Článek
Pro sledující: Jen komedie
Po pravdě řečeno, jejich chůze pozpátku v davu vypadá komicky a nemožně, každý se tam kroutí jinak, prostě nic jiného než podivně sehrané divadélko. A to jen podtrhuje povrchnost celého nápadu.
Chůzi pozpátku vymyslel nějaký podivný chytrolín, kterému bylo lhostejné, že tam někdo kráčí k pultu v lodičkách pozadu, v přeneseném významu slov: za případný pád v přímém přenosu neručím.
To je podivná hra, která výmluvně symbolizuje pirátskou politickou stopu: místo funkčních řešení jen teatrální pohyb, který nikoho nikam neposune.
Přitom Pirátská strana měla od začátku netradiční kořeny, místo tradičního stranického vzniku to bylo spíše internetové hnutí nadšených aktivistů a lidí, kteří se chtěli bránit proti cenzuře, zbytečným omezením na internetu a zastaralému právu o autorství.
To je odlišovalo od ostatních politických stran, nebylo to jen tradiční politické soupeření, ale také internet, chránit občanská a digitální práva.
Postupem času se jejich program dost výrazně rozšiřoval, jejich popularita rostla a postupně se stali vážným politickým hráčem.
Od koalice k opozici
Právě digitalizace státní správy a problémy s jeho zaváděním, žádná odpovědnost za zpackané digitální stavební řízení a s tím související problémy vedly k ostré politické krizi a Pirátům nezbylo než akceptovat a odejít z vlády do opozice.
Dnes, když jsou Piráti tak zdatnými kritiky, v čele se Zdeňkem Hřibem, tak by měli také vědět, že vážná politika se nechodí pozpátku, ta se musí umět postavit čelem k problémům.
