Konec lží o Huličkových! Vyvracíme dezinformace o sporu s autodromem. Soud dal rodině za pravdu

Manželé Huličkovi i další sousedé důrazně odmítají rozšířený mýtus, že „si postavili dům u okruhu“. Ve skutečnosti koupili starý dům, který zde stál už dávno před vznikem autodromu. Navíc dříve žili poblíž jiného úseku okruhu, kde byla situace výrazně snesitelnější. Ke zhoršení hlukových poměrů podle nich došlo až po roce 2014, kdy se provoz autodromu postupně proměnil a narostl především počet komerčních jízd. Sousedé zdůrazňují, že jejich cílem není areál zrušit ani omezit sport jako takový — chtějí pouze zabránit nadměrné hlukové zátěži, která narušuje jejich běžný život.

Podle místních obyvatel je hluk z autodromu dlouhodobě nad únosnou mezí. Intenzita zvuku znemožňuje běžné fungování – od odpočinku na zahradě až po klid doma při otevřených oknech. Sousedé proto nežádají úplné omezení motoristického sportu, ani uzavření okruhu – podle nich by stačilo, aby se provozní režim přizpůsobil tak, aby respektoval limity hluku a možnost obyvatel žít v přijatelných podmínkách.

Co zaznělo v podcastu. Ověřili jsme výroky.

Majitel mosteckého autodromu Josef Zajíček byl hostem podcastu primátora města Mostu. V rozhovoru představil svůj pohled na dlouhodobý spor o nadměrný hluk z okruhu. Pojďme si přiblížit, co v podcastu zaznělo, a s oporou o doložitelná fakta ukázat, kde jeho tvrzení vytváří zkreslený obraz reality.

„Autodrom tu je desítky let.“

Majitel zdůrazňuje dlouhou historii autodromu a snaží se tak vzbudit dojem, že obyvatelé přišli až k závodní dráze a nyní si stěžují. Ve skutečnosti však okolní zástavba, včetně domu manželů Huličkových, existovala dříve než samotný autodrom – některé domy v okolí byly postaveny už v 30. letech minulého století, tedy téměř padesát let před vznikem autodromu. Hluková zátěž se tedy neobjevila proto, že by se lidé nově nastěhovali k závodišti, ale až po převzetí a intenzifikaci provozu autodromu.

Stejně tak MUDr. Alena Dernerová v podcastu Rozhovory s VIZÍ upozorňuje na zkreslování reality směrem k ministerstvu: „Když tady byl tehdejší ministr Mgr. Vojtěch Adam, tak jsme mu říkali, že ta situace je úplně jiná, než mu to bylo sdělováno.“

Zvýrazňování „desítek let historie“ bez uvedení těchto skutečností vytváří zavádějící vyprávění o tom, kdo je zde „dřív“ a kdo je „vetřelec“, a ignoruje fakta jak historická, tak odborná.

„Hygiena nám neprokázala, že porušujeme limity.“

Majitel tímto tvrzením vyvolává dojem, že hygienické úřady potvrdily bezproblémový provoz. Ve skutečnosti ale Krajská hygienická stanice autodromu nevydala žádné jednoznačné „čisté razítko“, že je vše v pořádku. Je zásadní rozdíl mezi tím, když něco není prokázáno, a tím, když je něco v pořádku. Krajská hygienická stanice nevydala stanovisko, že autodrom splňuje limity, pouze nebylo prokázáno porušení v některých specifických měřeních — navíc provedených za podmínek, které nebyly metodicky dostatečné.

Jak říká pan Hulička v rozhovoru pro podcast VIZE: „Nikdy nedisponovali platným certifikátem, u soudu náš advokát pan Láska to zjistil.“

Tyto výroky ukazují, že tvrzení majitele o bezproblémovém provozu stojí na velmi nejistých základech.

„Hluk 50 dB přeskakuje hluk komunikace, která dělá hluk 70 dB.“

Toto srovnání působí přesvědčivě, ale je odborně nepřesné. Nelze srovnávat stálý dopravní šum z komunikace I/13 s impulzním hlukem motorů, který má krátké, ale mimořádně rušivé špičky. Navíc zdravotní ústav prokázal, že zdroj hluku lze odlišit, a krajský soud tuto námitku odmítl jako nedůvodnou. Naměřené hodnoty mluví jasně: zbytkový hluk činil 37,7 dB, pozadí z průmyslu a dopravy 46 dB – hluk autodromu z těchto úrovní jednoznačně vyčnívá. Decibely jsou navíc logaritmická jednotka, takže rozdíly nejsou lineární a dopad impulzního hluku na lidský organismus je podstatně vyšší než u stabilního dopravního šumu.

„Za deset let se to nikam neposunulo.“

V době, kdy tuto větu pronesl, však už spor měnil směr ve prospěch sousedů – krajský soud dal manželům Huličkovým za pravdu a jejich argumenty potvrdil jako relevantní. Později autodrom neuspěl ani u Nejvyššího soudu, který jeho dovolání odmítl. Tvrzení o „žádném posunu“ tak vytváří zkreslený obraz reality, protože ve skutečnosti šlo o významný posun – a to právě kvůli oprávněným stížnostem obyvatel.

„K řešení si musí sednout město, kraj a stát.“

Tímto tvrzením majitel vytváří dojem, že je pouze jedním z aktérů a situace je nad jeho možnostmi. Po rozhodnutí soudů je však odpovědnost jasná: za dodržování hlukových limitů nese odpovědnost provozovatel autodromu. Je tedy na něm, aby provoz upravil tak, aby nezasahoval do práv obyvatel. Přenášet odpovědnost na stát či samosprávu není na místě.

Sousedé volají po kompromisu: závody ano, ale s respektem k životu kolem

Silně vypovídá i hlas obyvatel, kteří žijí v těsné blízkosti okruhu. Jedna z tamních obyvatelek jejíž jméno redakce zná, ale nebude zveřejňovat, to popsala jednoduše a lidsky:

„Mně by ten autodrom vůbec nevadil, člověk si na to do jisté míry zvykne. Všude je něco, i závody jsou v pořádku. Ale kdyby byl aspoň občas v neděli klid…“

Tento citát ukazuje, že sousedům nejde o zrušení autodromu. Dlouhodobě požadují jen to, co je v civilizované společnosti standardem – několik týdnů nebo víkendů v roce, kdy je možné v klidu otevřít okno, posedět na zahradě a odpočinout si.

A nejde přitom jen o komfort, ale i o zdraví. Na otázku, jaký dopad může mít dlouhodobé vystavení hluku na lidský organismus, MUDr. Alena Dernerová v podcastu Rozhovory s VIZÍ vysvětluje:

„Pokud ten člověk je neustále vystaven hluku, tak jednak je ve stresu, jednak potom špatně spí a z důsledku špatného spánku nastává kaskáda poruchy imunitního systému.“

Tato slova dokládají, že hluk není pouze „nepříjemnost“, ale reálný zdravotní faktor, který může ovlivňovat fyzickou i psychickou pohodu lidí žijících v blízkosti okruhu.

Huličkovi čelí urážkám kvůli sporu s autodromem. O výhře u Nejvyššího soudu se dozvěděli z hejtu

Manželé Huličkovi se stali terčem agresivních reakcí. Minulý týden se o rozhodnutí Nejvyššího soudu dozvěděli paradoxně díky urážlivému e-mailu, v němž pisatel Huličku častoval nadávkami. „Říkal jsem manželce: a je to tady, soud rozhodl,“ uvedl Jiří Hulička s tím, že podobné útoky, včetně negativních recenzí na jejich podnikání, přicházejí ve vlnách vždy po soudních verdiktech.

Huličkovi odmítají tvrzení kritiků, že si stížnostmi jen komplikují život poté, co si postavili dům u závodiště. Podle Jiřího Huličky koupili a rekonstruovali starý dům, který tam stál dávno před vznikem autodromu. V minulosti žili poblíž okruhu na jiné adrese a situace byla podle nich snesitelnější. Hluk se prý výrazně zhoršil po roce 2014, kdy autodrom změnil majitele a provoz se výrazně zintenzivnil.

Je znepokojivé, jak snadno se veřejná debata dokáže změnit v osobní útoky a nenávist, místo aby vedla k věcnému dialogu. Spor o hluk z autodromu může vyvolávat emoce, ale i v takových situacích bychom měli umět zachovat respekt a slušnost.

Po prohře u Nejvyššího soudu: nastane konečně náprava?

Nejvyšší soud nedávno odmítl dovolání majitele autodromu Josef Zajíčka a tím potvrdil předchozí rozhodnutí Krajského soudu. Verdikt je jasný: autodrom musí dodržovat stanovené limity hluku a přijmout taková opatření, aby svým provozem nezasahoval do práv obyvatel na klidné užívání domova. Rozhodnutí není pouze formální – soud tím potvrdil, že stížnosti obyvatel nejsou přehnané ani účelové, ale opírají se o reálně prokázané obtěžování hlukem.

Po potvrzení rozsudku Nejvyšším soudem se tak otevírá otázka, zda autodrom začne respektovat uložené povinnosti a provede potřebná opatření. Dosavadní komunikace ze strany majitele byla převážně o zpochybňování měření i samotných stížností. Nyní však již nejde o názorový spor, ale o pravomocné rozhodnutí soudů. V následujících měsících se proto ukáže, zda Autodrom Most přistoupí k plnění rozsudku se snahou hledat řešení, nebo se bude snažit celý problém dále relativizovat. Jiří Nedvěd z VIZE dodává: „VIZE je rozhodně na straně obyvatel Souše. Já osobně jsem fanoušek motoristických sportů, jsem rád, že tu máme autodrom a chci i podporovat místní podnikatele, ale prostě není možné, aby to bylo na úkor našich občanů.“

Zdroje: