Článek
Když se řekne Rudolf II., mnozí si vybaví podivínského císaře, jehož dvůr přetékal vědci, umělci a především alchymisty. Mezi těmi, kdo usilovali o objevení kamene mudrců a přeměnu olova ve zlato, byl i Polák Michal Sendivoj (Michał Sędziwój). Jeho životní příběh je směsí historických faktů, legend a alchymistických tajemství, která se dodnes rozplétají.
Sendivoj se narodil kolem roku 1566 v Polsku a studoval v Krakově. Jeho talent a zájem o alchymii ho přivedly na dvůr polského krále Zikmunda III. Vasy. Díky jeho podpoře se dostal do Prahy, kde si získal přízeň Rudolfa II., známého svou posedlostí tajemnými vědami.
Jedna z největších legend spojených se Sendivojem se týká údajné přeměny obyčejného kovu ve zlato, což je proces nazývaný transmutace. Transmutace, neboli přeměna jednoho prvku v jiný, byla jedním z hlavních cílů alchymie. Alchymisté věřili, že správnou kombinací látek, zahříváním, destilací a působením tajemných sil mohou přetvořit obyčejné kovy, jako je olovo nebo rtuť, na zlato. Tato myšlenka vycházela z předpokladu, že všechny kovy jsou ve své podstatě nedokonalými variantami zlata a že pomocí tzv. Kamenů mudrců lze tento proces urychlit a dokončit.
Podle některých zdrojů měl Sendivoj přímo před císařem Rudolfem II. provést alchymistickou transmutaci, čímž si zajistil jeho nehynoucí přízeň. Jiní tvrdí, že Sendivoj pouze šikovně využil tehdejších chemických znalostí k tomu, aby vytvořil iluzi tohoto zázraku. Pokud by však byla transmutace skutečná, jaký byl její princip?
Zvláštní kapitolou jeho života je případ, kdy měl údajně ukrást vzácný alchymistický prášek svému kolegovi a soupeři Corneliu Drebbelovi. Tento prášek byl považován za klíčový katalyzátor transmutace a údajně měl obsahovat směs antimonu, rtuti a dalších tajemných složek. Sendivoj si měl prášek přivlastnit a uprchnout s ním do Polska. Někteří badatelé spekulují, že šlo o látku schopnou simulovat alchymistické procesy a vytvořit iluzi skutečné transmutace. Jiní se domnívají, že Sendivoj skutečně rozluštil tajemství „filosofické síry“, tedy substance, která umožňovala přeměnu kovů na zlato, pokud byla správně aktivována.
Mezi alchymisty té doby panovalo přesvědčení, že tajemství transmutace souvisí s tzv. „univerzálním rozpouštědlem“ – substance, která měla schopnost rozložit všechny látky a umožnit jejich přetvoření. Některé historické dokumenty naznačují, že Sendivoj měl přístup k podobným substancím a jejich složení se pokoušel dále zdokonalovat. Údajně měl přístup i k tajným rukopisům arabských alchymistů, kde se popisovaly exotické sloučeniny na bázi arseniku a zlata, které mohly hrát roli v jeho experimentech. Jeho práce v tomto směru ovlivnily budoucí generace alchymistů a přispěly ke vzniku moderní chemie.
Kromě fyzické transmutace kovů Sendivoj údajně experimentoval i s „duchovní transmutací“, tedy s teorií, že změna hmoty je možná jen tehdy, pokud alchymista dosáhne určitého stupně vnitřního osvícení. Tato myšlenka je přítomná v jeho spisech, zejména v „Novum Lumen Chymicum“, kde naznačuje, že pravá transmutace není jen chemickým procesem, ale také mystickou proměnou samotného alchymisty. Tento koncept převzali i pozdější hermetičtí filozofové, kteří jej spojovali s duchovním zdokonalením a vnitřní harmonií člověka.
Sendivoj byl rovněž jedním z prvních alchymistů, kteří tvrdili, že transmutace není pouze otázkou směsi chemických látek, ale že je nutné využít určité kosmické energie, která v pravý čas aktivuje transformační proces. Některé dochované zprávy tvrdí, že během svých experimentů používal zvláštní minerály a rostliny, které údajně dokázaly tuto energii koncentrovat a přenést do kovů.
Legenda říká, že Sendivoj své největší tajemství nikdy zcela neodhalil a odnesl si jej do hrobu. Někteří badatelé se domnívají, že jeho poznatky byly zakódovány do jeho rukopisů a čekají na své objevení. Ať už byl mistrem skutečné transmutace, nebo pouze geniálním manipulátorem, jeho jméno zůstává symbolem alchymistických tajemství dodnes.
Navzdory své oblíbenosti u Rudolfa II. měl Sendivoj i mocné nepřátele. Po Rudolfově smrti v roce 1612 se poměry v říši změnily a alchymisté začali být považováni za šarlatány a podvodníky. Sendivoj byl dokonce nařčen z kacířství a musel uprchnout z habsburských zemí. Uchýlil se zpět do Polska, kde strávil poslední roky svého života pod ochranou královského dvora.
Jeho spisy, jako například „Novum Lumen Chymicum“, se staly inspirací pro další generace alchymistů a ovlivnily i vývoj moderní chemie. Ať už byl Sendivoj geniálním vědcem, nebo mistrem iluze, jeho příběh je dodnes obestřen tajemstvím.
Seznam použitých zdrojů:
1. Horák, J. (2001). Alchymie a Rudolfínská Praha. Praha: Academia.
2. Strouhal, E. (2015). Tajemství rudolfínských alchymistů. Praha: Argo.
3. Hájek, M. (2018). Legenda o kameni mudrců: Historie a realita alchymie. Brno: Host.
4. Forshaw, P. (2019). Alchemy and Authority in the Holy Roman Empire. Oxford: Oxford University Press.
5. Linden, S. (2007). The Alchemy of Michael Sendivogius. Cambridge: Cambridge University Press. [cit. 13.02.2025]. Dostupné z: https://www.cambridge.org/alchemy-sendivogius
