Hlavní obsah

Marguerite de La Rocque (1542): Těhotná vysazena na pustém ostrově. Odmítla zemřít

Foto: NPC/ChatGPT

Roku 1542 byla francouzská šlechtična vysazena na pustém ostrově u břehů dnešní Kanady. Vyhnanství, které mělo být konečné. Z tří lidí přežila jen ona.

Článek

Na palubě panovalo ticho, které se nedá splést s klidem. Vše probíhalo úředně, skoro všedně, jako by šlo o vyložení nákladu, ne o vymazání lidských životů.

Marguerite de La Rocque stála mezi dvěma muži. Nevláčeli ji. Nemuseli. Poslušnost byla v té chvíli rozumnější než odpor. Věděla, že protest by nic nezměnil. Že slova už nemají váhu.

Rok 1542 byl dobou, kdy se tresty nevysvětlovaly. Stačilo rozhodnutí autority. A Jean‑François de La Rocque de Roberval, její strýc, byl absolutní autoritou. V Novém světě představoval krále, zákon i boží vůli v jedné osobě. Proti jeho rozsudku se nebylo komu odvolat.

Marguerite nebyla sama. Spolu s ní byl na člun přiveden mladý muž – ten, s nímž byla obviněna z hříchu – a její služebná. Tři lidé, jeden trest. Byli vybráni proto, že je bylo možné obětovat bez následků.

Když se člun odrazil od trupu lodi, byl rozsudek vykonán. Bez svědků. Bez záznamu. Bez naděje na návrat.

Ženská vina jako veřejná hrozba

Marguerite neporušila zákon v dnešním slova smyslu. Porušila očekávání. V 16. století byla ženská ctnost chápána jako veřejný statek. Tělo ženy nepatřilo jí. Patřilo rodu, rodině, autoritě. Jakékoli vybočení nebylo osobní chybou, ale ohrožením společenského řádu.

To, že Marguerite otěhotněla, bylo v očích doby důkazem selhání. Ne selhání muže – jeho vina byla druhořadá, snadno rozpustná v zapomnění. Selhání ženy muselo být viditelné. Muselo být potrestáno tak, aby sloužilo jako varování.

Služebná byla k trestu připojena automaticky. Jako součást provinění. Jako důkaz, že vina se šíří. Její jméno se v kronikách neobjevuje. Je bezejmenná i v paměti dějin.

Mladý muž nebyl obětí. Byl problémem, který měl zmizet.

Ostrov, který neměl svědky

Île des Démons – Ostrov démonů. Už samotný název naznačoval, že nejde o příjemné místo. (Nyní pojmenovaný jako Quirpon Island). Pobřeží dnešní Kanady patřilo k nejnehostinnějším oblastem, které Evropané znali. Studené proudy, mlhy, vítr, krátké léto a zima, která se zakusuje do kostí.

Když loď zmizela za obzorem, tři lidé zůstali stát na břehu. V té chvíli ještě nebyli sami. Mohli spolu mluvit. Mohli se dotýkat. Mohli sdílet strach.

Ještě netušili, že samota přijde později. A že bude horší než hlad.

Foto: Autor: Clump/Wikimedia Commons, volné dílo

Quirpon Island. Autor: Clump, Wikimedia Commons. (public domain)

První týdny: hra na normální svět

Zpočátku se snažili udržet iluzi, že jde o provizorium. Rozdělili si role, jako by byli na dlouhé, nepohodlné výpravě. Muž se pokoušel lovit. Ženy připravovaly jídlo, staraly se o přístřešek. Marguerite si v duchu udržovala rytmus dne, protože rytmus znamenal řád. A řád znamenal naději.

Byla to fáze popření. Všichni tři předstírali, že se někdo vrátí. Že loď nezmizela navždy. Že trest je jen výstraha.

Nikdo se nevrátil.

Zima, která si bere první oběti

Zima přišla rychleji, než čekali. S ní vlhkost, chlad a nemoc. Služebná slábla den za dnem. Její tělo nebylo připraveno na takovou zátěž. Zemřela tiše, bez obřadu, bez svědků. Bez toho, aby její smrt cokoli změnila.

Marguerite ji pohřbila vlastníma rukama. Poprvé pochopila, že ostrov není zkouškou charakteru, ale místem k vyhlazení. Že tu nejde obstát. Jen přežít o něco déle než ostatní.

Mladý muž vydržel déle, ale nemoc a vyčerpání ho postupně zlomily. Marguerite byla u něj, když umíral. Jeho smrt nebyla hrdinská. Byla zbytečná.

Zůstala sama.

Když samota začne mluvit

Samota nepřichází jako úder. Přichází pomalu. Nejprve si všimnete, že už nikdo neodpovídá. Pak že už nikdo neposlouchá. Nakonec že mluvíte nahlas, jen aby byl slyšet lidský hlas.

Marguerite se musela naučit existovat bez potvrzení, že existuje. Bez doteku. Bez pohledu druhého člověka. Čas se rozpadl. Dny splývaly. Minulost ztrácela tvar.

Přežití bez hrdinství

Přežití nebylo dramatické. Bylo mechanické. Lov, sběr, údržba přístřešku, oheň. Oheň byl středem světa. Když vyhasl, musela ho znovu vytvořit. Znovu a znovu.

Marguerite se proměnila. Její tělo zesílilo. Ruce zhrubly. Šlechtična zmizela. Zůstala bytost, která se přizpůsobila drsnému prostředí.

Dobové zmínky naznačují, že lovila i velkou zvěř. Spala s nabitou zbraní. Ne proto, že by byla statečná. Protože neměla jinou možnost.

Dítě, které nemělo kam přijít

Porodila dítě. Tento fakt se v pramenech objevuje téměř mimochodem, ale jeho význam je drtivý. Dítě zemřelo. Jak a kdy, nevíme. Víme jen, že jeho smrtí jí ostrov jí vzal i poslední vazbu na svět, který ji vyhnal.

Návrat bez vítězství

Po několika letech ji objevili rybáři. Byla živá. To bylo vše. Její přežití nebylo oslavováno. Bylo nepohodlné. Bylo chybou v systému trestu.

Vrátila se do Francie. Nikdy nedostala omluvu. Nikdy nedostala spravedlnost. Dostala penzi. Tichou cenu za mlčení.

Jean‑François de La Rocque de Roberval nikdy neby potrestán. Dějiny si ho pamatují jako kolonizátora. Marguerite jako poznámku pod čarou.

Paměť proti zapomnění

Marguerite Navarrská o ní napsala, že „snášela hlad, chlad a samotu s pevností, jakou by mnozí muži neunesli“.

Jiný kronikář lakonicky poznamenal: „Tři byli odsouzeni. Jen jedna se vrátila.“

Příběh Marguerite de La Rocque se vzpírá jednoduchým výkladům. Není hrdinskou legendou. Není koloniálním mýtem. Je to příběh moci, která trestala bez soudu. Příběh ženy, jejíž tělo se stalo bojištěm morálky.

Neměla přežít. A právě proto její příběh přežil staletí.

Seznam použitých zdrojů:

1. Marguerite de la Rocque [online]. Wikipedia, The Free Encyclopedia [cit. 2026-02-05]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Marguerite_de_La_Rocque

2. Meet 13 People Who Survived on Deserted Islands (Smithsonian Magazine) [online]. Smithsonianmag.com [cit. 2026-02-05]. Dostupné z: https://www.smithsonianmag.com/history/meet-13-people-who-survived-on-deserted-islands-from-a-real-life-robinson-crusoe-to-a-noblewoman-marooned-with-her-lover-180988028/

3. Marguerite de la Rocque – A Story of Survival [online]. A Woman's Way [cit. 2026-02-05]. Dostupné z: https://sites.google.com/view/awomansway/the-women/marguerite-de-la-rocque

4. Marguerite de La Rocque: Survival on Isle of Demons (Fun Factz) [online]. Funfactz.com [cit. 2026-02-05]. Dostupné z: https://funfactz.com/history/marguerite-de-la-rocque

5. Île des Démons [online]. Wikipedia, The Free Encyclopedia [cit. 2026-02-05]. Dostupné z: https://fr.wikipedia.org/wiki/%C3%8Ele_des_D%C3%A9mons

6. Indomitable. A few stories about famous outcasts… [online]. Videoraum.dk [cit. 2026-02-05]. Dostupné z: https://videoraum.dk/uploads/drifting-indomitable-by-magdalena-mielnik.pdf

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz