Článek
V Praze na sklonku 16. století se alchymie, věda a mystika prolínaly jako nikdy předtím. Mezi zdmi císařského hradu se šířily zvěsti o podivných experimentech, tajemných elixírech a neuvěřitelných slibech o přeměně kovů ve zlato. V centru tohoto dění stál jeden z nejzáhadnějších mužů té doby – Edward Kelley, anglický alchymista, jehož příběh dodnes fascinuje historiky, spisovatele i milovníky tajemna.
Edward Kelley se narodil v roce 1555 v anglickém Worcesteru. Již od mládí měl talent na jazyky a zájem o okultní vědy. Temnou skvrnou na jeho minulosti bylo obvinění z padělání dokumentů, za což byl podle některých pramenů potrestán uříznutím uší. Tuto hanbu skrýval pod dlouhými vlasy a v té době používal jméno Talbot.
Osudové setkání s Johnem Deem, známým anglickým vědcem, okultistou a astrologem, mu změnilo život. Společně experimentovali s „scryingem“ – metodou věštění pomocí krystalové koule. Kelley tvrdil, že dokáže komunikovat s anděly a že mu sdělují tajemství vesmíru. Jejich pověst se rozšířila a oba byli pozváni do Prahy na dvůr císaře Rudolfa II., který byl posedlý alchymií a touhou po elixíru mládí.
Jedním z největších mystérií spojených s Edwardem Kelleym je jeho údajný objev takzvaného „červeného prášku“, substance, která měla mít schopnost přeměnit obyčejné kovy ve zlato. Tento zázračný prášek byl středobodem alchymistických snah a podle legend byl buď darem od vyšších duchovních bytostí, nebo výsledkem tajného a složitého procesu, který znal jen sám Kelley.
Podle dochovaných záznamů měl Kelley předvést výrobu zlata několikrát, a to nejen před císařem Rudolfem II., ale i před dalšími významnými osobnostmi, včetně Viléma z Rožmberka. Alchymistické rukopisy naznačují, že červený prášek mohl být směsí několika vzácných složek, včetně filosofické rtuti, sublimovaného antimonu a dalších těžko dostupných substancí. Někteří tvrdí, že byl pouze mistrovsky naaranžovaným trikem, jiní jsou přesvědčeni, že šlo o skutečný objev.
Jeden z nejznámějších experimentů se odehrál v Třeboni, kde Kelley údajně vložil červený prášek do roztaveného kovu, načež se hmota proměnila ve zlato. Tento „zázrak“ měl být potvrzen několika svědky. Vzhledem k tomu, že však nebyl nikdy zopakován pod přísnou kontrolou, někteří historici spekulují, že Kelley mohl používat speciálně připravené slitiny, které vytvářely iluzi transmutace.
Císař Rudolf II. byl obrovským podporovatelem alchymie a investoval nesmírné sumy do výzkumů spojených s výrobou zlata. Z tohoto důvodu si držel Kelleye ve vysoké vážnosti a poskytoval mu velkorysé prostředky na jeho experimenty. Když však po několika letech začala být trpělivost císaře vyčerpána a Kelley nebyl schopen předložit uspokojivé výsledky, začalo jeho postavení upadat.
Ne všechny epizody Kelleyho života se týkaly alchymie. Dochované záznamy naznačují, že jeho vztah s Johnem Deem nebyl vždy harmonický. Dee byl oddaný badatel a mystik, zatímco Kelley měl spíše praktický přístup a údajně se zajímal více o bohatství než o čistě duchovní vědy.
Podle některých zdrojů Kelley přesvědčil Deeho, že andělé jim přikázali sdílet své manželky. Tato praxe, známá jako „spirituální manželství“, měla být způsobem, jak dosáhnout vyššího duchovního poznání. Dee nakonec souhlasil, což vedlo k hlubokému rozkolu mezi nimi. Krátce nato se jejich cesty rozešly a Kelley se vydal na vlastní dráhu.
Kelleyho sláva netrvala věčně. V roce 1591 byl zatčen a uvězněn na hradě Křivoklát, údajně za zabití císařského úředníka Jiřího Hunklera v souboji. I když byl po čase propuštěn, ztratil císařovu důvěru a jeho naděje na návrat k moci se zhroutily. Nakonec byl uvězněn na hradě Hněvín v Mostě. Zde se pokusil o útěk, ale při neúspěšném pokusu si zlomil nohu, která mu byla následně amputována. O několik měsíců později, v roce 1597, v bídě a zapomnění zemřel.
Ačkoliv se dodnes vedou spory o tom, zda byl Edward Kelley génius nebo pouhý podvodník, jeho příběh je fascinující ukázkou doby, kdy se věda prolínala s mystikou. Císař Rudolf II. byl posedlý hledáním elixíru mládí a tajemstvím nesmrtelnosti a právě díky tomu se Praha stala centrem alchymistického bádání.
Kelleyho jméno se dodnes objevuje v literatuře i populární kultuře. Jeho příběh inspiroval řadu románů, divadelních her a spekulací o tom, zda opravdu našel tajemství přeměny kovů ve zlato. Jisté je, že jeho osud byl stejně dramatický a tajemný jako alchymistická laboratoř v srdci rudolfínské Prahy.
Seznam použitých zdrojů:
• Marek, F. (1981). Alchymista: román o životě Edwarda Kelleyho. Praha: Mladá fronta.
• Kaplický, V. (1973). Život alchymistův. Praha: Československý spisovatel.
• „Příběh císařova alchymisty: Edward Kelley proslul především svými podvody.“ 100+1 zahraniční zajímavost, 3. února 2021. [cit. 31.01.2025]. Dostupné z: https://www.stoplusjednicka.cz/pribeh-cisarova-alchymisty-edward-kelley-proslul-predevsim-svymi-podvody
• „Magistr Kelley: Slavný alchymista Rudolfa II. přišel o nohu i uši.“ Prima Zoom, 2. března 2022. [cit. 31.01.2025]. Dostupné z: https://zoom.iprima.cz/historie/magistr-kelley-rudolf-ii-191722
• „Alchymisté a mágové na dvoře Rudolfa II.“ 21. století, 17. prosince 2004. [cit. 31.01.2025]. Dostupné z: https://21stoleti.cz/2004/12/17/alchymiste-a-magove-na-dvore-rudolfa-ii/
