Článek
Dubové lůžko stojí uprostřed soudní síně. Na lavicích sedí soudci, notáři, porodní báby a skupina starších měšťanek, nazývaných „ctihodné ženy“. Oči všech se upírají na pár, který se musí svléknout. Žádné závěsy, žádné soukromí – jen hořící svíce a ticho, v němž je slyšet tlukot srdce.
„Předveďte, zda jste muž a žena,“ zazní příkaz. Nahá těla, pot, strach, stud. Z aktu, který měl být projevem lásky a touhy, se stává soudní důkaz.
Muž, žena a publikum
Pro muže to byla zkouška nejkrutější. Musel obstát ne před manželkou, ale před publikem. A právě to byl kámen úrazu: čím víc na něj dopadal tlak očekávání, tím méně tělo poslouchalo. Psychologie by dnes mluvila o úzkosti z výkonu – tehdy se však selhání rovnou zapisovalo do protokolu jako „impotence“.
Žena naopak často cítila v celém procesu naději. Selhání muže znamenalo, že mohla požádat o anulaci manželství a získat zpět své věno. Pokud byla mladá a atraktivní, otevřela se jí možnost výhodnějšího sňatku. I proto některé manželky před soudem působily nečekaně chladně, téměř spokojeně.
A pak tu byli diváci: ctihodné ženy, porodní báby, soudci. Všichni sledovali intimní úkon, o němž se běžně nemluvilo ani mezi manžely.
Francie: případ kupce a skandál markýze
Francouzské soudy měly s podobnými procesy bohaté zkušenosti. Roku 1587 pařížská měšťanka zažalovala svého manžela. Tvrdila, že po roce manželství stále zůstává panna. Soud nařídil zkoušku před komisí. Notář zapsal lakonicky:
„Úd obžalovaného povstal, avšak ihned povadl a nebyl vnesen.“
Rozsudek byl jasný: manželství neplatné, žena dostala věno zpět a muž se stal terčem posměchu celé čtvrti.
O století později, v roce 1659, otřásl Paříží případ markýze de Gesvres. Jeho manželka tvrdila, že není schopen soulože. Aristokrat, který ještě včera zářil na dvorských slavnostech, musel před očima komise zkusit vykonat akt. Zaznamenáno bylo, že erekce nastala, ale nedošlo k dokončení. Rozsudek: impotent. Anulace manželství. Pro šlechtice to znamenalo konec politické kariéry a doživotní ostudu.
Anglie: bedding ceremonies a veřejné fiasko
V Anglii měly procesy poněkud jinou podobu. Tradiční „bedding ceremony“ byla spíše svatebním rituálem: novomanželé byli uvedeni do ložnice, hosté stáli kolem postele a přihlíželi, jak se ukládají ke spánku. Závěsy se zatáhly, ale všichni čekali na zvuky, které měly dokázat, že došlo k naplnění svazku.
Pokud žena později podala žalobu na impotenci, soud nařídil přísnější zkoušku. V roce 1613 se tak před soud dostal případ Thomase Overburyho. Záznam hovoří jasně:
„Akt nebyl dokonán. Úd povstal, avšak nevydržel.“
Soudce dodal, že muž „selhal pod tíhou pohledů“. Výsledek: anulace manželství a hanba.
Ctihodné ženy: soudkyně lože
Bez jejich verdiktu se proces neobešel. „Ctihodné ženy“ – obvykle skupina čtyř až šesti vážených manželek, porodních bab nebo vdov – představovaly zvláštní instituci, která se stala jakýmsi prodloužením soudní moci do ložnice. Byly voleny proto, že jejich věk a postavení jim dávaly pověst nezaujatosti. V praxi však měly moc, o jaké se mužům v talárech ani nezdálo.
Jejich úkol byl prostý i nesmírně ponižující: posoudit, zda muž skutečně dokončil akt a zda žena nese stopy průniku. To znamenalo přímý fyzický kontakt. Pokud muž při pokusu selhal, musel často před těmito ženami ukázat, že je schopen erekce – někdy i tak, že ho musely samy vyšetřit dotekem. Zní to skandálně, ale takové výslechy těla byly považovány za ryze právní úkon, stejně jako ohledání rány či zboží.
Žena naopak musela snášet inspekci, která dnes připomíná nedobrovolné gynekologické vyšetření. Ctihodné ženy sledovaly, zda je „otevřená“: zda došlo k porušení panenské blány, zda je kůže zarudlá, zda se v pochvě objevily stopy semene. Jejich svědectví mělo větší váhu než mužova přísaha i než vlastní výpověď vyšetřované.
Magie, medicína a čarodějnictví
Impotence nebyla vnímána jen jako zdravotní problém. Mnozí muži se hájili tvrzením, že jejich mužnost byla „spoutána kouzly“. Čarodějnice prý dokázaly zaklít úd tak, že zůstal ochablý, nebo jej na čas „zmizet“ úplně. Obvinění z magických praktik nebyla vzácností a některé procesy o impotenci se překrývaly s procesy čarodějnickými.
Lékaři nabízeli jiné vysvětlení. Ve světě, kde vládla teorie čtyř šťáv, byla erekce otázkou rovnováhy tělesných tekutin a tepla. Přílišný chlad mohl „zatvrdit duši a ochromit úd“, přebytek černé žluči zase přivodit melancholii a neschopnost soulože. V protokolech se objevují záznamy o měření penisu v klidovém i vzrušeném stavu, o zkouškách ejakulace, dokonce kontrole semene, zda je „dostatečně husté“.
Astrologové přidávali svou interpretaci: narozen pod špatnou konjunkcí Saturnu, muž prý nikdy nebude schopen naplnit manželský akt. Byly sepisovány amulety, recepty na „posílení mužnosti“ – od jeleního parohu přes prášek z nosorožčího rohu až po směsi bylin a koření, které měly tělo zahřát a obnovit vitální sílu.
Na hranici mezi medicínou a magií tak vznikal bizarní arzenál léčby impotence. Někdy byl muž nucen podstoupit očistný rituál, jindy před soudem prokazoval, že mu kouzlo „odvázali“. Soudci se museli rozhodovat mezi svědectvím ctihodných žen, lékařskými posudky a pověrami o čarodějnických poutech. Výsledek byl nejistý – a pro muže často fatální.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. ROZSA, Matthew. Trial by Impotence: When Men Had to Copulate Publicly or Be Served Divorce Papers. Salon.com [online]. 11. 2. 2023. [cit. 2025-09-06]. Dostupné z: https://www.salon.com/2023/02/11/trial-by-impotence-when-men-had-to-copulate-publicly-or-be-served-divorce-papers/
2. LEYLAND, Simon. Public Impotency Trials. Strange History (blog) [online]. [cit. 2025-09-06]. Dostupné z: https://simonleyland.pub/public-impotency-trials/
3. DANTZLER, Alexandra. Women Used to Take Their Husbands to Court for Being Impotent. The Vintage News [online]. 10. 10. 2018 [cit. 2025-09-06]. Dostupné z: https://www.thevintagenews.com/2018/10/10/impotent-courts/
