Článek
Les byl tichý, jen ptačí zpěv a šumění větví naplňovaly vzduch. Friedrich Jürgenson, švédský malíř, dokumentarista a bývalý operní pěvec, nahrával v červnu 1959 pro svůj přírodopisný film. Magnetofon na rameni tiše šuměl, mikrofon mířil do koruny stromu. Bylo to obyčejné dopoledne – až do chvíle, kdy si večer doma pustil pásku. Mezi zpěvem a šumem se ozval ženský hlas, zřetelný a klidný: „Friedele, slyšíš mě? Tady je máma.“ Jürgenson ztuhl. Poznal ten hlas. Patřil jeho matce, která byla mrtvá už několik let.
Zpočátku si myslel, že šlo o náhodný přenos rádiového signálu nebo magnetofonovou chybu. Ale když záznam přehrál znovu, hlas tam byl. Tichý, znepokojivý a skutečný. V dalších dnech začal experimentovat – nahrával znovu, tentokrát v úplném tichu, s vypnutým rádiem. A hlasy se vracely. Nejasné, přerývané, občas srozumitelné. Někdy mluvily švédsky, jindy německy, jindy směsí jazyků, které Jürgenson znal. „Jsme blízko,“ říkaly. „Slyšíš nás?“
Umělec a vědec
Jürgenson nebyl žádný podvodník ani snílek. Narodil se v roce 1903 v Oděse do rodiny baltských Němců. Po první světové válce odešel do Itálie, kde studoval malířství a po druhé světové válce se usadil ve Švédsku. Byl uznávaným malířem, zpěvákem a dokumentaristou. Pracoval pro švédskou televizi i pro Vatikán, který mu svěřil restaurování historických nahrávek papežských projevů. V jeho životě nebylo místo pro mysticismus – dokud se nezačaly ozývat hlasy.
Od onoho léta se jeho domov proměnil v laboratoř. Mikrofony rozmístěné po pokoji, magnetofony běžící celé noci, nekonečné pásky se šumem. Jürgenson systematicky zaznamenával a analyzoval každý zvuk. Tvrdil, že nejlépe se hlasy objevují při nahrávání „prázdna“ – ticha, vzdáleného šumu, bílého hluku. Zpočátku hledal fyzikální vysvětlení, ale nakonec dospěl k přesvědčení, že navázal kontakt se zemřelými.
Zrození fenoménu EVP
V roce 1964 vydal knihu Voices from Space, v níž shrnul své pokusy. Původně si myslel, že by mohlo jít o mimozemské signály, protože se objevovaly v rádiových frekvencích. Postupně ale dospěl k závěru, že jde o hlasy duší, které se snaží navázat spojení prostřednictvím elektroniky. Tak se zrodil pojem EVP – Electronic Voice Phenomena, elektronický hlasový fenomén.
Jeho nahrávky přitáhly pozornost vědců i spiritistů. Nejvýznamnějším z nich byl lotyšský psycholog Konstantīns Raudive, který se s Jürgensonem osobně setkal a začal provádět vlastní pokusy. Raudive během let shromáždil přes sedmdesát tisíc nahrávek a v roce 1971 vydal knihu Breakthrough, která fenomén proslavila po celém světě. Od té doby se začalo mluvit o „Raudive voices“, hlasech mrtvých, zachycených na pásku.
Věda proti víře
Skeptici reagovali rychle. Zatímco Jürgenson věřil v kontakt s „druhou stranou“, vědecká obec nabízela přirozenější vysvětlení. Hlasy mohly být výsledkem rušení rádiových vln, elektrických interferencí, nebo prosté lidské psychiky. Mozek je naprogramován hledat smysl i tam, kde žádný není – jev zvaný pareidolie vysvětluje, proč lidé slyší slova v náhodném šumu. Některé experimenty ukázaly, že posluchači začnou slyšet konkrétní slova teprve poté, co jim někdo napoví, co mají slyšet.
Přesto zůstaly nahrávky, které nebylo možné jednoduše vysvětlit. BBC v roce 1971 odvysílala dokument The Voices of Friedrich Jürgenson, v němž technici připustili, že část záznamů je skutečně zvláštní a nepodobá se běžným rušením. A Švédský národní archiv, který uchovává Jürgensonovy originální pásky, je dodnes považuje za významný kulturní dokument.
Ozvěna smrti
Jürgenson sám se nikdy neprohlásil za spiritistu. Tvrdil, že není médium – pouze pozorovatel. „Nepřináším poselství mrtvých,“ řekl v jednom rozhovoru, „jen zachycuji jejich ozvěnu.“ Jeho klidný, vědecký tón z něj udělal neobvyklou postavu v dějinách mystiky. Byl to muž, který používal vědu, aby hledal důkaz duše.
V 60. letech se stal senzací – jedni ho považovali za podvodníka, jiní za průkopníka. V uměleckém světě inspiroval skladatele, režiséry i experimentální hudebníky. Dánský umělec Carl Michael von Hausswolff, islandská zpěvačka Björk i další se k jeho práci vraceli jako ke zdroji tajemství a inspirace. V roce 2005 se Jürgensonův příběh stal předlohou pro film White Noise, který oživil zájem o EVP mezi novou generací.
Ticho, které mluví
Když Friedrich Jürgenson v roce 1987 zemřel, zanechal po sobě tisíce magnetofonových pásků, poznámek a kreslených diagramů. Na jeho pracovním stole ležely zapnuté mikrofony – jako by stále čekal, že se hlasy znovu ozvou. Jeho odkaz přetrvává nejen v archivech a vědeckých diskusích, ale i v kulturním povědomí.
Jürgensonův příběh je víc než jen legenda o „muži, který slyšel mrtvé“. Je to příběh o lidské touze porozumět smrti, o potřebě spojit se s těmi, kdo zmizeli za hranicí našeho světa. V době, kdy technologie dokáže analyzovat i šum v digitálním tichu, se jeho otázka zdá aktuálnější než kdy dřív: co když za tím tichem skutečně někdo je?
Pozn. autora: Ukázky Jürgensonových nahrávek najdete ve zdroji č. 1.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. VON HAUSSWOLFF, Carl Michael a HARDING, M. S. C. 1485.0 kHz – Friedrich Jürgenson and the voices of the dead [online]. Cabinet Magazine [cit. 2025-10-12]. Dostupné z: https://www.cabinetmagazine.org/issues/1/vonhausswolff.php
2. ITC JOURNAL. The audio files below are a sample of Friedrich Jürgenson’s archive [online]. ITCJournal.org [cit. 2025-10-12]. Dostupné z: https://www.itcjournal.org/?page_id=6583
3. RAUDIVE, Konstantin. Breakthrough: An Amazing Experiment in Electronic Communication with the Dead [online]. [cit. 2025-10-12]. Dostupné z: https://ia600102.us.archive.org/6/items/BreakthroughAnAmazingExperimentInElectronicCommuninicationWithTheDead.ByKonstantinRaudive./Breakthrough%20An%20Amazing%20Experiment%20in%20Electronic%20Communinication%20with%20the%20Dead.%20by%20Konstantin%20Raudive._text.pdf
4. ALCOCK, James. Electronic Voice Phenomena: Voices of the Dead? [online]. Skeptical Inquirer, 21. prosince 2004 [cit. 2025-10-12]. Dostupné z: https://skepticalinquirer.org/exclusive/electronic-voice-phenomena-voices-of-the-dead/
