Článek
Ráno bylo chladné. U novozélandského pobřeží se moře zdálo klidné, jako by ani netušilo, že pod jeho hladinou leží nálože připravené k odpalu. Na palubě vojenského plavidla stáli muži v uniformách i civilních kabátech. Někteří byli námořní důstojníci, jiní fyzici a inženýři. Všichni hleděli k pobřeží.
Zazněl povel.
Výbuch pod hladinou zvedl vodní sloup, který se na okamžik vztyčil jako průsvitná věž. Poté se masa vody sesunula zpět a rozběhla se k pevnině. Vlna nebyla obří, ale byla dostatečná, aby přiměla přítomné ztichnout. Nebyl to obyčejný test. Byl to pokus o něco, co dosud nikdo systematicky nezkusil. O pokus přimět oceán, aby zaútočil.
Tak začal jeden z nejpodivnějších experimentů druhé světové války, známý jako projekt Seal.
Pacifik v plamenech
Rok 1944 byl v Tichomoří rokem brutálních střetů. Bitva o Saipan, Leyte, Filipíny. Spojenci postupovali, ale každý kilometr byl vykoupen krví. Americké velení si bylo vědomo, že případná invaze do Japonska by znamenala statisíce obětí. Hledaly se cesty, jak odpor zlomit dříve, než k takové operaci dojde.
Myšlenka využít vodu jako zbraň nevznikla v akademické pracovně, ale při rutinní námořní práci. Americký důstojník E. A. Gibson si všiml, že při podmořských explozích dochází k výraznému pohybu vodní masy. Pokud by se podařilo exploze správně načasovat a rozložit, mohla by se jejich energie sčítat.
Projekt dostal krycí označení Seal. Do výzkumu se zapojily Spojené státy a Nový Zéland. Právě ten poskytl klidné a relativně izolované pobřeží pro experimenty.
Lidé prchají před blížící se tsunami v Hilo na Havaji 1. dubna 1946. Všimněte si vlny tsunami těsně vlevo od hlavy muže v popředí snímku.
Tři tisíce sedm set detonací
Testování probíhalo zejména u poloostrova Whangaparaoa nedaleko Aucklandu, a také v oblasti Nové Kaledonie. Vědecký dohled převzal profesor Thomas Leech z university v Aucklandu. Armáda zajistila výbušniny, lodě, měřicí techniku i utajení.
Během několika měsíců bylo provedeno přibližně tři tisíce sedm set podmořských výbuchů. Byly testovány různé hloubky uložení náloží, různé rozestupy i časování detonací. Vědci měřili výšku vln, jejich rychlost i chování při přiblížení k mělčině.
Jednotlivý výbuch vytvářel pouze omezený efekt. Voda energii rychle pohltila. Skutečné tsunami vznikají při náhlém posunu mořského dna během zemětřesení, kdy se do pohybu dostávají obrovské masy vody. Chemická výbušnina takovou energii jen obtížně napodobí.
Přesto se při koordinovaných explozích začaly objevovat zajímavé výsledky. Pokud byly nálože rozmístěny v linii a odpáleny v přesném sledu, docházelo ke sčítání vln.
Podle pozdějších záznamů se v interní zprávě uvádělo, že „série vhodně rozmístěných podmořských explozí by mohla vytvořit ničivou vlnu značné výšky.“ Tato formulace naznačovala opatrný optimismus.
Plán na patnáctimetrovou vlnu
Teoretické výpočty pracovaly s představou, že by bylo možné vytvořit vlnu vysokou deset až patnáct metrů. Taková stěna vody by dokázala zaplavit přístav, zničit sklady, lodě i pobřežní infrastrukturu. V kontextu války v Pacifiku by to mohlo znamenat ochromení japonské obrany před plánovanou invazí.
Plán předpokládal rozmístění masivního množství výbušnin přibližně osm kilometrů od pobřeží. Nálože by musely být synchronizovány s extrémní přesností. Každá chyba v načasování by znamenala ztrátu kumulativního efektu.
V archivních materiálech se objevuje i varovná poznámka, že „praktické obtíže při rozmístění potřebných náloží v nepřátelských vodách jsou mimořádně závažné.“ Jinými slovy, i kdyby byla fyzikální stránka věci zvládnutelná, samotné rozmístění náloží by představovalo obrovské riziko.
Rychlost a výška vlny tsunami v závislosti na hloubce oceánu. Licence: CC BY 4.0.
Proč to nebyla skutečná tsunami
Je důležité zdůraznit, že šlo o snahu vytvořit ničivou vlnu, nikoli o plnohodnotnou přírodní tsunami. Skutečné tsunami vznikají při zemětřeseních o magnitudě sedm a více, kdy se mořské dno posune o metry. Uvolněná energie je nepředstavitelná.
Chemické výbušniny, byť ve velkém množství, nedokážou vyvolat stejný rozsah pohybu vody. Experimenty ukázaly, že voda je neefektivní médium pro přenos energie z lokální exploze do dlouhé, stabilní vlny. Velká část energie se rozptýlí ve formě turbulence a tepla.
Navíc by bylo nutné použít miliony kilogramů trhavin. Jejich přeprava, instalace a odpálení by vyžadovaly komplexní námořní operaci v blízkosti nepřátelského pobřeží.
Stín projektu Manhattan
V létě 1945 se situace dramaticky mění. Projekt Manhattan vrcholí a Spojené státy úspěšně testují atomovou bombu. V porovnání s ní působí projekt Seal jako experiment na hraně technických možností.
Atomová bomba nabízí koncentrovanou energii bez nutnosti komplikované instalace pod hladinou. V srpnu 1945 jsou bomby svrženy na Hirošimu a Nagasaki. Japonsko kapituluje. Invaze se nekoná.
Projekt Seal je ukončen ještě před koncem války. Dokumentace je uložena do archivů a na desítky let zapomenuta.
Odkaz zapomenutého experimentu
Když byly na konci dvacátého století některé materiály odtajněny, vyvolalo to překvapení. Ukázalo se, že spojenci skutečně zvažovali možnost přetvořit oceán v nástroj války.
Projekt Seal nikdy nedospěl do fáze operačního nasazení. Zůstal experimentem. Přesto vypovídá o době, kdy byla věda tlačena k hranicím představivosti. V atmosféře globálního konfliktu nebyla žádná myšlenka příliš odvážná, pokud slibovala zkrátit válku.
Moře tehdy zůstalo klidné. Vlny u novozélandského pobřeží se po testech opět rozplynuly do běžného rytmu přílivu a odlivu. Ale na několik měsíců roku 1944 se oceán stal laboratoří. A svět byl blíž než kdy dřív představě, že by se válka mohla vést nejen na zemi a ve vzduchu, ale i pomocí uměle vyvolaných tsunami.
Seznam použitých zdrojů:
1. Tsunami bomb [online]. Wikipedia, the free encyclopedia [cit. 2026-04-02]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Tsunami_bomb
2. US reportedly tested secret tsunami bomb [online]. Military.com, 4 January 2013 [cit. 2026-04-02]. Dostupné z: https://www.military.com/daily-news/2013/01/04/us-reportedly-tested-secret-tsunami-bomb.html
3. ‚Tsunami Bomb‘ Created by US Military [online]. LiveScience, 4 January 2013 [cit. 2026-04-02]. Dostupné z: https://www.livescience.com/25949-tsunami-bomb.html
4. USA and New Zealand tested tsunami bombs during WWII [online]. SurferToday, 7 January 2013 [cit. 2026-04-02]. Dostupné z: https://www.surfertoday.com/environment/usa-and-new-zealand-tested-tsunami-bombs-during-wwii
5. Project Seal: New Zealand And US Tested ‚Tsunami Bomb‘ During World War II [online]. Science 2.0, 4 January 2013 [cit. 2026-04-02]. Dostupné z: https://www.science20.com/cool-links/project_seal_new_zealand_and_us_tested_tsunami_bomb_during_world_war_ii-100040
