Článek
Vrátit se po mateřské do práce není jednoduché, natož když chcete práci změnit a začít jinde. A s dvěma malými dětmi už vůbec ne.
Starší dcera už chodila do školky, ale dvouletého syna by do školky ještě nevzali – tou dobou pro nedostatek míst přijímali v naší školce děti až od 3,5 let.
Naštěstí v našem malém městě nově otevřeli dětskou skupinu, a tak jsem se zkusila zeptat, zda by nemohl syn ve 2,5 letech nastoupit.
Nejprve odvézt dceru do školky, pak syna do dětské skupinky
Do práce jsem se vrátila, když mu byly dva roky. Nastoupila jsem na půl úvazku a s hlídáním nám vypomáhaly babičky.
Zpětně hodnotím, že dětská skupina byla dobrou volbou. Malý kolektiv sedmi dětí na dvě paní učitelky a zrovna se to sešlo tak, že většina dětí byla ve věku syna, tedy 2–3 roky.
Podmínkou přijetí bylo potvrzení od zaměstnavatele, že alespoň jeden z rodičů pracuje. Stačil by i můj půl úvazku, ale pracující byl i manžel.
Děti berou v dětských skupinách už od 1 roku. Většina z nich byla stále na plenkách, ale naštěstí „tety“ spolupracují s rodiči a pomáhají s odplenkováním i v dětské skupině. Takže jsme se plenek společným úsilím do 3 let syna zbavili.
Líbilo se mi, že si zvolíte režim, kdy bude dítě docházet – půl dne nebo celý den, jak potřebujete. A v průběhu adaptace, prvních dnů až týdnů, mohli rodiče s dětmi zůstat a ulehčit jim nástup. Některé maminky zůstávaly i několik hodin, syn to naštěstí zvládl bez problémů. Do „malé školky“, jak jí nyní sám říká, chodil velmi rád, panovala tam rodinná atmosféra.
Dětské skupinky mají podobný režim jako školky
Paní učitelky byly pro děti spíše „tety“. Děti pochovali, utěšily, pomazlily, když to drobečkové potřebovali, a bylo to pro ně takové přirozené prostředí odpovídající věku.
Děti měly podobný režim jako ve školce. Svačinky jim připravovali přímo v dětské skupině. Děti někdy pomáhaly s přípravou – například si k odpolední svačince upekly buchtu a zabavily se tím v průběhu dopoledne. Obědy jim vozili. Chodili ven, na procházky nebo na zahradu u dětské skupiny, kde měli hřiště a spoustu hraček. Samozřejmostí bylo i tvoření a malování, jezdili i na výlety. Po obědě byl čas jít spát.
V dětských skupinkách se pořádaji různé maškarní plesy, jezdí na výlety i na procházky
Děti spaly na matracích. Jednou jsme řešili nepříjemnost, že nám cizí chlapeček na syna během spaní šlápl, když šel na toaletu. Paní učitelky však přišly s řešením, aby se to neopakovalo – syna uložily ke zdi jako posledního, aby už přes něj a okolo něj nikdo nechodil.
O rok později, ve 3,5 letech, syn nastoupil do státní školky a byl skvěle připraven. Bez plenek, zvyklý na odloučení od rodiny, na kolektiv dětí i režim školky. Hned první den paní učitelce vytřel zrak, když se v šatně rozloučil, šel se hned podívat na hračky a připojil se k dalšímu spolužákovi ke stavění z kostek. Za celý první rok ve státní školce jsme neřešili ani jednou slzičky ani nehodu s nedoběhnutím na toaletu, což se o jiných dětech bohužel říct nedalo.
Nebojte se, děti mají v dětské skupinky klasické hračky, často stejné jako ve školce
Nevýhodou a pro některé překážkou bude finanční stránka, kdy zvlášť hradíte docházku a stravné.
Za stravné jsme většinou hradili 1 000–1 200 Kč. Syn bohužel býval nemocný, jak to tak bývá s nástupem do dětského kolektivu. A docházka nás vyšla okolo 5 000–6 000 Kč měsíčně – ta byla fixní podle režimu, který jsme si určili. Nezáleželo na tom, zda do dětské skupiny šel, nebo ne. Záleželo na věku dítěte, kdy u menších dětí do 3 let byla částka nižší asi o 1 000 Kč.
Státní školka v našem městě navýšila kapacitu a otevřela další 2 třídy. Nyní už bez problémů berou děti ve 3 letech, ale mnohdy vidím, jak tam malým dětem tečou slzy a volají maminky.
Jsem ráda, že syn mohl začít v dětské skupině a až následně nastoupit do státní školky. Přechod byl pro něj jednodušší a dobře ho zvládl.
Hračky byly podobné jako ve státní školce. I nyní mají děti ve školce i retro hračky našeho mládí.
Zdroje:
Vlastní zkušenosti a zážitky
