Článek
Vzletně se v něm píše o tom, že (cituji) „ztráta zaměstnání, nemoc, mimořádná událost nebo rodinná krize mohou nečekaně změnit běžný život“ a „říct si o pomoc v takových situacích není vůbec ostuda.“
Vy to chápete? Já moc ne. Jsem obyčejná pracující žena. Vyrostla jsem v dělnické rodině, kde o mě moc nestáli. Zavřeli mě do pokoje, kde jsem se snažila přijít na to, jak svět funguje. Z knížek. S prvním klukem, co o mě projevil trvalejší zájem, jsem otěhotněla a vypadla z rodičovského domu. Toxický vztah. Brzy se rozpadl. Fungovala jsem jako samoživitelka. Pořád jsem se snažila přijít na to, jak to mezi lidmi funguje, ale pořád jsem nacházela toxické vztahy. To, o co jsem nejvíc stála, fungující rodina, pro mě bylo nedostupné.
Chodila jsem k psychologům, pořád četla, pořád se snažila nějak ten svůj život uchopit správně. Učinila jsem i druhý pokus založit plnohodnotnou rodinu. Znovu toxický vztah, druhá dcera. Nervy nadranc. Kdo to zažil, ví, o čem mluvím.
Dnes je mi padesát pryč, vím, že mám ADHD (fyzická nešikovnost, sklon k impulzivitě, k depresím, poruchy spánku atd…), dcery jsem vychovala ve slušné a pracovité lidi. Žiju sama, protože navazovat vztahy se už bojím. Kdo má tendence být tolerantní a chápavý, pomáhat druhým a být naivní, ten přitahuje do života lidi, kteří toho chtějí a umí využít. To už zažívat nechci.
Už spoustu let se dřu v práci, která mě nebaví a o které se mluví jako o práci, u které skončíte, když se nebudete dost snažit a učit. Já se ale snažila a učila, co mi síly a časové možnosti dovolily, než jsem měla děti, a taky potom, když jsem byla úřadem donucena svého bývalého nechat zavřít do vězení za neplacení alimentů. A odtamtud, z vězení, jsem alimenty od něj dostávala. Ve výši padesát korun měsíčně.
Děti jsou velké, dnes bych mohla kombinovat nejrůznější pracovní úvazky, pomáhat lidem, zvířatům, být jim platná tím, co umím, tím, k čemu mám nějaké schopnosti, mohla bych … Ale nemůžu, nikdo o mě nestojí. Chtěla jsem změnit práci, udělat si rekvalifikační kurz, ale bojím se.
Bojím se odejít ze stávající práce, co když jinou neseženu?
Možná špatně hledám, ale já nevím o žádném opatření vlády, které by vedlo ke zvýhodnění pracujících lidí po padesátce. Vy ano?
Zhoršily se podmínky pro vyplácení podpory v nezaměstnanosti.
Zpřísnila se pravidla pro vyplácení sociálních dávek. A z médií vím, že jsou někdy vypláceny pozdě, vznikají dluhy díky pozdě vypláceným dávkám.
Získat rekvalifikační kurz, který hradí nebo na něj přispívá ÚP, je také mnohem těžší než dřív.
Krom toho zdražilo, co mohlo.
O čem ten post tedy je? Co tím chtěl básník říci?
Vždyť tam se mluví o odstranění chudoby, ne o jejím rozšíření! Že ministr neumí pořádně mluvit, to je jasné na první poslech. Ale že by neuměl pořádně ani číst? Že by mu dvě slovíčka v názvu svátku unikla?
Svátek by se pak jmenoval Mezinárodní den chudoby.
Není tohle přesně to, co chce současná vláda slavit? To, kam tuhle zemi vede?
O čem ten svátek skutečně je?
Hledala jsem na Wikipedii: „Mezinárodní den za odstranění chudoby má připomenout a zvýšit povědomí o státech, ve kterých se chudoba vyskytuje, obyvatelé mají nedostatek potravy a pitné vody, což mnohdy také vede k různým onemocněním či úmrtí.“
Zdroj: https://www.facebook.com/mpsvcz?locale=cs_CZ
Zdroj:https://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_den_za_odstran%C4%9Bn%C3%AD_chudoby
