Článek
Chlapík přidá na rychlosti a dvěma skoky je z prodejny venku. Neběžím za ním. Za pokladní šuplík jsem hmotně odpovědná. Jen se ohlédnu na stanoviště hlídače. Aha, není tam. Možná si odskočil. On se nezdá, ale je celkem výkonný. Vnímavý a překvapivě rychlý. Každý týden těch lumpů chytí několik.
Na prodejně, kde pracuji teď, se krade snad nejvíc, co jsem kdy zažila. Hlavně tvrdý alkohol. Ale už jsem viděla, jak pod dohledem pracovníka ostrahy vyndal chlapík z bundy tři velké čokolády Milka. Další měl kapsle na praní. Ty nejdražší, které v sortimentu máme.
Na předchozím pracovišti jsem jednoho zlodějíčka s lahví popadla za rukáv. Věkem jsem mu mohla být ne-li matkou, alespoň o dost starší sestrou. Marně jsem svolávala ostatní zaměstnankyně, ať mi přijdou na pomoc. Ani se nehnuly. Viděla jsem na něm, jak se ovládá, aby mě neodstrčil nebo nepraštil. Od vidění jsme se znali. Jako na zákazníka jsem na něj bývala milá. A nebyl v té chvíli pod vlivem žádných látek, které mění vnímání.
Po chvilce jsem ho pustila. Teprve potom doběhla na místo vedoucí prodejny a ptala se, kde ho mám. Řekla jsem jí pravdu. Pustila jsem ho a spolu s ním chuť se v budoucnu nějaké takové akce účastnit. Už vím, jak se chová tým. Necelé dva metry od nás seděla na pokladně postarší kolegyně. Mlčela a dělala, že se na místě události vůbec nenachází. Jindy ji bývalo slyšet přes celou prodejnu, i když zákazníkovi jen vysvětlovala, kde najde droždí. Za rohem prvního regálu v dohledu v podřepu doplňovala zboží další prodavačka. Zloděje znaly obě. Prodejna na malém městě, no.
Tenkrát jsem na ně byla naštvaná. Dnes jim rozumím. Mohl jim ublížit. Máme pravidelné výplaty, bonusy, dovolenou. Ale kdyby se nám něco stalo, vykompenzoval by nám to řetězec dostatečně? Popřípadě, nedejbože, našim rodinám.
Dnes je psychoaktivních látek mezi lidmi mnohem víc. Doba je napjatá a lidé jsou víc naštvaní. Někdy je stačí pozorovat ve frontě, kde stojí dvě minuty a už se dohadují. Jeden se nepohne dost rychle, druhý do něj vozíkem začne strkat.
Na Tn.cz jsem si dnes přečetla článek o tom, že v britském řetězci Co-op zaměstnancům chytání zlodějů zakázali.
„Podle vedení společnosti to zabrání krádežím“, je věta, o které si myslím, že se ztratila v předkladu.
„Vedení společnosti uvedlo, že reakce zaměstnanců na zloděje v obchodech mohou vést k násilným střetům, píše The Telegraph. „Bezpečnost je naší prioritou. Kriminalita v obchodě může příliš často spouštět násilí a zneužívání,“ vysvětlil krok mluvčí Co-opu s tím, že nařízení má ochraňovat především jejich zaměstnance“, píše se dál. A to už chápu.
Podle mého názoru (nejsem žádný bezpečnostní expert) se vedení společnosti především obává špatné pověsti obchodu a odlivu zákazníků. Bezpečnost zaměstnanců je určitě také důležitá, ale prioritou v obchodě je vždycky zisk.
Když jsem nastupovala do svého prvního obchodu před mnoha lety, řetězce TESCO, prošla jsem kvalitním vstupním školením. Krom jiného nás učili, že když někdo v obchodě křičí, snaží se často na sebe strhnout pozornost, aby všichni koukali na něj a jeho komplic mohl v klidu krást. Asistent prodeje se proto nevěnuje pozornost jemu, ale dívá se po okolí. Vídám, jak lidé na ječícího člověka reagují. Jak se otáčejí, natahují, aby viděli. Když přijdou na řadu, někdy mě politují: “ To je strašné, co tu musíte snášet! Lidi jsou horší a horší! Teď tak strašně kradou!", pohoršuje se babička, které pod rukávem plandá část mikrotenového sáčku. Nabrala si jich plnou hrst a v rychlosti je schovala do kapsy moderní bundičky.
Přikyvuji, markuji zboží a lehce se usmívám. Jsem zaměstnanec řetězce. Nemůžu jí říct, co si skutečně myslím: “ Máte pravdu, lidi kradou jako straky! Dokonce i mikrotenové pytlíky! Tak to z té kapsy vyndejte, támhle jich máme rovnou stovku za pouhých třicet kaček!"
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/644470-supermarket-zavedl-nove-pravidlo-proti-zlodejum-lide-zuri-zamestnanci-nechapou
P.S. na kurzech první pomoci Vás to pravidlo budou učit taky. Kdo křičí, o toho se můžete postarat později. Nejdřív se věnujte těm, kteří jsou tiší.
