Článek
Když se vydáte do kraje brdských lesů, má pocit, že vstupuje do tichého příběhu. Příběhu, který se vypráví pomalu, tichými cestami, které se ztrácejí v šelestu smrků a borovic, mlhou zvedající se z luk a nebo vzdáleným klapotem koňských kopyt.
Brdy nejsou horami, které by se chlubily výškou, jsou krajinou, která si vás podmaní klidem. Jsou hluboké, zelené a podmanivé , s cestami, jež se vinou jako myšlenky poutníka, který nikam nespěchá.
Na jejich okraji, tam kde se lesy začínají pozvolna otevírat lidskému bydlení, leží Zaječov.
V minulosti bylo na území dnešního Zaječova několik samostatných osad, které se sdružily v jeden celek. Uprostřed obce se pyšní Klášter svaté Dobrotivé, který byl založen Oldřichem Zajícem z Valdeka. Za zmínku stojí i obec Kvaň, která při vzniku kláštera již existovala, je tedy součástí Zaječova. V okolí kláštera ležela nenápadná osada zvaná Ostrov, která je dnes dolním Zaječovem. Obživa obyvatelstva Zaječova a Kvaně byla v historii spojena hlavně se zemědělstvím, dolováním železné rudy a jejím zpracováním. Důvodem jejího zrušení byl nedostatek kvalitní železné rudy. Avšak obyvatelé u zpracování železa většinově zůstali, což zajišťovalo i jejich obživu.
Zaječov má svou hrdost. Je obcí, která nepůsobí okázale, ale o to pevněji drží při zemi. Jako by tu domy zakořenily stejně přirozeně jako stromy kolem. Ráno se tu světlo opírá o střechy a rozlévá se po zahradách, kde se mísí vůně hlíny, trávy a dřeva. Večer se krajina ztiší a Brdy se přiblíží až k oknům – tmavé, tiché, ale ochranářské.
Mezi minulostí a přítomností
Zaječov má v sobě zvláštní rovnováhu. Není to místo, které by se snažilo být něčím jiným, než čím je. Lidé tu žijí v rytmu ročních dob: jaro přináší práci na zahradách, léto dlouhé dny a krátké noci, podzim zbarvuje okolní lesy do barvy mědi a zima zahaluje všechno do ticha. Ano, do ticha, které umí být přísné i laskavé zároveň.
Místní znají lesy jako starého přítele – vědí, kam jít na houby, kde se zastavit a jen poslouchat, odkud se ozývají srnčí kroky nebo houkání sovy.
Zajímavé na Zaječově není jen to, co je vidět, ale i to, co se tu děje nenápadně. Setkávání u plotů, krátké rozhovory na návsi, pomoc, která se nevyhlašuje, ale je samozřejmá.
Lidé tu mají blízko k půdě i k sobě navzájem. Možná právě Brdy je naučily trpělivosti – les neroste přes noc a stejně tak se tu věci řeší s rozvahou.
A když se člověk ze Zaječova zadívá směrem k lesům, pochopí, proč se odsud mnohým nechce odcházet. Brdy dávají krajině hloubku a vesnici ticho, které není prázdné. Je v něm paměť místa, kroky předků, smích dětí i klid těch, kteří večer zavřou vrata, pohlédnou k temné linii lesa a řeknou si, že jsou doma.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zaje%C4%8Dov
