Článek
V údolích pod horou Shizugatake bylo 20. dubna 1583 naprosté ticho. Nebe bledlo a studená mlha se snášela dolů, jako by zakrývala blížící se tragédii. V zákopových zářezech kolem pevnosti se tísnili vyčerpaní obránci Toyotomiho vojska. Očima těkali mezi zničenými palisádami, strážními věžemi a temnými siluetami nepřátel, kteří jen pár hodin předtím prorazili vnější obranu. Šibatovy jednotky postupovaly neúprosně vpřed a pevnost, která měla být obranou severních provincií, se blížila ke svému pádu.
Stráže, promrzlé a unavené, šeptaly mezi sebou o smrti velitele Nakagawy Kiyohideho, který padl předchozího dne. Jeho tělo ještě leželo někde pod hromadou sutin a popela. Každý věděl, že následující útok bude poslední. Hidejoši byl daleko. Posily nikde. Naděje se rozpadala stejně rychle jako dřevěné opevnění pod náporem ohně.
A právě v tu chvíli, když se zdálo, že budoucnost Toyotomiho moci se zlomí jako staré kopí, ozval se nad hřebenem podivný zvuk. Nejprve vzdálený, sotva slyšitelný. Pak silnější. Mlha se rozhrnula a na skále nad pevností se objevilo sedm jezdců. Jejich koně klouzali po mokrém kamení, ale oni pokračovali vpřed s takovou jistotou, jako by to, co přijde, bylo předem napsáno v jejich osudu.
Jejich tváře byly mladé – příliš mladé na to, aby nesly tíhu celé války. A přesto ji nesly. Oči měly tvrdé, sevřené do téměř nelidské odhodlanosti. Kroniky později napsaly, že působili jako „ohnivý výdech hor“. Tehdy však byli pouze několika samuraji, kteří se rozhodli nečekat na příkazy a místo toho změnit průběh bitvy. V dějinách Japonska jsou označováni jako Šizugatake no Šichi-hon-yari – Sedm kopí Shizugatake.
A tehdy byli vším, co stálo mezi životem a zhroucením celé Toyotomiho vlády.
Sedm statečných
Tito samurajové nebyli ostřílení veteráni se zkušeností z desítek tažení. Ne, byli to mladí válečníci, jejichž hlavní zbraní bylo kopí ōmi-yari, dlouhé 4 až 6 metrů. Patřilo mezi nejdelší užívané v období Sengoku - kombinovalo dosah, sílu průrazu a možnost prorazit pěchotní formace. Vedle něj nosili u boku wakizaši či kratší katanu pro boj zblízka.
Do Shizugatake dorazili na koních, ale samotný útok provedli pěšky. Útočili z prudkého horského svahu. Přímý výpad z kopce dolů byl extrémně strmý a pro jízdu by byl neproveditelný.
Když se rozhodli zaútočit, nebyla to klasická formace ani promyšlený manévr. Byl to nápor, který vzdoroval logice přežití.
V čele se drželi dva muži, proslulí už tehdy svou odvahou – Fukushima Masanori, známý svou brutální silou a Katō Kiyomasa, obávaný pro neústupnou přesnost.
Fukushima Masanori prorazil štít nepřítele tak čistě, že pozdější kroniky tvrdily: „Jeho jediný výpad dokázal zničit i železnou desku.“
Katō Kiyomasa se vrhl do středu nepřátelské formace a svou zručností si vysloužil přezdívku, která ho provázela celý život: „ten, který bojuje s jasností ostří“.
Jejich útok byl jako úder blesku. Zbývající pětice samurajů bojovala s neuvěřitelnou synchronizací - jeden muž rozšiřoval průlom, další vpadl do boku nepříteli, další rozděloval skupinky nepřátel propadajících ve zmatek. Sedm kopí Shizugatake se pohybovalo jako jediný žijící organismus.
Katō Kiyomasa, barevný dřevotisk z roku 1895
Útok, který otřásl armádou Šibaty Kacuie
Akechiho spojenci i Šibatovi veteráni byli zvyklí na chaos bitvy, ale ne na tohle. Měli početní převahu, měli výhodné pozice, měli zkušenost. Ale neměli obranu proti něčemu, co ani nepůsobilo jako útok lidí.
Když první samuraj pronikl do jejich řad, ozval se výkřik, který přerušil i signální rohy. Kopí pronikala do zbrojí a sami nepřátelé později přiznávali, že měli pocit, jako by proti nim vrhla hora Shizugatake své démony. Jednotky, které ještě před hodinou pevně obléhaly pevnost, najednou váhaly a panikařily. Formace se trhala, rozkazy se ztrácely v křiku.
Jeden kronikář Šibatovy armády později napsal:
„Sedm jich bylo, ale zdálo se, že jich přišlo padesát.“
Hidejoši přichází - a dějiny se lámou
Hidejošiho slavný pochod na Shizugatake byl už sám o sobě zázrak. Urazil více než 40 kilometrů za méně než šest hodin – výkon, který se dnes vyučuje na vojenských akademiích. Když jeho armáda dorazila na bojiště, Sedm kopí Shizugatake už bylo v srdci bitvy a rozmetávalo nepřátelské linie.
Hidejoši vrazil do boje přesně tam, kde se nepřítel hroutil. Šibata Katsuie ztratil kontrolu nad svými oddíly. Rozhodující okamžik, o který se bojovalo celé týdny, přišel během jediné hodiny. Do odpoledne bylo po všem.
Šibata se stáhl na hrad Kitanoshó. O několik měsíců později, obklíčen a bez naděje, ukončil život seppuku v plamenech své vlastní pevnosti.
A s ním vyhasla poslední velká výzva Toyotomiho vzestupu.
Dědictví sedmi kopí Shizugatake
Po vítězství byla jména těchto sedmi mladých mužů zapsána do všech kronik. Stali se hrdiny, symbolem Hidejošiho nové éry. Někteří pokračovali v budování své slávy, jiní padli v dalších válkách. Kiyomasa později v Koreji lovil tygry pouze pomocí meče.
Ale bez ohledu na to, kam je osud zanesl, jejich odkaz je pevný.
Bitva u Shizugatake ukazuje, jak může malá skupina rozhodnout o osudu celé země. Jak může odvaha zvrátit převahu. A jak se z okamžiku zoufalství může zrodit legenda.
Sedm kopí Shizugatake nezměnilo jen výsledek jedné bitvy.
Změnili běh japonských dějin.
Seznam použitých zdrojů:
1. Lords of Kumamoto: Kato Kiyomasa and the Hosokawa [online]. Tofugu, 2015–2025 [cit. 2025-11-27]. Dostupné z: https://www.tofugu.com/japan/kato-kiyomasa/
2. Battle of Shizugatake [online]. Jcastle.info, 2004–2025 [cit. 2025-11-27]. Dostupné z: https://jcastle.info/view/Battle_of_Shizugatake
3. General Kato Kiyomasa Hunting Tigers in Korea – Woodblock print [online]. Artchive, 2020–2025 [cit. 2025-11-27]. Dostupné z: https://www.artchive.com/artwork/kato-kiyomasa-hunting-tigers-in-korea-during-the-imjim-war-tsukioka-yoshitoshi/
4. Kato Kiyomasa [online]. Japan Tourism Agency / MLIT, 2020–2025 [cit. 2025-11-27]. Dostupné z: https://www.mlit.go.jp/tagengo-db/en/R2-01118.html
