Mechové jezírko bylo ještě krásnější, než za mého dětství. Rejvíz nezklamal

Jeseníky navštěvujeme pravidelně poslední tři roky, minimálně jednou ročně během léta. Vždy zvolíme jiné místo a jezdíme na výlety do blízkého okolí.

Tentokrát jsme se rozhodli vzít děti k Velkému mechovému jezírku v Rejvízu.

S manželkou jsme zde oba byli už mnohokrát v dětství a naše vzpomínka?

Krásná procházka po dřevěných chodníčcích a spousta lidí všude na stezce i u samotného jezírka. Byli jsme zde se školou a bylo tam „hlava na hlavě“ i před deseti lety, kdy jsme sem vozili ještě v kočárku naše bratrance.

Ale řekněte sami – znáte hezčí místo v Jeseníkách pro návštěvu s dětmi?

Rejvíz rozhodně patří k jedněm z těch nejkrásnějších. A tak jsme jednoho rána po snídani vyrazili, připraveni na davy turistů.

Na místo jsme dorazili hned v osm ráno s tím, že sice pojedeme kolem jediného neplaceného parkoviště, ale spíš se na něj jen podíváme z okna a zajedeme na dvůr k některému z „naháněčů“ placených parkovišť.

Když jsme však přijeli na místo, s parkováním na veřejném parkovišti nebyl žádný problém. Stála tam všehovšudy tři auta, takže jsem si mohl vybrat místo a zaparkovat ve stínu.

Občerstvení naproti parkovišti bylo ještě zavřené, ale to nám nevadilo. Provoz byl malý, a tak jsme vyrazili podél hlavní cesty ke stezce k Velkému mechovému jezírku.

Jedna z tras nás vedla podle ukazatele dětské stezky, značení tu ale nebylo nijak výrazné. Kvůli vysoké trávě jsme se rozhodli jít „oficiálním“ vstupem od hlavní cesty, protože aut tudy ráno jezdilo opravdu málo.

Po chvíli jsme odbočili k lesní cestě naproti mýtině, která spadá pod správu lesů ČR a kde je zakázáno vjíždět, stát a parkovat. Ani to však několik aut neodradilo od toho, aby zajela skoro až k mechovému jezírku.

A já věřím, že kdyby k němu vedla asfaltová cesta a na jeho hrázi bylo zřízené parkoviště, kvůli počtu aut byste tu asi nezaparkovali.

Naštěstí tomu tak není, a my jsme mohli po vstupu do lesa projít kusem opravdu krásné přírody až k lesnímu vstupu k mechovému jezírku.

Cestou jsme ochutnali pár lesních borůvek, přišlo nám divné, že nejsou vysbírané. Opravdu jsme měli pocit, že jsme tu úplně sami.

Zanedlouho jsme došli k pokladně, kde začínají nám dobře známé dřevěné chodníky.

Docela překvapený byl i pán, který má na starosti vstupné. Zrovna chystal opravu chodníku, na který od pokladny vidí, a evidentně tu nikoho tak brzy ráno nečekal.

Sympatický pán nám vysvětlil, že turisté najíždějí až kolem desáté – nejdřív si na hotelu dají snídani a kávu a teprve pak se sem začnou trousit; hlavní nával prý bývá kolem jedenácté.

Zatímco jiní teprve dorazí na místo svého výletu, my už pomalu přemýšlíme nad obědem. A víte co? To, že jsme si přivstali, se rozhodně vyplatilo.

Vstupné bylo jen symbolické – 40 Kč za dospělého a 20 Kč za dítě. Výtěžek slouží k údržbě a opravám chodníčků.

Údržba je vidět, po chodnících se jde bezpečně, je to ale nekonečná práce – a čím dál od vstupu jste, tím víc materiálu si pracovník musí nosit s sebou.

Po pár krocích jsme narazili na studánku a pak jsme pokračovali chodníkem, který byl pro děti absolutní novinkou.

Dětem vůbec nevadilo, že chybí zábradlí, o to víc si vychutnávaly okolní přírodu – brouky, vážky, ale i divoké maliny nebo výhledy do krajiny. Stezka se vine lesem i po slunných místech, na několika z nich dokonce kdysi dávno stál les, ale příroda chtěla jinak.

Na odbočce jsme se vydali doleva k mechovému jezírku – nikde ani noha. Když jsme k němu došli, byli jsme tam úplně sami.

V naprostém klidu a tichu jsme pozorovali hladinu temného jezírka, vážky, bruslařky a další hmyz, občasné žbluňknutí i zpěv ptáků.

Co vám budu povídat – prostě ráj na Zemi.

Odpočinete si, pročtete si směřovníky a informační cedule. A hlavně ten klid a stále (díkybohu) nedotčená příroda.

Voda je napohled černá, připomínala mi jeden gigantický šálek kávy.

A byli jsme tam dvacet minut úplně sami – hlavně proto, že jsme se na rozcestí cestou zpět nevydali doprava, ale pokračovali rovně.

Šli jsme dál směrem od mechového jezírka a po cestě potkali dva turisty – Poláka a Polku.

A jinak nikde nikdo.

Po pár minutách jsme narazili na informační ceduli o tom, že do lesa nikdo nezasahuje – a opravdu, fotka na ní byla skoro stejná jako to, co jsme viděli před sebou.

Za chvíli chodníček skončil a pokračovala částečně blátivá stezka; my jsme si ale nechtěli odnést klíšťata, takže jsme se jen podívali po houbách a vrátili se stejnou cestou zpět ke vstupu.

Cestou zpátky jsme potkali další dva turisty, a to už na hodinkách odbíjela 9:30. Inu, další odvážlivci.

Děti si pak u odchodu koupily suvenýry – dcera malou pyramidku a syn prak, do kterého jsme následně hledali „náboje“.

Při odchodu jsme ještě pána vyzpovídali. Poradil nám, co v okolí ještě zažít a kde se zajet naobědvat, a některé z jeho rad jsme skutečně využili.

Zpět jsme ale šli přes les a kopec s památníkem, takže jsme sešli tam, kudy jsme původně nechtěli jít.

Udělali jsme si tak nevědomky okruh a nakonec nás ještě překvapily desítky, možná až stovky malých žabiček, které přeskakovaly mezi lesem a loukou. Děti z toho byly nadšené. Bylo už skoro deset hodin a na našem parkovišti bylo pořád spousta místa.

A víte co? Absence turistů mi připomněla, že je to skvělé místo, ale že už jsem zestárl. Že se už nemusím plahočit s davy, a protože jsem větší a starší, je celá trasa úměrně tomu kratší.

Trochu si ale zoufám nad tím, kde jsou turisté. Od povodní máme z ubytování zprávy, že se sem lidé „bojí“ jezdit. A zřejmě to platí dodnes, i když je to naprostý nesmysl.

Většina cest je opravena, projeli jsme jen přes jeden vojenský most a potkali několik betonových ochran kvůli spadlé silnici.

Rozhodně se není čeho bát, pohledu na to nejhorší budete ušetřeni. A pokud se na místo vypravíte, doporučuji ráno – budete tam sami, a to je daleko kouzelnější, než se tlačit v zácpě. Podobně jako na jiných místech v Jeseníkách.

Bílá Opava by mohla vyprávět…

A světe div se, ale po osmé hodině ráno jsme tu byli sami. Procházka byla o to krásnější a pohádkovou krásu cesty k Velkému mechovému jezírku dokresloval všudypřítomný klid.

Loni nás velmi mile v Jeseníkách překvapil Lesní bar a lázně Lipová, tyto krásy byste jistě neměli při návštěvě Jeseníků vynechat.

Zdroj:

vlastní zkušenosti z výletu

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/naucna-stezka-rejviz