Článek
Mělo to být na školu. Aspoň na papíře
Zapsala se na soukromou vysokou školu. Školné, učebnice, notebook, bydlení. Všechno znělo rozumně. Dohodly jsme se, že 150 000 Kč pokryje první rok studia a základní výdaje. Věřila jsem jí. Byla to chyba.
Velmi brzy jsem začala slyšet věty typu:
– „Přednášky jsou moc brzy.“
– „Učitelé jsou strašně rigidní.“
– „Ta škola je hrozně o faktech a málo o emocích.“
A pak přišel zlom: prý si musí „nejdřív srovnat hlavu“.
Kam se těch 150 tisíc vlastně podělo
Zpětně už to umím spočítat až bolestně přesně:
- 28 900 Kč – kurz „Jak najít své vyšší já“
- 32 500 Kč – seminář „Podnikej srdcem“
- cca 25 000 Kč – víkendové wellness pobyty
- 40 000 Kč – oblečení, kabelky, boty
- 20 000 Kč – dovolená u moře „na restart“
- zbytek? Kafe, bistra, kosmetika, drobnosti
Výsledek: 150 000 Kč pryč.
Bez školy. Bez titulu. Bez práce.
Konto prázdné, Instagram plný luxusu
Po osmi měsících nebylo nic. Tedy kromě dokonale naaranžovaných fotek: pláže, brunch, prosecco, citáty o vesmíru a vibracích.
Popisky typu: „Tvořím si realitu, jakou si zasloužím.“
Nezlobte se na mě, ale jak si někdo může myslet, že si zaslouží luxusní realitu, když za ni neodpracoval ani den?
„Mami, peníze nejsou všechno“
Když jsem ji konfrontovala, řekla jen tohle.
Člověk, který bez mrknutí oka utratil 150 tisíc cizích peněz, mi vysvětloval hodnoty. Nemá titul, nemá plán, nemá zodpovědnost. Ale má pocit výjimečnosti a očekávání, že další peníze přijdou automaticky.
Nepřijdou.
Škola života místo další finanční injekce
Ne, tahle generace nepotřebuje víc pochopení. Potřebuje náraz do reality. Dokud budou věřit, že self-care je důležitější než práce, budou se točit mezi kurzy s krystaly a návratem domů k rodičům.
Rada rodičům: peníze ne, zkušenost ano
Mrzí mě to. Vyčítala jsem si to. Ale dnes už vím, že chyba byla i ve mně.
Dala jsem jí peníze místo hranic.
Takže vzkaz všem rodičům:
Nedávejte dětem statisíce. Dejte jim možnost si je vydělat.
Ať poznají, co stojí za hodnotou peněz. Protože co nic nestojí, toho si nikdo neváží.
