Článek
Se vším tím ruchem počítám. Skoro by se dalo říct, že se i těším. Můj ADHD mozek miluje změnu, akci, problémy. Připravila jsem se. Dobře se vyspala, dobře najedla a několikrát prolistovala leták.
Zatím žádné problémy, vlak jel včas a na pracovišti jsem přesně. Přebírám si pokladní šuplík. Nadechnu se. A než stihnu vyslovit svoje přání, dozvím se, co jsem slyšet nechtěla: nemáme drobné. Mám chuť šuplík zavřít, hodit na zem, zařvat: „Tak si to dělejte sami!!!!“ a odejít středem. Už jsem to totiž párkrát zažila.
Před vnitřním zrakem vidím ty babičky jako věchýtek, které stojí ve frontě s dvoutisícovkou v ruce. Já jim rozumím. Přijedou vnoučátka, pravnoučátka. A i malým dětičkám rozsvítí očička nějaké korunky od babičky. Kde je vzít jinde než v supermarketu? Tam jich musejí mít přece spoustu. Pro ně nemůže být problém větší bankovku rozměnit. Navíc v obchodě vždy platilo: Náš zákazník - náš pán.
Takže zatímco já se rozhoduji, jestli mám stařence vrátit stokorunu nebo dvě padesátikoruny, abych s tím, co mám, vyšla až do konce směny, ona požádá, abych jí vrátila nové peníze. Chce je totiž pro vnoučátka. Ta budou mít z blýskavých nových mincí a nezmačkaných bankovek radost mnohem větší.
Řeknu, že je nemám, a babička mi věnuje zklamaný pohled. Jako bych jí to udělala naschvál. Nahlas vzdychnu, protože mi proletí hlavou, kolik takových babiček ještě přijde.
Navíc začíná víkend a po práci přijdou dělníci, kteří si po týdnu práce můžou vzít dvoutisícovou zálohu. I oni si ji přijdou rozměnit k nám. Jejich nákupy? Čtyři housky, paštika, pivo. Nebo taky šest rohlíků. Kolik jich přijde? Spousta. A rozměnit větší bankovku bude chtít každý jeden z nich. Na víkendové radovánky se hodí menší bankovky. Jak jim to budu vysvětlovat, když si nevezmou s sebou jiné peníze nebo platební kartu? Navíc mi často stěží rozumí kvůli jazykové bariéře. Dnes se opravdu do práce netěším.
Občas se objeví zákazníci, kteří nám říkají, jaký bude před svátky blázinec a jak nás litují. Nemohu mluvit za svoje kolegyně, ale já osobně o soucit moc nestojím. Já bych stála o zdravý rozum. O opravdové pochopení toho, že někdy není v našich silách vám vyhovět.
