Článek
Na IDOSu, kde informace o dopravě většinou hledám, nebylo na ten den ale napsané jiné spojení než vlak. To přece není možné.
Hledala jsem a hledala. Nemohla jsem najít ani spojení na sobotu 20.12. Je to sobota a já mám na ten den napsanou směnu. Něco jet přece musí! ( Představila jsem si šéfovou, jak jí oznamuju, že nemůžu v sobotu do práce, protože auto nemám, na kole to nedám a pěšky to nezvládnu.) Nic jiného než vlaky jsem ale nenašla. Svěřila jsem se dceři. Ta přišla na to, že uprostřed prosince končí jízdní řád a proto autobusová spojení na konci prosince ještě nejsou k nalezení. Super. Změna je život.
Dnes je sedmnáctého a já už vím, jak se jízdní řád změnil. Řekla bych, že vůbec.
Mám konečně volno z práce a potřebuju na poštu. Myslela jsem, že na ni vyrazím hned, jak otevře, ať tam není moc lidí a mám to rychle vyřízené. Ale je mi padesát pryč, jsem pořád unavená a nejraděj bych prospala celou zimu. V osm je navíc ještě skoro tma.
Když se rozední, hodím do sebe dvě kafe, pověnuju se ranní hygieně, obleču, zkontroluju, že mám s sebou občanský průkaz a těsně před desátou stojím přede dveřmi na poštu, kde panuje podezřelý klid. Na dveřích visí nějaký papír. Oznamuje, že právě dnes, 17.12. je změna otevírací doby a pošta bude v provozu až od 13. 00.
Tohle opravdu nechcete. V duchu si gratuluju, že pro objednané dárky z e-shopů jsem využila jiného dopravce než Českou poštu a když už jsem venku, dojdu do COOPu pro něco k jídlu. Nakupuji tady málokdy, za mě je tu výběr horší než ve vietnamské večerce, ale v letáku slibují mé oblíbené prachovky za vynikající cenu.
Mívají tu mé oblíbené kafe a levandulový čaj s heřmánkem, který doopravdy miluji. Navíc za docela dobrou cenu. Kávu i čaj hledám intenzivně, ale marně. Jak to?! Chce se mi křičet. Vždycky to tu přece bylo!!! Přesně tady!
Vzdala jsem to. Do košíku jsem přihodila pár věcí a vyrazila k pokladně. Zaplatím stravenkovou kartou a budu mít pocit, jako bych nákup dostala zadarmo.
Ani to se ale nekonalo. Cena nákupu překročila 500 a já měla zadat PIN. Jenomže si ho nepamatuju. Otevřela jsem aplikaci a čekala, že uvidím zůstatek a najdu PIN. Aplikace mi ale ani jedno z toho neukázala, chtěla, abych se k ní přihlásila za pomoci svého e-mailu. Ve chvíli, kdy stojím v obchodě a za mnou se tvoří fronta? To snad ne! Zaplatila jsem kreditkou.
Aby těch báječných změn, o které vůbec nestojím, nebylo málo, k jedné se rozhodli i sousedi, kteří bydlí nade mnou. Od desátého prosince si hlučně rekonstruují byt.
Děkuju pěkně!
Proč teď? V zimě? Kdyby bylo jaro, léto nebo i podzim a venku panovalo přijatelné počasí, mohla bych volné dny trávit v lese, zajet na výlet. Ale komu by se chtělo teď, když mrzne?
Nejlepší čas na změny je odjakživa jaro. Dny se prodlužují, sluneční paprsky taky. A nálada se zlepšuje.
Jsem stará, zapšklá a unavená. Dejte mi se změnami pokoj!
