. S důrazem na to slovo. Často chodil před volbami. Opravdu několikrát denně. Robot, který by pána obsluhoval, by byl, jak doufám, naprogramovaný po konzultaci s psychology. Věděl by, jaká přesně volit slova, aby to pánovi pomáhalo. Aby z nákupu ( někdy jen z procházky po prodejně) odcházel spokojen. Já jeho diagnózu neznám. Ani se o ní nezajímám. Chci v práci klid. Křik mě rozčiluje. Robot by byl ve výhodě, protože by v něm výkřiky podobných pánů nevzbuzovaly žádné emoce. Také by ho nechávalo chladným, že na pozdrav mu odpoví sotva jeden z deseti zákazníků, nebo že mu noblesní dáma zakašle přímo do obličeje.
Po načtení věrnostní karty by se robotovi rozsvítila hlava, krátce by zahrála hudba, ozval by se umělý potlesk. Zákazník by hned věděl, že „to píplo“.
Kdyby mou práci vykonával takový robot, nejspíš bych do ní nechodila já. Chodila by asi jen vedoucí. Vadilo by mi to? Ne. Zapsala bych se do studie o chování zákazníků. Ta by pomáhala programovat lepší a lepší roboty. Mohla bych předvádět, jak se tváří, jak reagují, co je rozčiluje. Bavilo by mě to? Velmi. Snad by za to byly slušné peníze.
Myslím, že krádeží by také ubylo. Představte si rozdíl mezi rvačkou s ochrankou a sevřením robotické ruky. Ten klid. Ten chlad. Tu neúnavnost.
Už aby to bylo!
