Článek
Atlanta, konec 19. století. Ulice se hemží elegantními dámami v korzetech, obchodníci v kloboucích smlouvají o ceny. Vcházíte do lékárny, vzduch voní po bylinkách a čerstvě mleté kávě. Sednete si k pultu, lékárník se usměje a postaví před vás sklenici tmavé šumivé tekutiny. „Na zdraví,“ pronese s úsměvem. Sotva se nápoj dotkne vašich rtů, cítíte příval energie. Mozek jako by se rozsvítil, ústa se roztahují do úsměvu. Únava? Pryč. Špatná nálada? Neexistuje. Právě jste ochutnali Coca-Colu – ale ne tu, kterou znáte dnes. Tahle obsahuje kokain.
Celý tenhle příběh začíná s jedním mužem: Johnem Stithem Pembertonem. Veterán americké občanské války, zraněný v boji, závislý na morfiu. Hledal alternativu, která by mu pomohla. A tak se začal zajímat o listy koky, rostlinu, kterou jihoameričtí indiáni žvýkali po staletí pro energii a sílu. Výsledkem byl „Pemberton’s French Wine Coca“ – víno, do kterého přidal extrakt z koky a kolových ořechů, bohatých na kofein.
Představte si, jaké to muselo být v té době – lidé věřili, že věda dokáže vyřešit jakýkoli problém, a chemie byla na vzestupu. Lékaři předepisovali opium i kokain na běžné neduhy a nikdo v tom neviděl nic špatného. Byla to éra objevování, experimentování a neomezené důvěry v nové látky. Pemberton vytvořil elixír, který měl léčit únavu, bolesti hlavy, ba dokonce i melancholii. Byl to lék – a jaký! Lidé ho popíjeli s nadšením, v očekávání okamžitého účinku.
A nebyli sami. Papež Lev XIII. byl tak nadšený z kokového vína, že mu udělil zlatou medaili. Dokonce se říkalo, že nosil lahvičku u sebe, aby si mohl kdykoli dát doušek. A Edison? Ten si ho měl dopřávat během svých dlouhých nocí experimentování. Kokain byl zkrátka všude – a Coca-Cola měla být jeho největším triumfem.
Jenže pak přišla rána – prohibice. Atlanta v roce 1886 zakázala alkohol a Pemberton musel narychlo vymyslet bezalkoholovou verzi svého elixíru. Nahradil víno sladkým sirupem a nový nápoj pojmenoval Coca-Cola – odkaz na dvě hlavní složky: kokain a kofein. Nová receptura byla hit. Lidé se do ní zamilovali.
A nejenže se do ní zamilovali, ale začali ji pít v ohromných množstvích. Dělníci si ji dávali místo odpolední kávy, ženy z vyšší společnosti ji popíjely jako elegantní tonikum, dokonce i lékaři ji doporučovali jako lék. Reklamy slibovaly, že Coca-Cola dodá „jasnou mysl a šťastné srdce“. A věřte tomu – opravdu dodala! Každý doušek byl malou dávkou euforie, která rozjasnila i ten nejšedivější den.
V lékárnách se začaly tvořit fronty. Lidé chtěli svou dávku „kouzelného nápoje“ a byli ochotni za ni zaplatit. Bylo to jako dnešní energetické nápoje, jen s jedním malým rozdílem – tahle limonáda vám mohla skutečně změnit náladu. A nešlo jen o placebo.
Na přelomu století byla Coca-Cola tak populární, že ji pil doslova každý. Konzumovali ji i politici a umělci, protože jim dodávala nekonečnou energii. V továrnách ji pracovníci pili v takovém množství, že někteří zaměstnavatelé začali přemýšlet, jestli to není nějaký druh „zázračného lektvaru“. Lidé byli nabití energií, neúnavní a připravení na cokoli. Možná až moc.
A pak tu byly historky. Říkalo se, že někteří lidé pili až deset sklenic denně. Jeden majitel lékárny se údajně stal tak závislým, že si začal Coca-Colu míchat i do ranní ovesné kaše. Noviny začaly hlásit, že lidé, kteří pili příliš mnoho Coca-Coly, se začali chovat „příliš vesele“. Některé příběhy tvrdily, že pracovníci továren si na přestávky nosili celé lahve a vraceli se do práce s podivnou energií – někdy až moc velkou.
Ale jak to bývá, nic netrvá věčně. Coca-Cola se ocitla pod drobnohledem. Na počátku 20. století se začaly objevovat první pochybnosti o kokainu. Ačkoliv byl dlouho považován za neškodný stimulant, lékaři a média začali hlásit znepokojivé vedlejší účinky. Objevovaly se případy lidí, kteří vykazovali známky silné závislosti. Jiní se chovali podivně – někteří trpěli paranoiou, halucinacemi, a dokonce se spekulovalo, že kokain může vést k násilnému chování.
Začaly se šířit skandály. V novinách se objevovaly titulky varující před „kokainovými maniaky“ – lidmi, kteří se po nadměrné konzumaci kokainu změnili v agresivní, nezvladatelné šílence. Byla to senzace, která prodávala noviny, a tak se kokain stal veřejným nepřítelem číslo jedna. A Coca-Cola, která byla jedním z největších spotřebitelů této látky, se ocitla v ohrožení.
Tlak na firmu rostl. Novináři i politici začali klást nepříjemné otázky. Co se děje s lidmi, kteří pijí Coca-Colu každý den? Mohou se stát závislými? A co děti? Mohou si vůbec uvědomit, jak silná látka se skrývá v jejich oblíbeném nápoji?
V roce 1903 Asa Candler, tehdejší majitel Coca-Coly, přijal radikální rozhodnutí – kokain musí pryč. Nebylo to ale tak jednoduché. Lidé byli na chuť a účinek Coca-Coly zvyklí, a pokud by se nápoj změnil příliš drasticky, mohl by ztratit své zákazníky. Candler proto zvolil opatrnou strategii: kokain sice odstranil, ale ponechal listy koky – ovšem takové, ze kterých byla droga chemicky odstraněna.
Přesto se změna nesetkala s úplně kladnou odezvou. Někteří lidé si všimli, že Coca-Cola už „není, co bývala“. Nápoj sice chutnal stejně, ale ten zvláštní povzbuzující efekt, který ho dělal tak výjimečným, byl pryč. Kritici tvrdili, že nápoj ztratil své kouzlo, zatímco konzervativci tleskali Candlerovu kroku k „morálně čistšímu“ produktu.
I přes tuto krizi se Coca-Cola nevzdala. Firma investovala do masivní reklamní kampaně, která měla lidi přesvědčit, že Coca-Cola je stále tím nejlepším nápojem na světě – i bez kokainu. Reklamy se zaměřily na osvěžující chuť, energii dodanou kolovými ořechy a cukrem, a hlavně na image – Coca-Cola se stala symbolem amerického životního stylu.
A fungovalo to. Coca-Cola přežila kokainovou aféru a dál rostla. Ve 20. letech se rozšířila do celých Spojených států a postupně začala dobývat svět. Byla propagována jako rodinný nápoj, ideální pro každou příležitost. Během druhé světové války se dokonce stala symbolem amerického patriotismu – americkým vojákům byla dodávána Coca-Cola, aby jim připomínala domov, a to pomohlo ještě více posílit její pozici jako nejikoničtějšího nápoje na planetě.
A tak až si příště otevřete ledově vychlazenou plechovku Coly, vzpomeňte si na její divokou minulost. Na lékárníky, kteří ji servírovali jako lék. Na dělníky, kteří po ní tančili v továrnách. Na papeže, který si kokový elixír tak oblíbil, že mu udělil medaili. A hlavně na to, že kdyby se receptura nezměnila, možná by dnes Coca-Cola vypadala úplně jinak…
Tak na zdraví – tentokrát bez kokainu!
Seznam zdrojů:
1. Did Coca-Cola Ever Contain Cocaine? | Just Think Twice. Dostupné z: https://www.justthinktwice.gov/article/did-coca-cola-ever-contain-cocaine
2. Cocaine in Coca-Cola®: The Original Recipe For America’s Most Iconic Drink | Vertava Health. Dostupné z: https://vertavahealth.com/blog/cocaine-in-coca-cola/
3. Who Took the Cocaine Out of Coca-Cola? | JSTOR Daily. Dostupné z: https://daily.jstor.org/who-took-the-cocaine-out-of-coca-cola/
4. Did Coca-Cola Ever Contain Cocaine? | Snopes.com. Dostupné z: https://www.snopes.com/fact-check/cocaine-coca-cola/
