Článek
Nová mladá kolegyně a já. Tlačíme před sebou každá jeden vozík s papírovým odpadem. Snažíme se jet svižně a současně se vyhýbat lidem. Těsně přede dveřmi skladu musíme zastavit. Zboží si tu vybírá staříček, který sem chodí nakoupit každý den. Kolegyně na něj volá: „S dovolením!“ Opravdu to chceme stihnout. Máme před sebou ještě ohromný kus práce. Dědeček ale nereaguje. Dívenka trochu tápe. Neví, jak to udělat, aby ji starý pán slyšel a ustoupil. Lituji, že jsem nešla jako první. Kdyby to bylo na mně, lehce bych se pána dotkla, aby si mě všiml. „On vám uhne! Chtěla bych vidět vás, až vám bude devadesát!“ pouští se do nás žena ve středním věku. Jsou tu spolu? Je to jeho známá? Dcera? Vnučka?
V té chvíli se kolegyni s vozíkem povedlo protáhnout a zmizela ve skladu. Já se ale na ženu otáčím a usmívám se. „Ráda vás uvidím! Už se nemůžu dočkat!“ neodpouštím si sarkasmus. Proč?
Protože tohohle pána mám opravdu ráda. Chodí k nám každý den. Vždycky se na sebe usmějeme, řeknu mu, kolik má platit a trpělivě počkám, až mi napočítá drobné, aby byly přesně. Někdy uděláme drobný vtip. Je to takový milý a sympatický člověk a já osobně se k němu vždycky chovám s přirozeným respektem.
Ta ženská se ale chovala, jako bychom mu chtěly nějak ublížit, jako bychom nevěděly, co je úcta ke stáří. Možná podle hesla: podle sebe soudím tebe. Možná jejímu tatínkovi nebo dědečkovi věnuji mnohem víc vlídnosti, než kolik mu jí dává ona. Každý den aspoň trošku. A moje mladá nesmělá kolegyňka? Vždyť ani nevěděla, jak mu má říct, aby ustoupil! Je strašně hodná! Bylo na ní vidět, jak je jí celá situace nepříjemná.
Někdy se setkávám s tím, že dospělé děti by do našeho obchodu nešly. Nemají ho rády. Ale jejich rodiče to mají naopak a vídáme se často. Ať už proto, že máme nízké ceny, nebo je náš obchod v blízkosti jejich domova. Takové děti jednou za čas přijedou a vyrazí s rodičem nebo prarodičem na nákup tam, kde by nejraději samy nebyly. A potom prudí.
Jste takoví? Myslíte si, že jste pro náš levný obchod příliš dobří? Je pro vás pod úroveň? Tak k nám nechoďte. K Nikdo vás nemůže nutit. Počkejte na svého staříčka nebo stařenku v autě. Případně objednejte nákup přes rozvážkovou službu.
Nebo si srovnejte v hlavě, co to ta úroveň vlastně je a přestaňte ztrapňovat svým chováním sami sebe.
Všem nám bude líp, věřte mi.
