Článek
Sbaleno na pláž, natřeny desítky metrů čtverečních kůže opalovacím krémem, k tomu nabalené tašky se čtyřmi osuškami, pitím a náhradními plavkami. K tomu ještě lehátka pod paží, deštník a potřeby na plavání – víc už bych toho neunesl.
Jako rodič uděláte maximum, když ještě dětem připomenete (třikrát!), aby si zašly na záchod, protože na pláži opravdu „není kde“. Když mi děti i poněkolikáté tvrdošíjně tvrdí, že nepotřebují, konečně odcházíme k vodě.
Veřejné bazény, to je pro některé nechtěná urinoterapie. A navíc někdy může ve vodě vyplavat „překvapení“
Venku je horko jak v tanku, sestavím naše plážové hnízdo a vyčerpáním padnu na deku, když tu se ke mně přitočí jedno z dětí a jen tak mezi řečí prohodí: „Tati, já potřebuju čůrat.“
V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Před chvílí nepotřebovalo, ale teď už (jakmile vidí masu vody) samozřejmě ano.
Nebudeme si nic nalhávat, znáte to vy i já, a když se na to podíváme z vyššího úhlu pohledu…
Ryby to dělají taky :-)
Když se nám něco takového přihodí, v tu chvíli beru dítě a jdu s ním na toalety na pláži. Bohužel stále častěji tyto toalety nablízku nejsou, a tak se často vracíme zpět na hotel. Ten má toalety v přízemí, takže nemusíme chodit až do našeho hotelového pokoje, ale i tak je to pro mě ztráta času.
Hygiena je však pro mě na prvním místě. Bohužel to neplatí o všech rodičích a několikrát jsem toho sám byl svědkem.
Pustit to do vody, je pro rodiče často nejjednodušší řešeí - o nic se nestarají a nemusí z vody vytáhnout ani patu. Jak ale děti naučíte hygieně?
Třeba na poslední dovolené ve Španělsku. Britka si myslela, že jí „my z východu“ nerozumíme, a tak na větu „Mum, I have to pee“ („Mami potřebuji čůrat“) bryskně odpověděla: „You have water here, leave me alone.“ („Máš tu vodu a neotravuj mě“).
A to vystihuje úplně vše – přestože se s tím může pojit zdravotní riziko.
Některé země navíc čůrání do vody zakazují pod přísnými pokutami, hlavně kvůli ochraně životního prostředí.
Bádáním jsem zjistil, že se společnost rozděluje na dva tábory.
Zatímco jedni se striktně drží pravidel pro návštěvu toalety, druhá strana zase argumentuje tím, že do vody čůrají ryby, odchází do moře odpad z lodí, hotelových resortů (nejen) na izolovaných ostrovech – a kam asi směřuje odpad z toalet z pláže?
Často rovnou do moře.
V bazénech to nechápu už vůbec - toalety jsou na každém rohu, ale rodičům se nechce vylézt z vody. Ale když něco uvidí u jiných, tak proti tomu hrubě prostestují. Prostě alibismus v praxi
Druhá strana mince by se teoreticky dala pochopit v moři, a to v případě nouze (dítě potřebuje hned čůrat, záchod je v nedohlednu, hotel daleko apod.), jenže v bazénech by to mělo být naprosté tabu.
Snad každý má nějakou bizarní historku
V diskusích jsem si přečetl rozličné historky s plavajícími „náklady“, které spatříte a okamžitě utečete z vody.
Vinu na tom často nesou malé děti, ale nezřídka přispějí i rodiče. Místo aby vyvinuli snahu a zašli s dítětem na záchod, zvolí schůdnější verzi „pusť to do vody“.
A to je pro mě nepochopitelné, protože WC je zde prakticky na každém rohu – stačí jen vzít dítě z vody a dojít s ním na toaletu. To je ale pro řadu rodičů příliš složité, a tak raději nechají děti čůrat do vody. Rodič však nehne ani brvou, dělá se, že se nic nestalo, a zdánlivě je „po problému“.
Když jsou plné pláže a chybí patřičné zázemí, asi není třeba dvakrát přemýšlet nad tím, kam si dospělí i děti chodí odskočit
Reakce okolí je přitom buď absolutně nulová, nebo maximálně vyhrocená. Stačí, když někdo dítě chytne „při činu“, a je z toho velký problém.
Někteří ale argumentují tím, že „s malou“ se v bazénu musí počítat, naopak „velká“ je přes čáru. Za mě tedy rozhodně ano – a kdo v bazénu ještě neviděl plavat něco podobného, jako by v bazénu pořádně nikdy nebyl.
Dětem nikdo nevysvětlil nenápadnost
Vraťme se ale zpět k moři, kde na plážích často toalety chybí. Rodiče tak relativně ochotně posílají děti do vody s uklidňující mantrou: „Ryby to dělají taky, tak co?“
A protože Čechy potkáte přes léto na dovolené u moře i tam, kde byste to nečekali, připravte se, že v zahraničí uslyšíte tuto větu: „Zajdi si k vodě a hlavně nenápadně!“
Jenže dětem tu nenápadnost nikdo nevysvětlil – problém s ní mají i dospělí. Některé děti si sednou na břeh a koukají provinile dolů, jiné jdou do vody po kolena, a hlavně kluci si stáhnou trenky – nenápadnost jde rázem stranou. V tu chvíli klidně ztichne celá pláž.
A když rodič později na dítě zvýší hlas, že to rozhodně nebylo nenápadné, může se mu dostat odpovědi, že mu přesně neřekl, jak si to „nenápadně“ představoval. A když se v tu chvíli ozve čeština ze sousední deky, která dítěti přitakává: „No, opravdu jste to neřekla“ můžete se hanbou propadnout do země.
Dětem nikdo nevysvětlil, jak přesně mají být nenápadné. Koukají dolů nebo rovnou stáhnou plavky - normálně přece se spodním prádlem nechodí na malou
Jenže pak tu máme dospělé a jejich typickou polohu na „áčko“, která je nenápadnost sama. I já jsem u vody viděl muže i ženy, kteří se dvě hodiny váleli na lehátku, pak šli do moře s vodou po kolena a zase zpět.
V moři se sice sterilní moč rychle rozředí, zatímco v bazénech se skutečně často bavíme o „urinoterapii“.
Hlavně v reakci s chlorem však vzniká dráždivá sloučenina, která stojí za štípáním očí. Stačí jen, aby lidé nečůrali do vody, a je po problému.
Sto lidí, sto názorů. Kam si zajít na malou, když na pláži chybí zázemí?
Kdyby všichni čůrali do keříků u pláže, místo mořského vzduchu byste na lehátku dýchali něco úplně jiného.
Někteří rodiče odvádí děti vždy na toaletu, často i pod tlakem okolí, ale i tak občas podlehnou. Rezignují, ale tím nevědomky přenášejí návyky na své děti, a kruh se uzavírá.
Čůrání do vody se tak stává běžnou věcí, což já sám za sebe považuji za celospolečenský problém.
Když dětem nepředáme správné hygienické návyky, kruh se uzavře. A na dovolené je to vidět ze všeho nejvíc
Chápu i spoustu těch, kteří zvlášť v Česku kvůli obavám o čistotu vody volí raději koupání ve vlastních bazéncích na zahradě.
Raději tak, než se děsit toho, co na nás vyplave. Někdo to bere absolutně vážně, někdo s nadhledem, jiný zase občas přivře oči. Snad každý má ale s hygienou ve vodě spojený nějaký bizarní zážitek, který odráží širší problém společenské ohleduplnosti.
Ať už jdeme s dětmi na toaletu (nebo je tam pošleme), nebo volíme pragmatické řešení ve vlnách, měli bychom stále myslet i na ostatní.
Moře a veřejná koupaliště jsou bohužel stále odrazem toho, jak nám (ne)záleží na prostředí, ve kterém se společně koupeme.
A co vy, jaký je váš nejbizarnější zážitek s hygienou v bazénu či u moře?
Zdroje:
https://www.facebook.com/share/p/1DHBmZ92kf/
https://www.refinery29.com/en-us/is-it-ok-to-pee-in-the-ocean
https://www.bbc.co.uk/newsround/articles/c903lke5ljeo
vlastní zkušenosti a názory
