Článek
Jestli mi místo pozdravu zahlásíte několikrát počet svých rohlíků, pánové, to děláte hlavně vy, je mi to většinou fuk. Po těch letech, aby nebylo. A je mi to fuk i přes to, že počet vašich rohlíků vím hned, jak je vezmu do ruky. Praxe, prostě.
Jestli o půl vteřiny držím mikrotenový sáček s vaším pečivem déle, celkem jistě nepočítám, kolik kusů pečiva v sáčku máte, ale hledám v hlavě vypadlý kód, pod kterým vaše zboží namarkuju. Není třeba mi napovídat, kolik kusů v sáčku vidím. Pokud máte tři druhy po třech kusech, tak to situaci může pomoct, občas se zeptám, abych si ověřila, že počítám správně. Pokud mi ale oznamujete, že máte čtyři kusy, které v tom sáčku vidím, to už nepomáhá.
Jestli se usmívám, můj úsměv patří vám: těch pár minut do chvíle než vám podám účtenku. Ano, pánové, i tohle se týká spíš vás. Přítele nehledám. Dost možná ho už dlouho mám. Nebo na někoho zrovna myslím, že by jím mohl být.
A díky všem, kdo to chápou, často úsměv opětují. Díky, tohle opravdu umí vylepšit den.
Jestli mi povíte, co vás právě trápí nebo z čeho se zrovna radujete, nebo že jsme vám vyprodali to, co jste si tolik přáli, ráda vás vyslechnu. Od toho tu jsem. A udělám všechno, co je v mých silách, abyste odešli spokojení. Stejně jako všichni ostatní na směně.
Jestli nákup platíte velkou bankovkou, není třeba mít špatný pocit, nemám důvod vás jakkoliv hejtit za to, že si chcete velkou bankovku rozměnit. Pokud si ale jdete koupit pití za třináct korun v den, kdy se braly důchody a rozměnit si před vámi přišlo x desítek lidí, nedivte se ale, že budu chtít drobné spíš než dvoutisícovku. Věřte mi, že když vám rozměnit můžu, klidně to udělám tak, jak potřebujete. Ale je třeba, abyste věděli, že můj pokladní šuplík není po strop nacpaný drobnými jen pro vaše modré oči. Pokud vím, že budu pracovat do večera a ještě přijde spousta lidí s velkými penězi, není třeba se rozčilovat, že vám nerozměním podle vašeho přání. Ani věta: já vidím, že tam ty peníze máte ( tak jak je já chci ), vám nepomůže dosáhnout toho, co chcete. Do šuplíku mi nemáte co koukat. Dá se předpokládat, že koho zajímá obsah toho šuplíku, má s ním zločinné úmysly. V obchodě se pohybuji zhruba pětatřicet let. Zažila jsem mnohé. Takže tahle věta vám určitě nepomůže rozměnit dle vašich preferencí.
Jestli stojíte na konci dlouhé fronty, věřte, že vás nemáme na háku a neděláme vám to naschvál, v té chvíli už dost lidí maká na tom, abyste nečekali dlouho. Přesto, že to tak třeba nevypadá.
Nechte nás nahlédnout do nákupních vozíků. Ač se vám může zdát, že kontroluji jen některé vozíky, věřte, že mou povinností a tedy i snahou je kontrolovat všechny vozíky, ne speciálně ten, který tlačíte právě vy. A o kterém říkáte, že je “ váš". Je mi líto, za tu minci si vozík pouze půjčujete, ale pořád je to majetek mého zaměstnavatele a vstupem do prodejny souhlasíte s “ pravidly hry", tedy i tím, že vám vozík bude kontrolován. Průpovídky typu “ já nekradu, …bla bla bla “, si můžete nechat od cesty, jsou mi taky fuk, nejste ani trochu originální. Přiznejme si, že je říkáte pokaždé stejně, pokaždé stejní lidé a to je trochu nuda.
Jestli se mezi sebou nějak hrotíte, je mi to fuk. Pro mně jste všichni stejní zákazníci, takže průpovídky o tom, že se vám někdo nelíbí, že nemáte rádi dokonce nějakou skupinu lidí, si opravdu nechte od cesty. Nikdo na to není zvědavý. Doba pokročila a sdělovat mi, že máte problém s nějakým etnikem nebo s někým, kdo hovoří jiným jazykem, je liché. Pletete se, jestli čekáte nějaké sympatie nebo jakýkoliv projev souhlasu. Ať se vám někdo líbí nebo nelíbí, srovnejte se s tím sami. Pro mě jste stejní zákazníci. A jestli vám někdo doopravdy vadí, řekněte mu to do očí. Skočte po něm a vyříkejte si svoje spory pěstí. Pro mě za mě… Ale nespojujte mně se svou xenofobií nebo se svým rasismem. No go!
Jestli je krásný a teplý víkend a chcete si ho užít s přáteli… ze srdce vám to přeju…a budu se s vámi bavit na stejné vlně. Ale jestli vás nakupuje víc, zkuste si říct, že tu nejste sami a není třeba překřičet všechny kolem tím, co si chcete říct. Vždyť si to můžete říct venku mnohem tišeji. Nás ostatní to - většinou - nezajímá. :-)
Jestli to vypadá, že jsem něco narazila víckrát, omlouvám se, občas se to stane a někdy se toho nevšimnu. Přijďte mi to v klidu říct bez pocitu, že vám to dělám naschvál. Opravdu k tomu nemám důvod. Ale stane se.
Jestli něco vyšlo dráž, než s čím jste počítali, taky se to může stát. Jsme jen lidi, děláme chyby.
V obou případech musíte vědět, že to neděláme schválně a v obou případech budeme rádi, když přijdete s účtenkou, že vám něco nesedí a spolu se dobereme správného výsledku.
Vážení zákazníci, moje práce mě skutečně baví. Díky vám.
