Článek
Léto roku 1900 bylo nesnesitelně horké. Pražské ulice se dusily prachem a hlukem kočárů. Kavárny a kabarety pulsovaly smíchem, hudbou a tabákovým dýmem. A v paláci na Malé Straně se odehrával večer, který měl navždy otřást obrazem Habsburků – noc plná dekadence, vášně a tajemství.
Salon voněl po doutnících, parfému a šampaňském. Tři tanečnice z kabaretů, herečky Národního divadla a několik mladíků z měšťanských rodin tvořili společnost, která by byla v očích dvora nemyslitelná. V centru všeho stál arcivévoda Otto, pohár v ruce a vybízel k bezuzdnému veselí.
„Pij, Otto, pij, vždyť jsi princ a přece člověk,“ zašeptala bosá tanečnice, které šaty sklouzly až k pasu. Světlo svíček odhalilo alabastrovou pokožku a její dech se mísil s vůní parfému. Otto se hlasitě smál, přehlušoval hudbu a strach z následků se zdál být zapomenut.
Otto – bouřlivák rodu
Otto Rakouský (1865–1906) byl od mládí známý svou divokou povahou. Zatímco jeho bratr František Ferdinand d'Este budoval obraz přísného morálního principála, Otto žil naplno: hazard, alkohol, ženy – nic ho neomezovalo.
Vídeňský tisk často kritizoval jeho životní styl: „Arcivévoda Otto tráví více času v nevěstincích než v kasárnách.“
Překročení hranic
Dochované policejní záznamy popisují scénu: „Ženy polonahé, některé zcela bez oděvu, v náručí Jeho Výsosti, hudebníci hrají, hosté se oddávají nevázanému veselí.“ Jeden důstojník poznamenal: „I nejhorší nevěstinec by se styděl za takový pohled.“
Tanečnice tančily na stolech, jiné usedaly do klína hostům. Šampaňské teklo proudem, smích se mísil s hudbou a vůně parfémů zaplavovala místnost. Otto rozdával šperky a drobné dary vyvoleným ženám, zatímco další čekaly na jeho pozornost. Některé scény připomínaly orgie římských císařů spíše než aristokratický večírek.
Cenzura a oficiální mlčení
Rakousko-uherská monarchie nemohla dovolit, aby se tyto excesy dostaly na veřejnost. Policie i tisk dostaly přímý příkaz: mlčet. Přesto se příběh šířil šeptem. Kavárny, divadelní zákulisí a salónky byly plné historek o tom, jak Otto padl na kolena před jednou z kurtizán a další mu usedla do klína.
Zahraniční tisk popisoval „orgie v pražských salonech ohrožující prestiž Habsburků“. Memoáry Františka Josefa a Františka Ferdinanda potvrzují hluboké zarmoucení dynastie.
Vídeňský stín: aféra se šavlí
Pražská aféra nebyla prvním ani posledním Ottovým pádem. Již o několik let dříve otřásla Vídní historka, která se šířila i přes přísnou cenzuru. V luxusním hotelu Sacher, kde se běžně scházela aristokracie i diplomaté, se Otto zjevil v podobě, která šokovala i otrlou vídeňskou společnost.
Podle dochovaných výpovědí hostů vtrhl arcivévoda na soukromý večírek oděn jen do vojenské šavle a bot. Přítomné dámy nejprve zalapaly po dechu, ale skandální scéna se brzy proměnila v groteskní divadlo. Otto, opilý a povzbuzený šampaňským, recitoval verše, předstíral souboje a nakonec usedl na klín jedné z žen, zatímco jiná mu podávala pohár vína.
Noc skončila policejním zásahem – diskrétním, ale rozhodným. Otto byl vyveden zadním vchodem, zabalen do hotelového pláště. Přesto si historka našla cestu do kuloárů a „arcivévoda oděný pouze do šavle“ se stal symbolem jeho pověsti – muže, který překračoval všechny meze, ať už šlo o hazard, ženy, nebo etiketu.
Následky pro dynastii
Po pražské aféře byl Otto odsunut na venkovská sídla. Ztratil šanci na veřejnou roli a stal se symbolem zhýralosti Habsburků. František Ferdinand získal prestiž, ale později byl zastřelen v Sarajevu – historický kontrast jeho a Ottova života tak ilustruje tragikomii dvorských dějin.
Ottovo zdraví se následně rychle zhoršovalo kvůli syfilidě a alkoholismu. Zemřel v roce 1906 ve věku pouhých 41 let – v atmosféře opovržení, a to i uvnitř vlastní rodiny.
Historici se dodnes přou: byla ta noc náhodným excesem, nebo cílenou pastí dvora? Některé prameny naznačují, že uvnitř dvora existovalo hnutí, které chtělo eliminovat Otta z veřejného života. Spekuluje se, že policie byla instruována zasáhnout nikoli kvůli zákonu, ale politickému zájmu.
Ozvěna dávné noci
Pražský večírek z roku 1900 zůstal oficiálně utajen, ale v paměti města zanechal hlubokou stopu. Připomíná, že za honosnými zdmi paláců se odehrávaly příběhy plné vášně, touhy a slabostí.
Noc, kdy arcivévoda Otto prohrál svou čest v náruči žen a dřívější skandál, kdy ve vídeňském hotelu Sacher tančil oděn jen do šavle, se staly legendami, které přežily cenzuru. V obou případech zůstal oficiální tisk zticha – ale lidé si šeptali. A šeptaná historie bývá ta, která přežívá nejdéle.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. UNIVERZITA KARLOVA. Kauza Wölfling. [diplomová práce] Praha: Univerzita Karlova, 2011. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/60052/DPTX_2011_2_11210_0_342488_0_124176.pdf?isAllowed=y&sequence=1
2. Archduke Otto Franz Joseph of Austria. In: Wikipedia – English [online]. [cit. 21. 8. 2025]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Archduke_Otto_Franz_Joseph_of_Austria
3. Ota František Josef Rakouský. In: Wikipedia – Czech [online]. [cit. 21. 8. 2025]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ota_Franti%C5%A1ek_Josef
4. Archduke Otto had a reputation as a loafer and was often involved in scandals… In: Wikipedia – English [online]. [cit. 21. 8. 2025]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Archduke_Otto_Franz_Joseph_of_Austria
