Článek
Byl sychravý listopadový večer roku 1950, když se v kalifornském Santa Monice v kancelářích RAND Corporation sešli dva matematici, Merrill Flood a Melvin Dresher. Za okny hučel Pacifik, uvnitř svítily ostré neony a oba muži horečně zapisovali čísla na tabuli. Nebylo to běžné setkání akademiků. RAND tehdy pracoval pro americkou armádu a svět byl ve vleklém stínu studené války. Sovětský svaz vyzkoušel atomovou bombu a otázka zbrojení visela nad planetou jako hrozivý Damoklův meč. Flood a Dresher hledali způsob, jak matematicky vysvětlit, proč dvě velmoci, které by mohly těžit ze spolupráce, místo toho směřují do závodů ve zbrojení, které ohrožují existenci obou.
Z tohoto prostředí se zrodil koncept, který dnes známe jako Vězňovo dilema. Samotný název mu dal až Albert W. Tucker, když se pokusil vysvětlit problém svým studentům na Princetonu a zasadil jej do podoby příběhu dvou zadržených zločinců. Pointa byla prostá a děsivá zároveň: logická a racionální volba jednotlivce vede často k výsledku, který je pro všechny horší.
Scéna dvou vězňů
Představme si obraz: dva muži sedí každý v jiné výslechové místnosti. Vzduch je těžký, páchne potem a studenou kávou. Na stolech leží jen popelník a složka s jejich jmény. Mezi nimi je jen betonová zeď a vědomí, že nemohou komunikovat.
První z nich si nervózně mnul prsty, zatímco hleděl na osamělou žárovku visící nad stolem. Druhý, o místnost dál, bubnoval prsty do dřeva, jako by v rytmu hledal únik z pasti, do níž byl vehnán. Věděli, že o jejich osudu rozhodne jediná věta.
Pak přichází nabídka, chladná a neosobní: „Pokud jeden z vás promluví a druhý bude mlčet, ten první vyvázne bez trestu, zatímco druhý dostane deset let. Pokud oba zůstanete zticha, dostanete každý pouhý rok. Pokud ale oba zradíte, čeká vás pět let vězení.“
Nad hlavami vězňů se rozprostřelo ticho. Rozum by velel zvolit spolupráci. Věděli to oba. Ale v okamžiku, kdy člověk čelí nejistotě a nedůvěře, přichází k moci strach. Co když ten druhý právě teď prozrazuje všechno, aby si zachránil kůži? Strach se vkrádá do rozhodnutí jako stín a stín často vede k volbě zrady.
Vězňovo dilema a jaderné hlavice
V padesátých letech nebylo Vězňovo dilema jen akademickou hříčkou. Bylo realitou geopolitiky. Spojené státy a Sovětský svaz věděly, že pokud by se dohodly na omezení jaderného arzenálu, obě země by získaly bezpečnější svět. Jenže nedůvěra byla silnější než rozum. Každá strana se obávala, že ta druhá využije jejich zdrženlivosti. Výsledek? Namísto stability vznikl šílený závod, který vedl k tisícům hlavic schopných zničit planetu hned několikrát.
Tento model se tak stal symbolem studené války — a vysvětlením, proč navzdory zjevné racionalitě nakonec rozhodovala paranoidní nedůvěra.
Každodenní dilemata
Vězňovo dilema však není jen hrou generálů a politiků. Je přítomné i v obyčejném životě. Firmy, které by mohly spolupracovat a udržet stabilní ceny, raději zahajují cenové války, jež nakonec zničí zisky všech. Sportovci, kteří by mohli soutěžit férově, se uchylují k dopingu, protože se bojí, že soupeř získá výhodu. Rybáři v mezinárodních vodách loví více a více, protože věří, že pokud se oni omezí, jiní budou dál drancovat oceán.
Na všech těchto příkladech se ukazuje, že racionální volba jednotlivce nemusí být racionální volbou pro celek.
Hra, která se opakuje
V osmdesátých letech se politolog Robert Axelrod rozhodl posunout hru dál. Zorganizoval soutěž mezi programátory, kde měl každý navrhnout počítačovou strategii, která bude hrát sérii kol Vězňova dilematu. Výsledek byl fascinující. Nejlépe obstála jednoduchá strategie „tit-for-tat“ — oplácet stejným způsobem. Pokud soupeř spolupracoval, strategie spolupracovala také. Pokud zradil, následovala odplata.
Axelrodova soutěž ukázala, že dlouhodobě se nejvíce vyplácí důvěra kombinovaná s připraveností bránit se. To bylo zásadní zjištění: spolupráce není slabost, ale strategie přežití.
Poučení pro dnešní svět
Historie, ať už studená válka, ekonomické krize nebo ekologické katastrofy, je děsivým katalogem momentů, kdy Vězňovo dilema rozhodlo o osudu milionů lidí. A přestože jej dnes známe jako elegantní matematický model, je především dramatickým připomenutím, že bez důvěry a spolupráce lidská racionalita selhává.
Když dnes stojíme před globálními výzvami — klimatickou změnou, kybernetickou bezpečností či regulací umělé inteligence — nedíváme se náhodou na novou variaci téže hry? A pokud ano, dokážeme tentokrát zvolit cestu, která nepovede k nejhoršímu možnému výsledku?
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. INVESTOPEDIA. The Prisoner's Dilemma in Business and the Economy [online]. 2013 [cit. 2025-08-16]. Dostupné z: https://www.investopedia.com/articles/investing/110513/utilizing-prisoners-dilemma-business-and-economy.asp
2. UNIVERSITY OF MICHIGAN HERITAGE PROJECT. The Prisoner's Dilemma [online]. 2017 [cit. 2025-08-16]. Dostupné z: https://heritage.umich.edu/stories/the-prisoners-dilemma/
3. VERYWELL MIND. What the Prisoner’s Dilemma Teaches Us About Human Behavior [online]. 2024 [cit. 2025-08-16]. Dostupné z: https://www.verywellmind.com/prisoners-dilemma-8697893
4. INVESTOPEDIA. What Is the Prisoner's Dilemma and How Does It Work? [online]. 2024 [cit. 2025-08-16]. Dostupné z: https://www.investopedia.com/terms/p/prisoners-dilemma.asp
