Článek
Bylo chvíli po dešti. Mokré dlažební kameny nábřeží voněly potemnělým sluncem, jakoby vzduch nasákl příběhy lodníků a šeptající Seiny. Kapky stékaly z listů kaštanů, asfalt se leskl jako hladina řeky. Paříž dýchala zpomaleně, s noblesou města, které ví, že je krásné.
Muž s foťákem na krku se skláněl nad zábradlím, snažil se zachytit odlesky slunce na hladině. V tu chvíli vedle něj něco zasvítilo. Kovový lesk u nohou. Když se otočil, stála tam žena. Postarší, s černým kabátem a béžovým šátkem utaženým pod bradou. Sehnula se, zvedla blyštivý prsten a natáhla ruku.
„Je váš?“ zeptala se tiše, skoro zahanbeně. V očích měla něco zvláštního – směs nevinnosti a očekávání.
Zamítavě zakroutil hlavou. „Ne,“ odpověděl nejistě. Nikdy ho neviděl. Prsten nebyl jeho.
„Pak si ho nechte,“ pronesla žena s lehkým pokrčením ramen. „Je to zlato. Můžete ho prodat. Já ho nechci.“
Její hlas byl klidný, téměř odevzdaný. Možná byla bez domova, možná jen prostá žena z periferie. Mluvila s podtónem naléhavosti, ale bez žebrání.
„Třeba… jen něco na jídlo?“ dodala po chvíli, téměř omluvně.
Cítil soucit. I podivný druh vděčnosti – za upřímnost, za náhodu, za gesto. Vytáhl peněženku. Dal jí dvacet euro.
Prsten si uložil do kapsy. Byl těžký. Chladný. Zdál se opravdový.
Až večer, v hotelovém pokoji, když ho položil na noční stolek a podíval se na něj ve světle lampy, pochopil.
Zlato to nebylo. Byl to levný šmejd, laciná slitina z tržnice.
A žena? Mistryně podvodu. Opravdová pařížská liška, která právě zase o něco prodražila kouzlo města.
Město světel, město iluzí
Paříž. Město romantiky, kaváren, umění a pomníků. Město, které každý rok přivítá desítky milionů turistů. A pro některé z nich se ten sen promění v noční můru.
Za každým rohem tu číhá příběh. A ne všechny mají šťastný konec. Vedle pohlednic se v pařížských ulicích prodávají i klamy, iluze a naprosto reálná zklamání. Zloději nejsou jen stíny v metru. Jsou to lidé, kteří vás pozdraví, usmějí se – a zmizí s vaší peněženkou.
Podvody jsou promyšlené, psychologické, mnohdy téměř poetické. A právě proto fungují.
Náramek přátelství, který neodvážete
Montmartre je místem umělců, výhledů a… náramkářů. Přijdete blíž k bazilice Sacré-Cœur, obdivujete panoráma města – a najednou vám někdo uváže na ruku barevný náramek. Bez ptaní. Rychle, obratně, dřív než stihnete zareagovat.
„Přátelství,“ řekne. „Dárek.“
A pak už vám ho nechce sundat. A když nechcete zaplatit, mění se úsměv v napětí. V hrozbu. Nechtěný suvenýr vás stojí často deset i dvacet euro. Jen proto, abyste se mohli v klidu vzdálit.
Turisté se nechtějí hádat. Nechtějí konfrontaci. A podvodník to ví.
Petice, která nikdy neexistovala
„Hello! Do you speak English?“ Usměvavé dívky na Place de la République nebo u vchodu do muzea Orsay mávají deskami s papíry. Petice za hluchoněmé. Nebo proti válce. Nebo pro práva dětí. Stačí podpis. Jen symbolicky.
A pak přichází žádost o peníze. Silná. Důrazná. Nejednou agresivní. A zatímco se hádáte s dívkou, druhá ruka – která nepatří jí – už míří k vaší kabelce. Nebo batohu.
Petice neexistuje. Ale vaše bankovky ano.
Falešní policisté, pravé krádeže
Muž v civilu vás osloví anglicky. Ukáže odznak. Ne, nebude chtít pas. Bude chtít vidět vaše bankovky. Prý kvůli falešným eurovým bankovkám, které se v oběhu objevily.
Vytáhnete peníze, podáte mu je, on je „zkontroluje“, rychle přepočítá – a vrátí. Jen o něco lehčí. Jen o jednu bankovku méně.
Pravá policie v Paříži nikdy nekontroluje hotovost na ulici. A když už, je vždy v uniformě. Pokud jste v civilu osloveni „policií“ a něco vám nesedí – nechejte je zavolat si posily. Anebo sami odejděte.
Kelímky a kuličky – divadlo pro jednoho poraženého
Na mostě Alexandre III nebo pod Eiffelovou věží to žije. Skupinka lidí se tísní kolem stolečku, kde muž hbitě přesouvá kuličku pod třemi kelímky. Jeden sleduje, jeden sází, jeden vyhrává. Výhra letí vzduchem. Všichni jásají.
A pak přijdete vy. Nový hráč. Nezkušený. A hlavně – opravdový.
Sázíte. Prohráváte. A zjišťujete, že celá scéna byla sehraná. „Diváci“ jsou komplici. Výherce je falešný. A hra byla iluze. Ta nejdražší, jakou si z Paříže odvezete.
Vlaky, galerie, náměstí – kapsáři všude
Linka RER B z letiště je nejvytíženější trasou v celé Francii. A právě tam nejčastěji operují kapsáři. Turisté, unavení, s kufry, jsou ideální kořistí.
V Louvru, v muzeu d'Orsay, ve stínu Notre-Dame – tam všude se krade. Ne nápadně. Ale profesionálně. Dlaně, které projedou vaší kabelku, nosí často rukavice. Aby po nich nezůstalo víc než zmatek a prázdná kapsa.
Paříž vám může nabídnout světlo. Ale i stín.
Nikdo nechce věřit, že se stal obětí podvodu. Zvlášť v místě, kde snil o lásce, kultuře a eleganci. Paříž umí okouzlit. Ale i okrást.
Mějte oči otevřené. Ruce u těla. Peněženku skrytě. A hlavně – nenechte se zlákat snem, který někdo jiný používá jako past.
Protože v Paříži vám mohou dát prsten. A odejít s vaší důvěrou.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. THE DETOUR EFFECT. Little‑Known Tourist Scam to Look Out for in Paris [online]. 2024 [cit. 2025-07-18]. Dostupné z: https://thedetoureffect.com/blog/little-known-scam-in-paris/
2. BOOK A DAY IN. Scams in Paris: 5 Common Tourist Traps & How to Avoid Them [online]. 2024 [cit. 2025-07-18]. Dostupné z: https://www.bookadayin.com/blog/5-common-scams-to-avoid-in-paris-as-a-tourist
3. CORPORATE TRAVEL SAFETY. Paris – Fake Petition Scam: Street Thieves Target Tourists on the Street [online]. 2024 [cit. 2025-07-18]. Dostupné z: https://www.corporatetravelsafety.com/safety-tips/fake-petition-scam-in-paris-street-thieves-target-tourists-on-the-street/
4. CITY‑PARIS.FR. Street Scams in Paris: How to Recognize and Avoid Them in 2025 [online]. 2025 [cit. 2025-07-18]. Dostupné z: https://www.city-paris.fr/en/street-scams-in-paris-how-to-recognize-and-avoid-them/
