Článek
Není to podvod. Je to průmysl.
Když se řekne daňový únik, většina lidí si představí šikovného podnikatele, který „něco optimalizoval“. Jenže tenhle případ nemá s optimalizací nic společného. Tohle je tvrdý byznys. Organizovaný. Mezinárodní. A podle policie mafiánský.
Škoda téměř pět miliard korun. Největší případ v historii Národní centrály proti organizovanému zločinu. A zároveň ukázka toho, jak křehký je evropský daňový systém, když proti němu stojí lidé, kteří přesně vědí, kde jsou díry.
Jednoduchý trik, obrovské peníze
Mechanismus byl až bolestně prostý. Dovážet drahou a malou elektroniku – iPhony, MacBooky, AirPody. Zboží, které má vysokou hodnotu a snadno se převáží. Vše legálně proclít v Česku. Papírově ho „prodat“ firmám v jiných státech EU. Bez DPH. Protože daň má přece zaplatit až poslední prodejce.
Jenže ten poslední prodejce… neexistoval.
Firmy v Maďarsku, Polsku nebo na Slovensku byly často jen prázdné schránky. Bílí koně. Nekontaktní subjekty. Zboží k nim nikdy nedorazilo. A stát? Ten čekal. A čekal. A čekal dál.
Zboží zmizelo. Peníze taky.
Elektronika mezitím mířila jinam. Přes Polsko dál na východ. Na Ukrajinu. Mimo dohled úřadů. Bez dokladů. Bez daně. Beze stop.
A to nejzajímavější? Peníze netekly klasicky přes banky. Žádné podezřelé transakce, žádné varovné kontrolky. Finanční analytici neměli co analyzovat. Část plateb šla přímo k dodavatelům, část zřejmě hotově, část přes struktury, které se dnes už dohledávají jen velmi těžko. Když do případu vstoupila FBI, bylo jasné, že nejde o lokální švindl.
Osm let ticha
Tahle mašinérie běžela minimálně od roku 2016. Osm let. Elektronika za zhruba 25 miliard korun. Stát přišel o pět miliard na DPH. A to mluvíme jen o jednom případu. Podle evropských úřadů jsou podobné průšvihy v řádech desítek miliard.
Proč to trvalo tak dlouho? Protože každý viděl jen svůj kousek skládačky. Česko vidělo papíry. Maďarsko vidělo nekontaktní firmy. Nikdo dlouho neviděl celek. Až evropský žalobce spojil tečky.
Mafie v bílých rukavicích
Vyšetřovatelé mluví otevřeně: tohle není „kriminalita bílých límečků“. Tohle je klasická mafie. Stejné struktury, které jinde obchodují se zbraněmi nebo lidmi, tady obchodují s elektronikou. Protože je to méně nápadné. A stejně výnosné.
Zisk organizátorů? Odhadem dvě až dvě a půl miliardy korun. Čistého. Bez daní. Bez rizika – až do chvíle, než se systém zadrhne.
Jeden Čech, mnoho otázek
V případu figuruje i jeden Čech. Ne jako mozek operace, spíš jako spojka. Pomohl zajistit bílého koně. Přenesl instrukce. Donesl peníze. Rodina tvrdí, že je „švorc“. Což možná jen potvrzuje, že skutečné peníze tečou vždycky nahoru.
Co z toho plyne?
Že největší zločiny nejsou ty hlučné. Jsou tiché, administrativní a dlouhodobé. Že státy často reagují pomalu, protože systém je roztříštěný. A že pokud Evropská unie nenajde způsob, jak propojit data dřív než zločinci, budou se tyhle případy opakovat.
Ne proto, že by byly složité.
Ale právě proto, že jsou až nebezpečně jednoduché.
Zdroje: ČT, Seznam Zprávy
