Článek
Uplynulý víkend nás zavál na jižní Moravu za rodinou, a když nám to povinnosti dovolily, vzali jsme děti na Stezku bosou nohou. S manželkou jsem ji šel už podruhé – před lety s námi vyrazila i dcera, tehdy ještě v nosítku.
Tentokrát jsme však vyrazili už pěkně po svých, krom našich dětí jsme s sebou vzali i jejich bratrance a sestřenice. Mohu říct, že z mého pohledu i z reakcí dětí to rozhodně stálo za to.
Nad některými zastávkami se sice trochu podepsal zub času, stezka je však stále dobře udržovaná.
Pokud na místo nepřijedete hned ráno (nebo pozěji odpoledne), může být parkování komplikovanější
Trasa má zhruba pět kilometrů a vede mezi českými Valticemi a rakouskou obcí Schrattenberg.
Časová náročnost závisí na tom, jak často budete odpočívat a kolik času strávíte na jednotlivých stanovištích. My jsme ji i s dětmi prošli přesně za dvě hodiny. Protože jsou na stezce schody a místy hliněný, travnatý a kamenitý terén, doporučuji menší děti přenášet v nosítkách.
Tady se skutečně stojí „kde se jen dá“
Stezka bosou nohou existuje poblíž Valtic na česko-rakouském pomezí už od roku 2013. Přesto není v nijak zchátralém stavu a jde o velmi zajímavou procházku, na které je rozhodně co vidět i zažít.
Mapa Stezky bosou nohou
Malou kaňkou je však samotný začátek stezky, respektive parkoviště, které je pro většinu turistů (cyklisty jsme na stezce nepotkali) výchozím bodem. Z Valtic se stačí dát do kopce nad město směrem na Rakousko, po výjezdu z města projet alejí stromů a za chvíli odbočit doleva.
Posezení u trojitého dubu
Právě zde se totiž nachází parkoviště, na které vás nasměrují snad všechny navigace. Potíž je v tom, že je zde zavřená brána a informační cedule s omluvou a číslem na místního pana starostu.
Už na první zastávce je co dělat
Ať už si zde „vyřizuje účty“ kdokoliv, tohle na turistická místa prostě nepatří. Místo otevřených závor má evidentně stále nezprovozněné parkoviště zavřenou bránu, takže všichni příjíždějící zastaví na stejném místě a nechápavě hledí.
Tady by se dalo i něco opéct
Pokud sem vyrazíte, přijeďte ráno. My jsme dorazili ještě před osmou a zaparkovali na kraji polní cesty. Po desáté hodině sem ale míří velký nával turistů, kteří vstávají v devět a na výlety vyrážejí v deset. Kolem čtvrt na jedenáct nebylo kde zaparkovat, několik aut se otáčelo a jiná stála, kde to jen bylo možné. Jedno dokonce v zákazu vjezdu.
Buďte chytří – přivstaňte si a dorazte na místo včas. Stres s hledáním parkovacího místa za to rozhodně nestojí.
Procházka přes písečného hada bosou nohou
Hned na startu si můžete vyfotografovat a dokonce vystoupat na vyhlídku z Kolonády na Rajstně, která patří k nejvyšším bodům Lednicko-valtického areálu. Hra světla a stínu tu nabídne zajímavou fotografickou kompozici.
Pak už se stačí orientovat podle cedulí s ikonou skřítka. První zastávkou jsou Tři doby – trojice stromů obklopená lavičkami, od níž je jako na dlani vidět celé Valtice.
Najdete tu i malou rozhlednu
Poté procházíte mezi vinicemi a lesem, až dorazíte na stanoviště Pohled na tři země. Nachází se zde odpočinkové místo, kde si můžete upéct třeba špekáček, odpočinout, projít bosou nohou pískového „hada“ nebo se rozhlédnout do tří zemí – Česka, Rakouska a Slovenska.
My jsme zastávku věnovali občerstvení a natření opalovacím krémem, protože zde není moc kde se schovat.
Stezka bosou nohou několikrát překonává hranici Česka a Rakouska
Když peče slunce, raději buďte připraveni dopředu. Totéž platí pro zásobu vody – na tomto stanovišti sice měla být studna, ale voda v ní není pitná a v době naší návštěvy zde navíc chyběl rumpál.
Stačí se jen držet hlavních ukazatelů. I tak jsme ale potkali skupinu, která zabloudila a stezku šla pozpátku
Není čas sedět, čeká nás ještě kus cesty, a tak jsme pokračovali dál.
Začaly se objevovat hraniční kameny a cedule „Státní hranice“. Jen pro připomenutí – hlavně u dětí se hodí mít po ruce občanský průkaz nebo pas. Kontrola zde zřejmě nehrozí, ale nikdy nevíte.
Druidská brána se bude líbit hlavně dětem
Další zajímavé místo má název Druidská brána. Tady si můžete zjistit, jaký máte svůj narozeninový strom. A to podle starověkých Keltů. Stačí si jen najít svůj narozeninový strom a z jeho popisu zjistíte, zda se uváděný charakter a vlastnosti shodují s vámi.
Hledáme narozeninový strom. Popisky jsou v němčině, češtině a v angličtině
Na celé prostranství je výhled ze širokého lehátka, na které jsme se vlezli všichni (2 dospělí a 5 dětí) a udělali jsme si tady společné fotografie.
Zasloužený odpočinek na megalehátku
Za zatáčkou přijde první kritické místo: pokud se nevydáte správným směrem, projdete stezku „pozpátku“. Je třeba odbočit doleva a projít mezi vinicemi, kde narazíte na visutý most a o kousek níže na skluzavku.
Stanoviště s visutým mostem mezi vinicemi
Ta byla po zimě ještě uzavřená, zřejmě kvůli sněhu, ale očekávám, že na letní sezonu bude opět otevřená – na první pohled nic nenasvědčovalo poškození, i když je zabedněná a opatřená varováním.
Žlutá skluzavka byla po zimě ještě uzavřená, ale nic nenasvědčuje tomu, že by se neměla na sezónu otevřít. Žádného poškození jsme si nevšimli
Pod skluzavkou dojdete k domu v sudu, který děti nadchne. Sud má okno a dá se v něm chvíli posedět – třeba když praží slunce nebo vás překvapí déšť.
Cestou z kopce dolů jsme na polích spatřili srny, ještě předtím jsme mezi vinicemi vyplašili několik zajíců. Nad vinicemi krouží dravci a zrovna v době naší návštěvy se rojili i chrousti. Příroda si zde žije svým vlastním životem.
Sudový dům je atrakcí hlavně pro děti
Delší čas jsme již na rakouské straně a blížíme se k vesničce Schrattenberg. Po pravé straně jsou domácí zvířata ve výběhu, po levé pak „hrníček“ s toaletami.
Uvnitř se dá posedět a odpočinout si
O kousek níže je občerstvení, kde si lze dokoupit vše potřebné. Na tzv. Místě smyslů můžete v dřevěných schránkách čichat různé vůně, a pro ty, kteří by si chtěli znovu zout boty, je tu krátká bahenní procházka.
Hrníček s toaletami nelze přehlédnout
Jen si předem ověřte, že funguje sprcha, abyste si zablácené nohy nemuseli dávat do ponožek.
Bahenní koupel a blízká sprcha
Rozhodně doporučujeme i návštěvu Berti Parku, který nabízí spoustu atrakcí pro děti – velké pískoviště, učení uzlů, deskové hry, šachy, průlezky se skluzavkami, rébusy, lodě a mnoho dalšího.
Velké pískoviště v Berti Parku
V Berti Parku si můžete zahrát i člověče, nezlob se. Místo herní desky použijte stůl
Dětské hřiště a skluzavky v Berti Parku
Velké šachy v Berti Parku
Stejně jako u Místa smyslů je i zde kasička pro dobrovolné vstupné – v prvním případě na provoz stezky, ve druhém na provoz hřiště. Berti park otvírá v 10 hodin, ale při naší návštěvě po deváté hodině byl již otevřený. Po rezervaci je možné si uvnitř budovy zahrát bowling na automatické dráze. To jsme však vynechali a pokračovali cestou do kopců.
Bludiště před výstupem do kopců
U dalšího stanoviště si opět zujte boty a proskákejte se po masážních kloboucích mochomůrek. Pak zbývá už jen kousek do kopce, kde si můžete – opět bosou nohou – projít v kůře na Paměťové stezce.
Přeskakování bosou nohou přes klobouky hub
Za zatáčkou čeká výstup do mírného kopce a zasloužený odpočinek na lehátkách s výhledem do okolí. Lehátka jsou tu však jen tři, takže na soukromí si možná budete muset počkat.
Projít se můžete bosky i v kůře
V závěrečném úseku se vracíte na místo, kde jste předtím odbočovali k visutému mostu, tentokrát se ale vydáte doleva lesem. Z něj vyjdete nad Kolonádu na Rajstně, kterou můžete obejít směrem k Muzeu železné opony.
Zasloužený odpočinek na lehátkách
Pokud vás neláká, sejděte louku pod kolonádou, vystupte na ni a rozhlédněte se – pokud byla ráno ještě zavřená – a pokračujte dolů a doleva zpět k parkovišti.
Za nás to bylo skvěle strávené odpoledne, které si užily i naše děti. Až budete v Lednicko-valtickém areálu, pamatujte, že se ne všechno točí kolem degustace vína. Ve Valticích stojí za návštěvu například i Národní zemědělské muzeum – naše děti z něj byly nadšené. A Lednice toho má taky mnoho, co nabídnout.
Zdroje:
https://www.zamek-valtice.cz/cs/tipy-na-vylet/9500-stezka-bosou-nohou
https://www.barfussweg.at/
https://www.muzeumopony.cz/
vlastní zážitky
