Článek
Představte si ten pocit. Stěhujete se do nového bytu. Klíče se otočí v zámku, dveře se otevřou a vy vcházíte do svého vysněného domova. Všechno je dokonalé – voní to novotou, světlo se odráží od naleštěných podlah a budoucnost se zdá slibná. Ale pak… něco není v pořádku.
Jednoho rána se probudíte s nepříjemným svěděním. Nejprve to ignorujete – možná alergie, možná komáři. Ale kousance nemizí. Naopak. Každý den jich přibývá. A pak, uprostřed noci, v panice rozsvítíte lampu – a svět se zastaví. Po matraci se sunou malé hnědé siluety. Jedna, druhá, třetí… a pak jich vidíte desítky. Záhyby prostěradla se hýbou. Zděšeně sledujete, jak se váš domov proměňuje v noční můru. Máte štěnice.
Tento horor zažila mladá žena z Berlína. Přestěhovala se do krásného historického bytu, netušíc, že sdílí prostor s tisíci drobnými přízraky. Každou noc se probouzela s novými kousanci, ručníky namočené v alkoholu pokládala kolem postele jako ochranný val, ale nic nepomáhalo. Štěnice byly všude – ve zdech, pod parketami, v rámu postele. A co bylo nejhorší? Nebyla sama. Sousedi si šeptem vyměňovali děsivé historky. Štěnice tu byly celé roky, neviditelné, ale všudypřítomné, migrující mezi byty skrytými tunely jako nehmotní duchové. Nakonec musela svůj domov opustit. Nábytek skončil v popelnici, oblečení v ohni. A noční můry? Ty zůstaly.
Štěnice jsou mistři přežití. Schovají se ve švech matrací, v tapetách, ve škvírách nábytku a čekají na svou příležitost. Přes den neexistují, ale jakmile zhasnete světlo, vydají se na lov. Jsou téměř nezničitelné – mohou přežít i rok bez potravy, což znamená, že odjezd z domu vám nepomůže. A co je horší? Stávají se odolnějšími vůči běžným insekticidům, což z nich dělá nezastavitelnou hrozbu.
Jeden z nejděsivějších případů se odehrál v londýnském kině. Představte si tu scénu: jste pohlceni filmem, když najednou ucítíte jemné šimrání na ruce. Podíváte se – a na rukávu se plazí drobný brouček. Možná si říkáte, že to nic není. Ale když se otočíte k sousedovi a vidíte, jak se drbe, začíná vám docházet realita. Pak někdo vzadu vykřikne. Rozsvítí mobil, světlo dopadne na sedačky – a vy vidíte, jak se hýbou. Štěnice. Všude. Panika. Křik. Lidé se derou k východu, setřásají ze sebe drobná těla parazitů, ale je pozdě. Mnozí si tyhle noční příšery berou domů, aniž by to tušili.
Ani domov už není bezpečným útočištěm. Muž z Chicaga si na bleším trhu koupil starožitnou pohovku – nádherný, elegantní kousek. Jenže netušil, že už má své obyvatele. Po pár dnech našel na prostěradle černé skvrny – výkaly štěnic. Když se odvážil rozříznout potah, otevřel tím doslova bránu do pekla. Stovky štěnic se rozprchly po pokoji, hledajíce nový úkryt. Pohovka shořela v plamenech, ale škoda už byla napáchána. Zbavit se jich trvalo měsíce. A svědění? To přetrvávalo ještě dlouho poté.
Stejně tak cestování se může změnit v noční můru. Batůžkář v Austrálii si levné ubytování v hostelu představoval jako dobrodružství. První varování? Podivný, nasládlý pach v pokoji. Druhé? Ráno se probudil posetý rudými štípanci. Ale nejhorší přišlo, když se rozhodl nadzvednout matraci. Co spatřil, už nikdy nedostane z hlavy – stovky štěnic se jako lavina rozutekly po podlaze. Když se vrátil domů, jeho batoh se stal jejich novým hnízdem. Boj trval měsíce, peklo nikdy nekončilo.
Ani luxusní hotely nejsou bezpečné. Jeden pařížský hotel tvrdil, že štípance hostů jsou jen alergická reakce. Dokud novinářka mezi hosty neodhalila pravdu. Její fotky na sociálních sítích ukázaly štěnice přímo na polštáři. Natočila video – štěnice se hemžily v záhybech povlečení. Skandál otřásl celým odvětvím. Hotel zavřel celé patro, investoval desítky tisíc do dezinsekce, ale pověst byla ztracena. A hosté? Ti si z pobytu odnesli víc než jen vzpomínky.
A co Česko? Příběh z jednoho brněnského činžáku připomíná hororový film. Starší paní žila sama desítky let, ale jednoho dne si sousedé začali stěžovat na podivný zápach linoucí se z jejího bytu. Když hygiena nakonec zasáhla, odhalila scénu jako z noční můry – celý byt byl zamořený štěnicemi. Nábytek, záclony, stěny – nic nebylo ušetřeno. Žena si na ně dávno zvykla. Jenže sousedi ne. A tak se budova musela podrobit kompletní deratizaci.
Štěnice jsou noční můrou, kterou nikdo nechce zažít, a přesto jsou stále mezi námi. Jsou zde už tisíce let a jen tak se jich nezbavíme. Takže až si příště budete rezervovat hotelový pokoj, podívejte se pod matraci a do švů gaučů. A pokud vás v noci začne něco svědit, možná je čas rozsvítit a podívat se pořádně kolem sebe. Možná zjistíte, že v posteli nejste sami.
Seznam použitých zdrojů
1. Pasti.cz. Štěnice: 28 otázek a odpovědí. [cit. 10.03.2025]. Dostupné z: https://www.pasti.cz/blog/stenice-otazky-odpovedi/
2. DeWolf.cz. Pozor na štěnice, které si můžete přivézt z dovolené. Preventivní opatření! [cit. 10.03.2025]. Dostupné z: https://www.dewolf.cz/blog/stenice-z-dovolene/
3. Deratizace.com. Štěnice – kde se vzaly? [cit. 10.03.2025]. Dostupné z: https://www.deratizace.com/stenice-kde-se-vzaly/
4. Krajská hygienická stanice Středočeského kraje. Štěnice domácí – informace o výskytu a hubení. [cit. 10.03.2025]. Dostupné z: https://khsstc.cz/stenice-domaci-informace-o-vyskytu-a-hubeni/
