Článek
Město Most zvažuje investici ve výši přibližně 36 milionů korun do areálu hradu Hněvín. Konkrétně jde o rekonstrukci čtyř stávajících pokojů, vybudování dvou zcela nových luxusních pokojů (například s vířivkami, krby a nadstandardním vybavením) a zároveň o rekonstrukci dvou funkčních sálů. Na první pohled může takový projekt působit atraktivně – luxus, reprezentace města, zvýšení prestiže jedné z nejvýznamnějších dominant Mostu. Při bližším pohledu však vyvstává zásadní otázka: má taková investice pro město Most reálný smysl?
Nájemní realita: klíčový problém
Celý areál včetně restauračního zařízení je totiž na následujících deset let pronajat soukromému provozovateli. Město za tento pronájem inkasuje nájemné ve výši 12 500 Kč měsíčně, přičemž dle smlouvy se nájem zvyšuje pouze o inflaci. Za tuto částku může provozovatel využívat celý areál, provozovat nově vzniklou luxusní restauraci a těžit z atraktivity Hněvína jako významné městské dominanty.
Je pravda, že provozovatel hradí energie (zálohy se pohybují kolem 25 000 Kč měsíčně, a to bez plného provozu restaurace) a je povinen umožnit městu konání tří akcí ročně. V kontextu restauračního provozu lze nájem považovat za obhajitelný a restaurace může sloužit i místním obyvatelům. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se podíváme na plánovanou investici města a její návratnost.
Návratnost investice: tvrdá čísla
Pokud bychom – čistě teoreticky – pominuli nájemné za restaurační zařízení a uvažovali pouze návratnost investice do pokojů a sálů ve výši 36 milionů korun, vychází při současném nájemném návratnost přibližně na 240 let. Pokud bychom do úvah zahrnuli i restauraci a celý areál, pak se o návratnosti nedá hovořit vůbec.
Vizualizace studie hotelu zveřejněné na stránkách města Mostu
Takový výsledek není jen ekonomicky problematický, ale ukazuje na zásadní nepochopení principů nakládání s veřejnými prostředky.
Veřejná služba versus podnikání
Existují investice, u nichž se finanční návratnost počítá obtížně – nebo vůbec. Typicky jde o chodníky, školy, sportoviště, parky či veřejný prostor. Jejich přínos se měří kvalitou života obyvatel, dostupností služeb a dlouhodobým rozvojem města. U takových projektů je ekonomická návratnost druhořadá.
Butikový hotel však není veřejnou službou. Jde o ryze podnikatelskou aktivitu, navíc takovou, kterou drtivá většina obyvatel Mostu nikdy nevyužije. Právě proto by zde město mělo trvat alespoň na základní ekonomické racionalitě. Odpovídající návratnost veřejné investice by se dala odhadnout na úrovni 5–6 % ročně.
Aby se město k takové návratnosti alespoň přiblížilo, muselo by se nájemné pohybovat okolo 150 000 Kč měsíčně, a to ještě bez započtení nájemného za restauraci a samotný areál. Při současném nastavení nájemních vztahů je však taková částka zcela nereálná.
Ekonomický nesmysl bez veřejného přínosu
Právě zde se dostáváme k jádru problému. Investice v řádu desítek milionů korun do luxusního hotelového provozu, který je dlouhodobě pronajat za symbolické nájemné, působí jako ekonomický nesmysl. Neexistuje zde reálná finanční návratnost ani jasně definovaný veřejný přínos, který by takové výdaje ospravedlňoval.
Město si nemůže dovolit přistupovat k veřejným financím jako miliardář, který si plní osobní sny, financuje vlastní projekty bez ohledu na návratnost nebo staví luxusní hotely jen proto, že na ně má. Každá koruna z veřejných peněz musí být pečlivě zvažována.
Jak z toho ven?
Smysluplnou cestou jsou rozumné a postupné investice do údržby stávajících pokojů, sálů a nezbytných oprav. Takový přístup lze obhájit i bez dramatického navyšování nájemného a odpovídá principům řádného hospodaření. To je role města jako správného hospodáře.
Investice ve výši 36 milionů korun do luxusního butikového hotelu však tuto hranici zjevně překračuje.
Priority města Most
Most má celou řadu palčivých problémů a potřeb – od infrastruktury přes veřejný prostor až po služby pro obyvatele. Nápadů na smysluplné investice, které by Mostečané ocenili výrazně více než luxusní hotel na Hněvíně, by se našly desítky, ne-li stovky.
Otázka tedy nestojí, zda má Hněvín potenciál. Otázka zní, zda má město investovat desítky milionů korun do projektu, který slouží především soukromému podnikání, a nikoliv veřejnému zájmu. A na tu je dnes odpověď více než rozpačitá.
