Článek
Podzimní ráno roku 1934. Na malém letišti ve Francii se shromáždili zvědavci, kteří přišli sledovat neobvyklý pokus. Před nimi stál malý podivně vypadající stroj z překližky a plátna. Jeho křídla nebyla uspořádána tak, jak byli zvyklí vídat u běžných letadel a celý stroj působil spíše jako výsledek práce nadšeného domácího kutila než jako skutečné letadlo.
V jeho kokpitu seděl Henri Mignet, francouzský samouk, který již několik let experimentoval s myšlenkou, že létání nemusí zůstat výsadou bohatých a profesionálních pilotů. V době, kdy byla letadla opravdu velmi drahá a složitá, měl odvážný plán: vytvořit stroj, který by si mohl postavit doma každý.
Motor se rozběhl, vrtule rozvířila prach a malé letadlo se rozjelo po trávě. Přihlížející sledovali, jak se neobvyklý stroj nejprve nejistě odráží od země a poté se zvedá do vzduchu. Pro Henriho Migneta to nebyl pouze první úspěšný let nové konstrukce. Byl to důkaz, že jeho představa může fungovat.
Netušil však, že jeho výtvor brzy vyvolá jednu z největších leteckých horeček třicátých let. Lidé v Evropě i Americe začnou stavět vlastní letadla v garážích a stodolách. Zároveň ale přijde období tragických nehod a tvrdé kritiky.
Letadlo, které mělo otevřít nebe všem, se stane symbolem jak lidské vynalézavosti, tak rizik spojených s odvážnými technickými experimenty.
Henri Mignet a letoun Pou du Ciel („Létající blecha“), fotografie z roku 1935.
Muž, který chtěl zpřístupnit oblohu všem
Henri Mignet se narodil roku 1893 ve Francii a k letectví se dostal podobně jako mnoho průkopníků své doby. Byl především nadšenec, který se učil vlastními pokusy.
Od mládí ho fascinovaly stroje a myšlenka lidského letu. V době první světové války sledoval rychlý rozvoj letectví, kdy se z křehkých průzkumných letounů staly sofistikované vojenské stroje. Po válce však viděl jinou možnost využití letadel. Podle něj neměla letadla sloužit pouze armádám nebo bohatým dobrodruhům. Měla se stát dostupným dopravním prostředkem pro běžné lidi.
Ve dvacátých letech vytvářel vlastní konstrukce a postupně hledal způsob, jak letadlo zjednodušit. Tradiční letouny považoval za příliš složité. Každá část znamenala vyšší cenu a větší překážku pro amatérského stavitele.
Mignet chtěl pravý opak. Jeho ideální letadlo mělo být jednoduché a levné. V podstatě chtěl vytvořit něco jako automobil Ford Model T ve světě letectví.
Právě tato myšlenka vedla ke vzniku HM.14 Pou du Ciel, letadla, které mělo změnit vztah obyčejných lidí k létání.
Letadlo, které vypadalo jinak
HM.14 Pou du Ciel nebyl krásný stroj v klasickém smyslu. Na tehdejší poměry vypadal zvláštně a mnozí odborníci si nebyli jistí, co si o něm mají myslet.
Konstrukce využívala dvě křídla umístěná za sebou. Obě křídla vytvářela vztlak, přičemž přední křídlo bylo pohyblivé a sloužilo k ovládání výšky letu. Letadlo nemělo klasické ocasní plochy jako většina tehdejších strojů.
Mignet záměrně odstranil všechno, co považoval za zbytečné. Konstrukce byla tvořena převážně překližkou a plátnem. Výroba nevyžadovala drahé tovární vybavení.
Největší revoluce však nebyla ukryta v samotném letadle. Byla v myšlence, jakým způsobem se mělo vyrábět.
Roku 1934 vydal Mignet knihu Le Sport de l'Air, ve které zveřejnil kompletní návod ke stavbě. Čtenář nepotřeboval kupovat hotový stroj. Mohl si obstarat materiál a postavit vlastní letadlo podle plánů.
V době, kdy byla většina letadel mimo finanční možnosti běžných lidí, to byla úžasná myšlenka.
Francouzští amatérští stavitelé při výrobě letounu Pou du Ciel („Létající blecha“) podle návrhu Henriho Migneta, 1940.
Když se letadla vyráběla v garážích a stodolách
Úspěch knihy předčil všechna očekávání. Le Sport de l'Air se rychle rozšířila nejen ve Francii, ale také ve Velké Británii a dalších zemích. Časopisy o letectví přinášely fotografie amatérských stavitelů, kteří pracovali na vlastních exemplářích Pou du Ciel.
Začala vznikat skutečná stavební horečka.
Lidé, kteří nikdy předtím neměli s letectvím nic společného, začali ve svých domovech vyrábět křídla a trupové části. Mechanici i nadšení amatéři si navzájem pomáhali a sdíleli zkušenosti.
Ve Velké Británii získal stroj název Flying Flea, tedy Létající blecha. Přezdívka dokonale vystihovala jeho vzhled: malé, neobvyklé letadlo, které se snažilo dostat do vzduchu navzdory své velikosti.
Média tehdy psala o možné revoluci. Někteří novináři tvrdili, že Mignet vytvořil pro letectví něco podobného, co znamenal Ford Model T pro automobilismus. Pokud si mohl běžný člověk koupit automobil, proč by si nemohl postavit vlastní letadlo?
Do druhé poloviny třicátých let vznikly tisíce exemplářů. Pro mnoho lidí nebyla stavba Pou du Ciel pouze technickým projektem. Byl to splněný sen o svobodě a dobrodružství.
Jenže letectví má jednu nepříjemnou vlastnost. Chyby ve vzduchu bývají neúprosné.
Pou du Ciel HM-293 (OO-32) na leteckém srazu v Kortrijku, Belgie, 1983.
Sen se začal měnit v problém
První problémy se objevily krátce po rozšíření HM.14 mezi amatérské stavitele. Některé stroje havarovaly a odborníci se pokoušeli zjistit příčinu.
Zpočátku se kritika soustředila na piloty. Mnoho majitelů byli amatéři s omezenými zkušenostmi a někteří stavitelé navíc upravovali konstrukci podle svých vlastních představ. U letadel, kde i malá změna může ovlivnit letové vlastnosti, představovaly takové zásahy vážný problém.
Postupně se však ukázalo, že problém nebyl pouze v nezkušených pilotech nebo nekvalitně postavených strojích. Konstrukce HM.14 měla za určitých podmínek nebezpečnou vlastnost, při vysokém úhlu náběhu mohl letoun přejít do nekontrolovaného střemhlavého pádu.
Při přetažení totiž přední křídlo ztrácelo část vztlaku, zatímco zadní křídlo zůstávalo stále účinné. Tato kombinace mohla způsobit prudký pohyb letounu směrem dolů, ze kterého se pilot v malé výšce často nedokázal včas zotavit. Mnozí konstruktéři a odborníci později označili právě tento problém za hlavní příčinu tragických nehod prvních verzí Pou du Ciel.
Z nadšeně oslavovaného vynálezu se tak stal předmět rozsáhlého technického zkoumání. Úřady v některých zemích omezily provoz těchto strojů a veřejnost začala pochybovat, zda je myšlenka domácího létání skutečně bezpečná.
Pro Henriho Migneta to byla nejtěžší chvíle jeho kariéry. Člověk, který chtěl lidem otevřít cestu k létání, nyní čelil obviněním, že jeho konstrukce je nebezpečná.
Přesto se nevzdal.
Replika letounu Mignet HM-290 Pou du Ciel během festivalu „The Vintage Experience“ na letišti Watts Bridge v Austrálii, 29. srpna 2010.
Druhý život Pou du Ciel
Mignet společně s dalšími odborníky začal pracovat na úpravách konstrukce. Testovalo se chování letadla a hledaly se změny, které by odstranily problematické vlastnosti.
Výsledkem byly upravené verze s lepšími letovými charakteristikami. Ukázalo se, že základní myšlenka nebyla chybná, ale původní návrh potřeboval přesnější pravidla a technické zdokonalení.
Po druhé světové válce pokračoval vývoj dalších Mignetových konstrukcí. Vznikly nové typy, které navazovaly na zkušenosti získané s HM.14. Myšlenka jednoduchého amatérsky stavěného letadla nezanikla.
Naopak. Pozdější rozvoj domácího letectví ukázal, že Mignet v něčem předběhl svou dobu.
Dnes jsou amatérsky stavěná letadla běžnou součástí leteckého světa. Existují specializované stavebnice i komunity lidí, kteří si vytvářejí vlastní stroje. To, co ve třicátých letech působilo jako radikální experiment, se postupně stalo uznávanou součástí letectví.
Pou du Ciel (Mignet HN-14) během letu, 1935. Letoun navrhl a postavil francouzský konstruktér Henri Mignet.
Letadlo, které změnilo představu o tom, kdo může létat
Henri Mignet nevytvořil nejrychlejší ani nejdokonalejší letadlo své doby. Jeho význam spočívá jinde.
Ukázal, že letecká technika nemusí vznikat pouze za zdmi velkých továren. Dokázal nadchnout tisíce lidí a přesvědčit je, že i obyčejný člověk může vytvořit něco mimořádného.
Příběh Pou du Ciel není jednoduchým příběhem úspěchu. Je v něm obsaženo nadšení, odvaha, omyly i schopnost napravovat chyby. Právě proto zůstává tak fascinující.
Bylo to malé letadlo, které mělo změnit svět.
A i když se mu nepodařilo splnit všechny sny svého tvůrce, dokázalo něco jiného. Přiblížilo létání lidem, kteří by se k němu jinak nikdy nedostali.
Henri Mignet chtěl dát obyčejným lidem křídla.
A na několik let se mu to skutečně podařilo.
Seznam použitých zdrojů:
[1] Experimental Aircraft Association Chapter 203. Aircraft Identification – Mignet HM.14 (Flying Flea). Dostupné z: https://chapters.eaa.org/eaa203/-/media/f07f171d5da0430bb6590ead25522036.ashx
[2] Flying Flea Organization. HM 14 – The Story. Dostupné z: https://sites.google.com/a/flyingflea.com.ar/www/home/traditional-fforg-menu/hm-14
[3] National Air and Space Museum. Mignet HM.14 Pou du Ciel. Dostupné z: https://airandspace.si.edu/collection-objects/mignet-hm14-pou-du-ciel-la-cucaracha/nasm_A19610020000
[4] Queensland Air Museum. CAMERON, D. G. Henri Mignet and the Flying Fleas – An Incomplete Overview. Dostupné z: https://qldairmuseum.au/qam-content/misc-exhibits/papers/flying-flea.pdf
[5] Smithsonian Institution. Mignet HM.14 Pou du Ciel „La Cucaracha“. Dostupné z: https://www.si.edu/object/mignet-hm14-pou-du-ciel-la-cucaracha%3Anasm_A19610020000
[6] Wikipedia. Mignet HM.14. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Mignet_HM.14
