Článek
Kůň pod ním nervózně odfrkoval. Vítr hnal přes planinu studený déšť a Oliver Cromwell si rukávem setřel vodu z tváře. V dálce se v šeru rýsovaly řady royalistické armády. Nekonečné množství pík, praporů a jezdců. Nad nimi se občas zablesklo a světlo na okamžik ozářilo kovové přilby, děla i rudé zástavy s královskými symboly.
Byl večer 2. července 1644.
Mnozí vojáci věřili, že dnes už se bojovat nebude. Někteří seděli u ohňů, jiní jedli chléb tvrdý jako kámen nebo se snažili usušit střelný prach. Na obou stranách stáli muži, kteří mnohdy nikdy předtím neopustili svou vesnici. Rolníci, řezníci, učedníci i drobní statkáři. Teď přemýšleli, zda během několika minut zemřou.
Cromwell mlčky pozoroval nepřítele. Nebyl to muž, který by působil jako slavný vojevůdce. Neměl nádherné brnění ani šlechtickou eleganci prince Ruperta. Nevypadal jako hrdina z rytířských románů. Přesto právě on za několik hodin změní dějiny Anglie.
Pak zazněl rozkaz.
Bubny zaduněly večerem. Jezdecké oddíly se daly do pohybu a tisíce koní začaly rozdupávat rozbahněnou půdu Marston Moor.
Země rozložená občanskou válkou
Anglická občanská válka nebyla jen konfliktem o moc. Roztrhla celé rodiny, města i vesnice. Synové bojovali proti otcům, bratři proti bratrům. Na jedné straně stál král Karel I., přesvědčený, že jeho moc pochází přímo od Boha. Na druhé Parlament, který odmítal nekontrolovanou vládu monarchy.
Napětí rostlo dlouhá léta. Král vybíral daně bez souhlasu Parlamentu, nechával zatýkat odpůrce a snažil se prosadit náboženské reformy, které mnozí Angličané nenáviděli. Když konflikt přerostl v otevřenou válku, země se ponořila do chaosu.
Royalisté bývali nazýváni Cavaliers (kavalíři). Milovali okázalost a aristokratické tradice. Parlamentní vojáci dostali posměšnou přezdívku Roundheads (kulatohlavci) kvůli krátce střiženým vlasům. Jenže právě tito nudní puritáni postupně vytvořili armádu, která změnila způsob válčení v Británii.
Roku 1644 byla situace pro krále nebezpečná. Sever Anglie se otřásal pod tlakem parlamentních vojsk a skotských spojenců. York, nejvýznamnější royalistická pevnost na severu, byl obležen.
A tehdy dorazil princ Rupert.
Princ Rupert Falcký, hrabě falcký a vévoda z Cumberlandu
Princ Rupert a jeho pověst neporazitelného jezdce
Princ Rupert Falcký byl přesným opakem Cromwella. Charismatický, impulzivní, odvážný. Do boje často vyrážel v čele jízdy a jeho prudké útoky několikrát rozdrtily nepřátelské armády. Royalisté ho zbožňovali.
S Rupertem se pojila i temná legenda. Nepřátelé tvrdili, že ho chrání ďábel v podobě bílého pudla jménem Boye. Povídačky o černé magii tehdy brala řada lidí vážně. Občanská válka nebyla jen střetem armád. Byla i válkou fanatismu, pověr a náboženské hysterie.
Rupert dokázal prorazit k Yorku a město zachránit. Místo triumfu však přišlo rozhodnutí, které ho bude pronásledovat celý život.
Rozhodl se přijmout bitvu.
Největší bitva na anglické půdě
Marston Moor byla otevřená planina západně od Yorku. Právě tam se proti sobě postavilo přes čtyřicet tisíc mužů. Šlo o největší bitvu, jaká se kdy odehrála na anglickém území.
Royalisté měli zkušenou jízdu a kvalitní velitele. Parlamentní armáda však disponovala početní převahou a silnou pěchotou podporovanou Skoty. Obě strany měly děla, mušketýry i dlouhé píky, které dokázaly zastavit jezdecký útok.
Bitevní pole vypadalo děsivě už před prvním výstřelem. Tisíce mužů stály v řadách hlubokých několik desítek metrů. Vojáci drželi doutnající zápalné šňůry u mušket a čekali. Koně ržáli. Děla byla připravena.
Pak přišla bouře.
Bitva u Marston Moor. Půlené obdélníky představují jízdu, jednobarevné pěchotu.
Útok v dešti
Rupert věřil, že bitva začne až následující den. Část jeho mužů polevila v ostražitosti. Někteří opustili své pozice.
Kolem sedmé večer však parlamentní armáda nečekaně vyrazila vpřed.
Déšť bičoval obličeje vojáků a prudký vítr rozháněl kouř z mušket. Boj se rychle změnil v chaotický masakr. Muži po sobě stříleli téměř naslepo. Piky prorážely hrudníky. Koně padali v bahně a strhávali jezdce pod kopyta dalších zvířat.
Nejstrašnější střet proběhl na levém křídle.
Právě tam Cromwell vedl svou disciplinovanou jízdu proti royalistickým jezdcům lorda Byrona. Když se obě masy srazily, zazněla rána připomínající explozi. Kov narazil na kov. Pistole vystřelily do tváří protivníků z několika kroků.
Cromwell byl během boje lehce zraněn do krku. Neopustil však bojiště.
Jeho jezdci pokračovali vpřed s děsivou přesností.
Muži v bílém
Zatímco část royalistické armády začínala ustupovat, jiní bojovali téměř sebevražedně. Největší respekt budili Whitecoats, elitní pěšáci markýze z Newcastlu.
Měli bílé kabátce, které byly po několika minutách nasáklé krví a bahnem.
Když se royalistická linie začala hroutit, Whitecoats odmítli utéct. Obklíčení parlamentními vojáky dál bojovali v sevřených řadách pík. Mušketýři kolem nich umírali po desítkách, ale oni stále drželi pozice.
Nakonec byli téměř všichni pobiti.
Podle některých dobových svědectví zůstaly po bitvě na zemi hromady těl v bílých uniformách, mezi nimiž nebylo téměř možné najít přeživší.
Zrození nového typu armády
Bitva u Marston Mooru nebyla důležitá jen kvůli počtu mrtvých. Ukázala něco mnohem zásadnějšího.
Starý styl válčení založený na aristokratické odvaze začínal selhávat. Rupertova jízda často po úspěšném útoku ztratila disciplínu a vrhala se na pronásledování nebo rabování. Cromwell naopak vyžadoval naprostou poslušnost.
Jeho vojáci po vítězství na levém křídle nezmizeli v chaosu bojiště. Otočili koně, zformovali řady a udeřili do boku royalistů. Právě tento manévr definitivně zlomil královskou armádu.
Byl to okamžik, kdy se začala rodit moderní profesionální armáda.
Památník bitvy u Marston Moor
Král, který mířil k popravišti
Porážka u Marston Mooru znamenala pro Karla I katastrofu. Sever Anglie byl prakticky ztracen a York se brzy vzdal. Král sice pokračoval ve válce ještě několik let, ale jeho pozice se neustále zhoršovala.
Oliver Cromwell mezitím rostl v symbol neústupného odporu.
O pět let později bude Karel I. odsouzen za zradu.
A pak přijde něco, co si většina Evropy nedokázala představit.
Anglický král poklekne před katem a bude veřejně popraven.
Občanská válka tehdy Anglii změnila víc, než si většina současníků uměla představit. Nešlo jen o boj o trůn. Šlo o střet dvou světů.
A na rozbahněné planině u Marston Moor začal jeden z nich umírat.
Seznam použitých zdrojů:
1. Encyclopaedia Britannica. Battle of Marston Moor (1644) | Description, Location, Facts, & Significance [online]. Dostupné z: https://www.britannica.com/event/Battle-of-Marston-Moor
2. British Civil Wars Project. The Battle of Marston Moor [online]. Dostupné z: https://britishcivilwars.ncl.ac.uk/weapons-warfare/battles-sieges/the-battle-of-marston-moor/
3. WORLD HISTORY ENCYCLOPEDIA. Battle of Marston Moor [online]. Dostupné z: https://www.worldhistory.org/article/1906/battle-of-marston-moor/
4. Historic UK. The Battle of Marston Moor [online]. Dostupné z: https://www.historic-uk.com/HistoryMagazine/DestinationsUK/The-Battle-of-Marston-Moor/
5. OUPBLOG. The Battle of Marston Moor and the English Revolution [online]. Dostupné z: https://blog.oup.com/2015/06/battle-marston-moor/
6. WAR HISTORY ONLINE. Battle of Marston Moor [online]. Dostupné z: https://warhistory.org/fr/article/battle-of-marston-moor
7. Wikipedia. Battle of Marston Moor [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Marston_Moor
