Bitva u Towtonu (1461): Nejkrvavější bitva anglických dějin

Ráno 29. března 1461 bylo nehostinné a nemilosrdné. Nad otevřenou krajinou mezi vesnicemi Towton a Saxton se převalovala těžká mračna a ostrý vítr hnal sníh tak prudce, že bodal do očí jako písek. Muži stáli v řadách už celé hodiny, zkřehlí zimou, promočení a vyčerpaní. Někteří se tiše modlili, jiní hleděli před sebe s prázdným výrazem. Všichni však cítili totéž: strach.

Byla Květná neděle. Den, kdy se mělo v kostelích mluvit o pokoře, oběti a odpuštění. Místo toho se Anglie chystala zabít sama sebe. Nebylo kam ustoupit, nebylo se kam schovat. Kdo dnes stál na poli u Towtonu, ten bojoval – a s velkou pravděpodobností také zemřel.

Války růží: dlouhý rozklad království

Bitva u Towtonu nebyla náhlým výbuchem násilí. Byla výsledkem let postupného rozkladu moci, autority a důvěry. Války růží rozdělily Anglii na znepřátelené tábory, v nichž se šlechta i obyčejní lidé stávali figurami v boji o trůn.

Král Jindřich VI. nebyl tyranem ani krutovládcem. Byl slabý. A v časech chaosu je slabost stejně nebezpečná jako krutost. Jeho neschopnost vládnout otevřela prostor ambiciózním rodům, osobním mstám a nekonečnému koloběhu zrady. Edward z Yorku vstupoval do tohoto světa jako mladý muž, který věřil, že vítězství na bojišti mu dá legitimitu, již mu politika odepřela.

Towton měl rozhodnout, zda Anglie zůstane u Lancastrů, nebo přejde do rukou Yorků. V sázce nebyla jen koruna, ale samotná struktura moci v zemi.

Shromáždění armád: ticho před masakrem

Na bojišti se shromáždilo přibližně 50 až 60 tisíc mužů. Takový počet byl na anglické poměry mimořádný. Šlo o směs profesionálních vojáků, šlechtických družin, najatých žoldnéřů i prostých lidí povolaných z polí a dílen.

Mnozí z nich nikdy předtím nebojovali v bitvě tohoto rozsahu. Netušili, co znamená stát hodiny v tlačenici, slyšet křik umírajících a cítit, jak se pod nohama mění země v kluzkou směs bláta, sněhu a krve.

Velitelé vydávali rozkazy, prapory se třepotaly ve větru. Ale skutečná kontrola nad tím, co přijde, se rychle vytratila.

První fáze: smrt přichází z nebe

Bitvu zahájili lukostřelci. Vítr vanul ve prospěch Yorků a jejich šípy létaly dál, rychleji a s větší silou. Lancasterské řady se začaly trhat dřív, než došlo k přímému střetu. Muži padali se šípy v krku, obličeji a hrudi. Někteří zemřeli okamžitě, jiní se svíjeli ve sněhu a křičeli bolestí.

Lord Fauconberg, zkušený vojevůdce, proměnil počasí ve zbraň. Nechal své lučištníky ustoupit a tím donutil Lancastery vystřílet zásoby naprázdno. Šípy, které dopadly do sněhu, byly znovu použity. Smrt tak kolovala v kruhu, stále rychleji.

Druhá fáze: lidský mlýnek na maso

Když šípy došly, nastoupila pěchota. Dvě armády se srazily v boji muže proti muži. Nebyl prostor na taktiku ani hrdinství. Každý bojoval o místo, kde mohl stát, dýchat a přežít.

Zvuk bitvy byl ohlušující. Kov narážel na kov, kosti praskaly, lidé křičeli. Mnozí padli a byli okamžitě ušlapáni. Jiní zůstali uvězněni pod těly mrtvých a umírali pomalu, bez možnosti pohybu. Boj trval celé hodiny a vyčerpání bylo stejně smrtící jako meč.

Zlom: když se fronta rozpadla

Odpoledne dorazily yorkistické posily vedené vévodou z Norfolku. Jejich útok na oslabené lancasterské křídlo byl rozhodující. Linie se zlomila. To, co dosud drželo silou vůle a strachu, se během krátké chvíle rozpadlo.

Rozkaz k ústupu se změnil v paniku. Muži se dali na útěk, zahazovali zbraně, přilby i štíty. V tu chvíli už nešlo o čest ani věrnost. Šlo jen o holý život.

Útěk, který se změnil v jatka

Prchající Lancasteři narazili na potok Cock Beck a další vodní toky. Ty se proměnily v hromadné hroby. Těla se hromadila tak hustě, že tvořila provizorní mosty. Voda byla ucpaná mrtvolami, proud unášel zraněné.

Vítězové pronásledovali poražené bez slitování. Rozkaz zněl jasně: nebrat zajatce. Zranění byli dobíjeni, šlechtici popravováni. Právě během této fáze zemřelo nejvíce lidí.

Bilance jednoho dne

Historici odhadují, že během bitvy a následného pronásledování zahynulo 20 000 až 28 000 mužů. V přepočtu na tehdejší populaci šlo o katastrofu, která neměla obdoby. Towton se stal nejkrvavější bitvou v dějinách Anglie – rekordem, který nebyl nikdy překonán.

Vítězství bez vítězů

Edward IV. zvítězil a usedl na trůn. Politicky Towton splnil svůj účel. Lidsky však znamenal selhání celé společnosti. Země byla zdecimovaná, rodiny rozvrácené a násilí se stalo běžným nástrojem moci.

Války růží pokračovaly ještě další léta. Towton ale zůstal symbolem. Dnem, kdy se ukázalo, že občanská válka dokáže zničit víc než cizí invaze – dokáže zničit samotné vazby, na nichž společnost stojí.

Ticho po bouři

Dnes je krajina u Towtonu klidná. Pole jsou zelená, vítr ševelí v trávě. Jen málo připomíná, že právě zde se během jediného dne odehrálo jedno z největších krveprolití evropského středověku.

Pod povrchem však stále leží kosti tisíců mužů. Bezejmenných, zapomenutých, pohlcených dějinami. Bitva u Towtonu není jen kapitolou v učebnicích. Je varováním, že nejhorší násilí nevzniká vždy ze strachu z cizího nepřítele, ale z nenávisti mezi těmi, kteří si jsou až příliš blízcí.

Seznam použitých zdrojů:

1. Battle of Hemmingstedt [online]. Wikipedia, [cit. 2026-01-16]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Hemmingstedt

2. How Dithmarschen peasants defeated the Danish king [online]. HistoryBack.com, [cit. 2026-01-16]. Dostupné z: https://www.historyback.com/en/world/europe/1001000853.html

3. Battle of Hemmingstedt [online]. Grokipedia.com, [cit. 2026-01-16]. Dostupné z: https://grokipedia.com/page/Battle_of_Hemmingstedt

4. Battle of Hemmingstedt (1500) [online]. WorldHistory.org, [cit. 2026-01-16]. Dostupné z: https://www.worldhistory.org/image/19733/battle-of-hemmingstedt/

5. Heavy armour and terrain in late medieval warfare [online]. Medieval.eu, 27 August 2011 [cit. 2026-01-16]. Dostupné z: https://www.medieval.eu/heavy-armour/