Článek
Francouzský král Jan II. Dobrý byl obklíčen.
Kolem něj ležela těla rytířů, kteří ještě ráno věřili ve snadné vítězství. Vzduch byl plný prachu a výkřiků raněných. Angličané se tlačili ze všech stran a kruh se rychle uzavíral.
Král se odmítal vzdát.
Podle dobových kronik bojoval se sekerou v ruce a po jeho boku stál syn Filip, budoucí burgundský vévoda. Mladík svého otce varoval před nepřáteli útočícími z různých stran a snažil se mu krýt záda v okamžiku, kdy se francouzská armáda rozpadala přímo před jejich očima.
Ještě několik hodin předtím přitom Jan II. věřil, že stojí na prahu velkého triumfu.
Měl k dispozici armádu, kterou historici odhadují na 12 až 20 tisíc mužů. Proti němu stál Edward z Woodstocku, známý jako Černý princ, s přibližně 6 až 8 tisíci vojáky. Francouzská převaha byla tak výrazná, že mnozí šlechtici nepřemýšleli o tom, zda zvítězí. Přemýšleli pouze o tom, jak velké vítězství je čeká.
Večer 19. září 1356 však byl francouzský král zajatcem a jeho země stála před jednou z nejhlubších krizí své historie.
Zajetí Jana II. Dobrého po porážce v bitvě u Poitiers. Miniatura z počátku 15. století od Mistra z Rohanu.
Stoletá válka a boj o francouzskou korunu
Abychom pochopili význam bitvy u Poitiers, je třeba vrátit se o téměř dvacet let zpět.
Roku 1337 vypukl konflikt, který dnes známe jako stoletou válku. Anglický král Eduard III. si činil nárok na francouzský trůn a odmítal uznat plnou nadvládu francouzské koruny nad svými državami na kontinentu. To, co začalo jako dynastický spor, se postupně proměnilo v jeden z nejdelších a nejvýznamnějších konfliktů evropských dějin.
V roce 1346 utrpěla Francie těžkou porážku u Kresčaku. Tam se poprvé naplno ukázala síla anglických lučištníků a slabiny tradiční rytířské taktiky.
Jan II. Dobrý chtěl tuto ostudu odčinit.
Místo toho se chystal zažít ještě horší porážku.
Černý princ táhne Francií
V létě roku 1356 vedl Edward z Woodstocku své vojsko z Akvitánie hluboko do francouzského vnitrozemí. Angličané rabovali a vypalovali vesnice. Nebyla to bezúčelná brutalita. Šlo o promyšlenou strategii.
Černý princ chtěl oslabit francouzskou ekonomiku a současně vyprovokovat krále k rozhodující bitvě.
Plán fungoval dokonale.
Jan II. shromáždil mohutnou armádu a vyrazil Angličanům vstříc. Situace se rychle obrátila. Z lovce se stal pronásledovaný. Černý princ se ocitl hluboko na nepřátelském území a cesta k bezpečnému ústupu byla stále obtížnější.
Jenže právě tehdy ukázal své schopnosti.
Místo beznadějného ústupu si vybral bojiště, které mu mohlo zachránit armádu.
Trasy anglo-gaskoňské (zelená) a francouzské armády (fialová) během tažení Černého prince v roce 1356.
Místo, kde se zrodilo anglické vítězství
Nedaleko Poitiers našel Černý princ přesně to, co potřeboval.
Jeho postavení chránily vinice, živé ploty, příkopy a úzké cesty. Francouzská armáda zde nemohla naplno využít svou početní převahu.
Na první pohled šlo o nenápadnou část krajiny.
Ve skutečnosti se právě zde rozhodovalo o osudu celé bitvy.
Zatímco Francouzi spoléhali na sílu a počet, Angličané spoléhali na terén a disciplínu.
A také na zbraň, která se stala symbolem jejich vojenských úspěchů.
Dlouhé luky proti rytířům
Po staletí představoval rytíř vrchol vojenské síly.
Těžce obrněný jezdec byl pánem bojiště. Francouzská šlechta věřila, že žádná pěchota nedokáže zastavit dobře vedený útok stovek rytířů.
Angličané měli jiný názor.
Jejich lučištníci byli vyzbrojeni dlouhými luky, jejichž účinnost už poznali Francouzi u Kresčaku. Zkušený střelec dokázal vypustit několik šípů za minutu. Když střílely stovky mužů najednou, proměnila se obloha nad bojištěm v déšť železa a dřeva.
Jakmile Francouzi vyrazili vpřed, začaly na ně dopadat první salvy.
Koně se plašili.
Muži umírali.
Formace se rozpadaly.
Přesto Francouzi pokračovali.
První útok selhal.
Druhý také.
Pak následovaly další.
Každý nový pokus znamenal další mrtvé a další chaos.
Bitva u Poitiers roku 1356. Středověká iluminace z Kronik Jeana Froissarta (asi 1470–1480).
Bitva se mění v katastrofu
Francouzská armáda měla být kladivem, které rozdrtí menšího protivníka.
Místo toho se postupně měnila v neorganizovaný dav.
Na omezeném prostoru se tísnily tisíce mužů. Jednotlivé oddíly útočily bez dostatečné koordinace. Čím déle bitva trvala, tím více se vytrácela výhoda početní převahy.
Černý princ naopak přesně věděl, na co čeká.
Když viděl, že jsou Francouzi vyčerpaní a dezorganizovaní, vydal rozkaz k protiútoku.
Angličané vyrazili vpřed.
Francouzská obrana se začala hroutit.
To, co mělo být triumfálním vítězstvím francouzského krále, se během několika desítek minut změnilo v katastrofu.
Pád krále
Jan II. Dobrý mohl uprchnout.
Mnozí jiní velitelé to udělali.
On však zůstal.
Bojoval mezi svými muži až do poslední chvíle. Nakonec byl obklíčen a zajat. O to, kdo má právo přijmout jeho kapitulaci a získat obrovské výkupné, se okamžitě strhl spor mezi několika anglickými a gaskoňskými bojovníky. Zajetí krále totiž znamenalo doslova pohádkové bohatství. Spolu s ním padly do zajetí stovky francouzských šlechticů a příslušníků nejvýznamnějších rodů království.
Když se zpráva o zajetí krále rozšířila po bojišti, odpor se definitivně zhroutil.
Bitva skončila.
Francie utrpěla zdrcující porážku.
Král Jan II. Dobrý v bitvě u Poitiers. Olej na plátně z roku 1830. Louvre, Paříž.
Tisíce mrtvých a ponížení Francie
Rozsah katastrofy byl obrovský.
Historici odhadují, že Francouzi přišli o 2 500 až 3 000 mužů. Další tisíce vojáků skončily v zajetí. Mezi nimi bylo mimořádně mnoho šlechticů, jejichž výkupné představovalo pro vítěze obrovský zdroj příjmů.
Anglické ztráty byly ve srovnání s protivníkem minimální. Odhady se pohybují od několika desítek po několik stovek padlých.
Výsledek bitvy šokoval celou Evropu.
Zajetí vládnoucího krále na otevřeném bojišti bylo mimořádně vzácné. Pro Francii šlo nejen o vojenskou porážku, ale také o těžkou ránu prestiži monarchie.
Král, který měl cenu celého království
Jan II. byl odvezen do Anglie.
Na rozdíl od běžných zajatců však nebyl zavřen do vlhkého vězení. Jako král pobýval na šlechtických sídlech, účastnil se hostin, lovů a společenských akcí. Jeho postavení odpovídalo významu jeho osoby.
Přesto zůstával vězněm.
A velmi drahým vězněm.
Mír z Brétigny uzavřený roku 1360 stanovil výkupné ve výši tří milionů zlatých écu. Šlo o astronomickou částku, která několikanásobně převyšovala roční příjmy francouzské koruny.
Francie navíc musela postoupit Anglii rozsáhlá území.
Poitiers představovalo vrchol anglické moci během první poloviny stoleté války.
Jan II. Dobrý v bitvě u Poitiers. Středověká iluminace zobrazující francouzského krále v boji během stoleté války. Kolem první poloviny 14. století.
Krize, která zachvátila Francii
Následky porážky pocítilo celé království.
Rostly daně, šířila se nespokojenost a autorita monarchie se otřásala v základech. Roku 1358 vypuklo selské povstání známé jako Jacquerie. Rozzlobení venkované útočili na sídla šlechty a dávali najevo svůj hněv vůči systému, který je nutil platit za důsledky války.
Francie se ocitla v období chaosu a nejistoty.
Vše začalo jediným dnem u Poitiers.
Bitva, která změnila způsob válčení
Poitiers nebylo významné pouze kvůli zajetí krále.
Bitva ukázala, že éra dominance těžké rytířské jízdy se blíží ke konci. Výcvik, disciplína, vhodně zvolený terén a dobře organizovaná pěchota dokázaly porazit protivníka, který měl více rytířů i větší sebevědomí.
Historici proto řadí Poitiers mezi nejvýznamnější bitvy středověku.
Nezměnila pouze průběh stoleté války.
Pomohla změnit samotné chápání války.
Černý princ přijímá francouzského krále Jana po bitvě u Poitiers. Olejomalba z roku 1788.
Den, na který Francie nezapomněla
Osud Jana II. měl ještě pozoruhodné pokračování. Když jeden z rukojmích zaručujících splácení výkupného uprchl z Anglie, francouzský král se rozhodl dobrovolně vrátit do zajetí. Považoval to za otázku cti a dodržení daného slova.
Roku 1364 v Anglii zemřel.
Bitva u Poitiers tak není jen příběhem o vojenském vítězství. Je příběhem přehnané sebedůvěry a osudového dne, během něhož se jeden z nejmocnějších panovníků Evropy proměnil v zajatce.
Černý princ se stal legendou své doby a Anglie dosáhla jednoho z největších triumfů ve své historii. Přesto ani toto vítězství nepřineslo konečné rozhodnutí stoletého konfliktu.
Francie se nakonec vzpamatovala a o necelé století později válku vyhrála.
Na polích u Poitiers však zůstala nesmazatelná stopa jednoho osudového dne. Dne, kdy se zdálo, že francouzské vítězství je jisté.
Seznam použitých zdrojů:
[1] WIKIPEDIA. Battle of Poitiers. [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Poitiers
[2] WORLD HISTORY ENCYCLOPEDIA. Battle of Poitiers, 1356 CE. [online]. Dostupné z: https://www.worldhistory.org/article/1511/battle-of-poitiers-1356-ce/
[3] MEDIEVAL CHRONICLES. Battle Of Poitiers – 1356 Overview. [online]. Dostupné z: https://www.medievalchronicles.com/medieval-battles-wars/battle-of-poitiers/
[4] ENCYCLOPEDIA.COM. Poitiers, battle of. [online]. Dostupné z: https://www.encyclopedia.com/history/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/poitiers-battle
[5] WIKISOURCE. 1911 Encyclopædia Britannica – Poitiers. [online]. Dostupné z: https://en.wikisource.org/wiki/1911_Encyclop%C3%A6dia_Britannica/Poitiers
