Hlavní obsah
Lidé a společnost

Jaký pes, takový pán. Ten můj slyší jen to, co chce

Foto: Unsplash

Psi a jejich majitelé často sdílejí stejné povahové rysy. Ten můj si rád zaleze do chládku a slyší jen to, co chce. Když se však podívám okolo sebe, toto rčení sedí na úplně každého psa.

Článek

Když jsme si před lety pořídili psa, bylo to ještě před dětmi. Hledali jsme parťáka, který akceptuje, že budeme některé dny odpočívat doma, ale zároveň dostatečně aktivního psa, který se nezalekne toho, že musí vyrazit do přírody.

Po 11 letech jsme se však dostali do fáze, kdy jsme si já a náš pes hodně podobní, a to i přesto, že utekla spousta času, máme už dvě děti a několikrát jsme se stěhovali.

Foto: Unsplash

Není to jen vizuální podoba - dvě třetiny osobnosti psa závisí na tom, jak si jej vychováme, a v jakém prostředí

Manželka s oblibou říká, že slyším jen to, co chci, ale totéž lze říct o našem psovi. Mluvím na něj, volám, vydávám povely, ale jako by mě pes vůbec neslyšel. Až po dvou minutách najednou zvedne hlavu, jako by něco uslyšel, vydá se za zvukem, ale nakonec kolem mě projde, aniž by si mě vůbec všiml.

Ano, náš pes už hůř slyší a se zrakem je to také trochu na pováženou (hodím mu míček a ani si jej nevšimne), navíc mu na několika místech pelichá srst. Když to vztáhnu na sebe, nosím brýle, vypadávají mi vlasy. Nebudu nikomu rozporovat, že jsme si dost podobní. Já i pes si občas lehneme, a zatímco on spí, já si čtu knihu.

V minulosti nám pes jednou rozkousal sedačku, ale to má asi po mně – i já jsem občas dokázal takhle vypěnit, ale myslím, že už jsem se zlepšil. A náš pes taky.

Pak tu mám druhý příklad – psa, který si na ostatní nadměrně vyskakuje a neustále agresivně štěká, i když mu to vůbec nic nepomůže, když je za plotem tak malinký.

Je to však jen zmenšenina svých majitelů, kteří na sebe odjakživa „štěkají“ a nedokážou se bavit normální hlasitostí. A teď to přebírá i jejich syn.

Tady ale nevím, kdo od koho opisoval. Povahově se však evidentně hledali tak dlouho, až se nakonec našli. Prostě uštěkaná domácnost, a to doslova.

Foto: Pixabay

Podobnost nemusí být v barvě srsti a našich vlasů, ale třeba v pohledu psa, nebo v tom, jak reaguje na neznámé věci - je našim čtyřnohým dvojníkem

Metaanalýza 15 studií (vedená Yanou Bender z Institutu Maxe Plancka) navíc ukázala, že se psi a majitelé nejvíce shodují a časem sbližují ve dvou konkrétních dimenzích: v tzv. extraverzi (společenskost, energie) a neuroticismu (reaktivita na stres, úzkostnost, vznětlivost).

Někteří psi částečně přejímají povahové rysy svých majitelů podle toho, kde se na pozemku zrovna nacházejí.

Zatímco v zadní části polehávají a odpočívají, v přední vystrkují zuby. U některých psů (alespoň u mě ta asociace funguje stoprocentně) si dokonce všímám, že mají stejný pohled jako jejich páníček. Kdybych v nadsázce prohodil oběma hlavy, byly by to tytéž osobnosti.

Potetovaný zedník kdysi venčil boxera – pes, jako by mu z oka vypadl. Jindy je zase vidět obrovský dům, obrovské plány a obrovský pes, který přebírá megalomanské záměry svého majitele. A velký musí být už jen z principu, bez ohledu na to, zda je jeho rasa v dané životní etapě tou nejvhodnější.

Podobných přirovnání bych sám našel několik desítek, a možná už i vy máte slušnou představu o tom, jací majitelé a psi se pohybují ve vaší blízkosti. Řada z nás přitom podvědomě dokáže fotky psů a jejich majitelů správně přiřadit, aniž bychom je vůbec znali. Toto zjištění přinesly experimenty Michaela Roye z Kalifornské univerzity v roce 2004.

Není to jen náhoda

Praxe ukazuje, že si lidé vybírají psí plemena podle toho, jak vypadají oni sami. Nejčastěji nás přitahují věci, tvary a rysy, které dobře známe – z pohledu do zrcadla.

Lidé s delšími vlasy volí psy s delšíma ušima, lidé s ostřejšími rysy zase psy s pevnější stavbou těla. Podvědomě volíme plemena, která nám připomínají nás samé. Nejen vzhledem, ale i povahou.

Výběrem psa to ale nekončí, protože mezi psem a člověkem se odehrává hlubší propojení na úrovni životního stylu a denních rituálů – pes je hodně tvárný a dokáže se přizpůsobit svému majiteli do těch nejmenších detailů. Funguje to vlastně na stejém principu jako vazba matky a dítěte.

Když pes neví, jak reagovat, podívá se na svého pánička. Pokud vidí klid, je situace bezpečná i pro něj. V opačném případě panikaří nebo štěká.

Foto: Pixabay

Někdy je podobnost majitele a psa vidět už na první pohled

Introvert si může vychovat plachého psa, který se venku vyčůrá hned na prvním metru a pak rychle cupitá zpátky domů.

Aktivní lidé si vybudují sportovního parťáka, který chce neustále běhat venku, zatímco důchodci mohou mít vedle sebe psa, který s nimi u televize prospí celý den a bude nakonec spokojený.

Pes přebírá náš spánkový režim, toleranci k hluku v domácnosti i naše další reakce, umí reagovat na tón hlasu i na náš stres a v podstatě se na svého majitele celý naváže.

Na negativní reakce páníčka může reagovat nejistě (stáhne ocas a odběhne), nebo naopak vznětlivě (štěkotem). Právě neřízené štěkání psa venku může být znakem toho, že si pes – stejně jako jeho majitel – potřebuje něco vyventilovat.

Pak jsou ale i takoví psi, kteří neštěknou celý rok a jen si štěknou pro radost při hraní. Ty většinou provází klid a sebedůvěra, protože se v přítomnosti svého majitele dostatečně uvolní.

Foto: Pixabay

Někdy se musíte dívat trochu déle, ale pak podobu stejně uvidíte. Je to jen otázka času

Přirovnání „jaký pán, takový pes“ tak není nijak vytržené z kontextu, jen mi občas přijde vtipné, jak trefná tahle věta vlastně je. Osobu na druhé straně plotu, kterou neznáte, velmi snadno odhadnete podle rasy a chování jejího psa. A čím déle jsou člověk a pes ve společné domácnosti, tím víc se jejich osobnosti sbližují.

Pes se naučí předvídat naše další kroky i náladu a je tak vlastně zrcadlem nás samých.

Chcete změnit nevhodné chování svého psa? Změňte sami sebe.

Podle maďarské etoložky Borbála Turcsán z univerzity ELTE je jen jedna třetina daná geneticky, druhé tvé třetiny formuje prostředí a jeho majitel.

Na papíře to zní mnohem jednodušeji, než to ve skutečnosti je. Ale ruku na srdce – někteří by tu změnu potřebovali všemi deseti.

Pes není nadarmo brán jako nejlepší přítel člověka, a když si okopíruje naše chování a povahové rysy, jsme svým nejlepším přítelem vlastně my sami.

Zdroje:

https://www.researchgate.net/publication/8603008_Do_Dogs_Resemble_Their_Owners

https://www.psychologytoday.com/gb/blog/smarter-than-you-think/202211/like-man-like-dog-owner-dog-resemblance

https://pure.mpg.de/rest/items/item_3614179_5/component/file_3614182/content?utm_source=chatgpt.com

https://www.nationalgeographic.com/animals/article/humans-dogs-look-alike-identical

https://fisheyemagazine.fr/en/article/like-master-like-dog/

vlastní zkušenosti

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz