Válka mezi MacLeody a MacDonaldy (1577): Jedno zakašlání zabilo stovky lidí

Ostrov Eigg, 1577. Mořská mlha se válela kolem útesů a ostrov byl toho rána tísnivě tichý. Vesničané z klanu MacDonaldů už několik týdnů žili v napětí: lodě MacLeodů se prý objevily u Skye a šířily se zvěsti, že tentokrát jsou odhodláni dokončit svoji pomstu. Když pak na obzoru spatřili temné plachty, které se hrozivě přibližovaly, nezbývalo než jediné – zmizet. Ve spěchu shromáždili děti, staré lidi i zásoby a ukryli se v hluboké jeskyni na jižním pobřeží ostrova.

V okamžiku, kdy poslední člen komunity zmizel v tmavém hrdle jeskyně, jako by s sebou odnesli i zbytky naděje. Věděli, že MacLeodové nepřicházejí vyjednávat. Přicházeli splatit všechny urážky.

Kořeny nenávisti

Rivalita mezi MacLeody ze Skye a MacDonaldy z Eigg a Ardnamurchanu nebyla jen otázkou cti. Táhla se po generace jako jedovatá krevní linie. Oba rody soutěžily o stejný prostor, stejné pastviny a totéž moře. Nadvláda nad Hebridami znamenala moc – a moc byla měřena nejen bohatstvím, ale i strachem, který člověk vzbuzoval u svých soupeřů.

Napětí vyvrcholilo během zimy, kdy údajně skupina mladých MacDonaldů urazila syna náčelníka MacLeodů. Existují verze o únosu, jiné o zbití či ponížení. Jisté je jediné: MacLeodové to pojali jako útok na samotnou čest rodu. A čest se tehdy splácela krví.

Jejich první trestná výprava skončila ostudou – několik jejich mužů bylo zajato a posláno zpět na Skye s oběma rukama svázanými za zády. Pro MacLeody to byla potupa, kterou nemohli přejít. A tak se rozhodli vrátit se v síle, která srovná účty jednou provždy.

Objevení úkrytu

Když dorazili na Eigg a nenašli jediného MacDonalda, rozzuřilo je to ještě víc. Prolezli ostrov, prohledali domy i pastviny, ale nikde nenašli ani stopu po lidech, které přišli ztrestat. Až když se zdálo, že pátrání selže, spatřili z pobřeží mizející oblak kouře stoupající z útesů.

MacDonaldé v jeskyni zatápěli, aby zahřáli promrzlé děti. Byla to tragická chyba. Malý obláček kouře prozradil jejich přibližnou polohu. MacLeodové se vydali podél skaliska, až našli obrovský skalní převis, pod nímž temně zívala jeskyně.

A pak se ozvalo to jedno jediné, fatální zakašlání.

Nepříjemně hlasité, odráželo se od stěn jeskyně jako varovný výstřel. A MacLeodové venku, kteří už dříve tušili, že se ostrované někam schovali, dostali přesně to, co potřebovali: potvrzení.

Začali shromažďovat suchou trávu, dřevo, větve, všechno, co našli. Nešlo o boj. Šlo o akt pomsty.

Den bez úniku

Ráno naplnilo ústí jeskyně hustým, mastným kouřem. MacDonaldé uvnitř nejprve věřili, že jde jen o pokus je vyhnat. Jenže MacLeodové neměli v úmyslu čekat na jejich únik. Přivalili balvany a pečlivě jimi utěsňovali vchod, až se tma uvnitř změnila v absolutní vězení.

V jeskyni se rozhostila panika. Děti plakaly, dospělí se modlili, jiní hledali štěrbinu v kamenné stěně, ale vše bylo marné. Kouř plnil jeskyni jako voda, dusil, štípal v očích, bral dech. Lidé se schoulili v zadní části jeskyně, kde čekali, že vzduch vydrží nejdéle.

Nádech po nádechu se jejich svět zmenšoval, až z něj zbyla jen tma, horko a zápach hořící trávy.

Co následovalo

Když se MacLeodové po několika dnech vrátili a odvalili zatarasený vchod, našli uvnitř jen mrtvá těla. Podle pozdějších výpovědí měl být uvnitř jediný přeživší – chlapec, který se zázračně udržel při životě. Ale i tato verze zůstává sporná.

Jediné jisté je, že celá populace ostrova – zhruba 400 lidí – během jediného dne zmizela. Nešlo o bitvu. Nešlo o odvetu. Byl to systematický pokus vymazat klan z mapy Hebrid.

Událost otřásla i těmi, kteří byli zvyklí na tehdejší brutalitu. MacLeodové se údajně po letech sami snažili tuto kapitolu rodových dějin skrýt a omlouvat. MacDonaldové si ji naopak předávali jako memento trestu, který může přijít, když pýcha a vztek přerostou do chladnokrevné nenávisti.

Důsledky, které doznívaly staletí

Masakr na Eigg nebyl jen rodovou tragédií. Ovlivnil vztahy klanů na generace. Zpečetil nepřátelství, které se zapsalo do písní, legend, soudních sporů i politických rozhodnutí. Pozdější pokusy o smír byly jen náplastí na ránu, která se nikdy zcela nezahojila.

V době vzestupu skotské koruny a centralizace moci se Eigg stal symbolem ostrovní divokosti – místa, kde se nedodržovalo právo. A s příchodem moderní doby se masakr stal předmětem archeologických výzkumů.

Když dnes člověk vstoupí do temného hrdla jeskyně, kde se osud těch stovek lidí naplnil, slyší při odrazu kroků jen ozvěnu vlastního dechu. Ale v té ozvěně se skrývá cosi víc. Připomínka toho, jak tenká je hranice mezi ctižádostí a masakrem.

A možná i varování.

Že někdy stačí opravdu málo – jedno prchlivé rozhodnutí, jedna urážka, jedno zakašlání v mlze – aby se dějiny změnily v tragédii, která přetrvá staletí.

Seznam použitých zdrojů:

1. Dressler, Camille. Digs & Discoveries — A Dangerous Island [online]. Archaeology Magazine, July/August 2017 [cit. 2025-12-03]. Dostupné z: https://archaeology.org/issues/july-august-2017/digs-discoveries/trenches-scotland-eigg-massacre/

2. Massacre and Cathedral Caves of Eigg [online]. WalkHighlands, bez data [cit. 2025-12-03]. Dostupné z: https://www.walkhighlands.co.uk/islands/caves-eigg.shtml

3. The story of the Massacre Cave bones [online]. Eigg History Society, bez data [cit. 2025-12-03]. Dostupné z: https://www.eigg-history.org/index.asp?pageid=682551

4. Castelow, Ellen. The Battle of the Spoiling Dyke, 1578 [online]. Historic UK, bez data [cit. 2025-12-03]. Dostupné z: https://www.historic-uk.com/HistoryMagazine/DestinationsUK/The-Battle-of-the-Spoiling-Dyke/

6. „Eigg“ [online]. Wikipedia, bez data [cit. 2025-12-03]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Eigg Wikipedia