Článek
V srdci Londýna, v oblasti St. Giles, se 17. října 1814 odehrála jedna z nejbizarnějších a nejtragičtějších událostí v historii města – Londýnská pivní povodeň. Tento den se zapsal do dějin jako okamžik, kdy se ulice metropole proměnily v řeku piva, která přinesla smrt i zmatek. Vše začalo v pivovaru Meux & Co's Horse Shoe Brewery na Tottenham Court Road. V té době byl tento pivovar jednou z největších výroben piva v Londýně, známý především pro produkci porteru, tmavého piva oblíbeného mezi londýnskou dělnickou třídou. Pivovar se pyšnil obrovskými dřevěnými sudy, které obsahovaly tisíce litrů piva.
Osudný den začal jako každý jiný. Dělníci pracovali v pivovaru, když se náhle ozvala ohlušující rána. Obrovský dřevěný sud, obsahující přes 3 500 barelů (tj. přes 1,4 milionu litrů) piva, explodoval poté, co praskla jedena ze železných obručí. Výbuch způsobil domino efekt – také další sudy se protrhly a pivem zaplavily prostor pivovaru. Vlna piva se rozšířila ulicemi s neuvěřitelnou silou, strhávala vše, co ji stálo v cestě, a prorazila zdi okolních domů. Masivní tlak explodujícího sudu rozmetal trosky, které dopadaly na okolní budovy a přidávaly ke zmatku a destrukci. Vypukla panika, lidé prchali ze svých domovů, někteří byli strženi proudem.
Někteří svědci popisovali, že příval piva způsobil zvuk podobný dělovému výbuchu a zanechal po sobě masivní zmatek. Mnoho londýňanů si zpočátku myslelo, že došlo k zemětřesení nebo bombovému útoku. Když se masa piva řítící se ulicemi dostala do St. Giles, lidé neměli šanci uniknout. Vlna, která se řítila neskutečnou silou, ničila vše před sebou. Křik, zděšení a panika naplnily vzduch, zatímco lidé prchali před rozbouřenou pivní smrští. Děti plakaly, matky se zoufale snažily udržet je v náručí, starší lidé a nemohoucí byli pohlceni chaosem, který neznal slitování.
Jedna z nejtragičtějších událostí se odehrála v podzemním bytě rodiny Murrayových. Právě v tu dobu se zde konala smuteční hostina za dvouletou dívenku, která nedávno zemřela. Blízcí přátelé a příbuzní se sešli, aby uctili její památku, když náhle zazněla ohlušující rána. V okamžiku se na ně vrhla mohutná pivní vlna. Nebylo kam utéct. Všichni v malém prostoru byli uvězněni a pět z nich se utopilo. Osudná ironie celé situace spočívala v tom, že se tito lidé sešli, aby truchlili nad jednou ztrátou, a sami se stali obětmi nevídané katastrofy.
Další oběť, 14letá Eleanor Cooper, pracovala jako služebná v hospodě Tavistock Arms, přímo vedle pivovaru. V osudný moment myla nádobí v zadní části budovy, když se najednou stěny otřásly a masivní tlak přišel jako smrtelná vlna. Zeď hospody se pod tlakem piva zhroutila a dívka byla doslova smetena proudem. Nikdo neměl šanci ji zachránit. Její tělo bylo později nalezeno mezi troskami hospody, uvězněné pod rozbitými sudy a sutinami.
Scénáře plné zoufalství se odehrávaly po celé oblasti St. Giles. V přízemí jednoho z domů zůstal uvězněn starý muž, který se nemohl pohybovat dostatečně rychle. Voda by možná byla milosrdnější, ale příval hustého piva byl jiný – pivní pěna jej postupně obklopila, a než mohli sousedé cokoliv udělat, zmizel pod hladinou.
Tam, kde se původně vařilo pivo, nyní tekly slzy a zoufalství. Lékaři a duchovní se snažili pomoci, ale všude byly trosky, zničené budovy a omámení lidé, kteří se sotva drželi na nohou. Někteří truchlili nad ztracenými blízkými, zatímco jiní, šokovaní a vyčerpaní, jen seděli uprostřed spouště, neschopni pochopit, co se právě stalo. St. Giles, kdysi rušná oblast plná života, se proměnila v tichou zónu smutku a zmaru. A pak tu byli ti, kteří se snažili situace využít. Mezi ruinami se objevili lidé, kteří vylévali pivo do kbelíků, hrnků a jakýchkoli nádob, které našli. Někteří ho dokonce pili přímo z ulice, omámení záplavou alkoholu i samotným chaosem. Policie měla co dělat, aby všechny podnapilé jedince zvládla a zabránila dalším tragédiím. Pro mnohé to byl doslova svátek, ale pro jiné noc plná hrůzy, na kterou nikdy nezapomněli.
Po katastrofě proběhlo oficiální vyšetřování, které dospělo k závěru, že oběti zemřely „náhodně, nešťastně a neúmyslně“. Pivovar Meux & Co nemusel platit žádné odškodnění. Ve snaze vyhnout se finančnímu krachu pivovar požádal parlament o navrácení daně z piva, které bylo ztraceno. Tento požadavek byl přijat, což pomohlo podniku přežít. Nicméně pivovar se nikdy plně nevzpamatoval a v roce 1922 byl uzavřen. Dnes na jeho místě stojí Dominion Theatre. Tato katastrofa přispěla k tomu, že velké dřevěné sudy byly v pivovarnictví postupně nahrazeny bezpečnějšími kovovými nádobami.
Seznam zdrojů:
Johnson, B. 2014. The London Beer Flood of 1814. Historic UK. [cit. 31.01.2025]. Dostupné z: https://www.historic-uk.com/HistoryUK/HistoryofBritain/The-London-Beer-Flood-of-1814/
Klein, C. 2014. The London Beer Flood. HISTORY. [cit. 31.01.2025]. Dostupné z: https://www.history.com/news/london-beer-flood
The History Press. 2014. The London Beer Flood. The History Press. [cit. 31.01.2025]. Dostupné z: https://thehistorypress.co.uk/article/the-london-beer-flood/
North American Brewers Association. 2019. London Beer Flood. [cit. 31.01.2025]. Dostupné z: https://northamericanbrewers.org/london-beer-flood/
Cornell, M. 2010. So what REALLY happened on October 17 1814? Zythophile. [cit. 31.01.2025]. Dostupné z: https://zythophile.co.uk/2010/10/17/so-what-really-happened-on-october-17-1814/
