Článek
Supermarket je moderní labyrint. Nemá Minotaura, ale má akční letáky, sezónní koutky a regály, které se mezi návštěvami očividně přesouvají, jen aby vám připomněly, kdo je tady pánem. Včera byl chléb tady. Dnes je chléb někde mezi exotickým ovocem a existenciální krizí.
Bloudil jsem. Nenápadně. Tvářil jsem se, že se jen „rozhlížím“. Ve skutečnosti jsem se třikrát vrátil ke stejnému mrazáku, protože jsem měl pocit, že se kolem něj točí celý můj život. Lidé kolem mě působili organizovaně. Věděli, co chtějí. Já věděl jen to, že nechci skončit u regálu se zdravou výživou, kde se rozhoduje o morální kvalitě člověka.
Zastavil jsem se u pečiva. Ne proto, že bych ho nutně chtěl, ale protože to bylo známé území. Tady jsem se cítil bezpečně. Vzal jsem housku. Pak druhou. Nehodlám je jíst, ale vypadalo to, že mám plán.
Další zastávka: mléčné výrobky. Regál dlouhý jako román od Tolstého. Plnotučné, polotučné, bezlaktózové, rostlinné, něco, co se tváří jako mléko, ale urazit by ho to mohlo. Stál jsem tam a přemýšlel, kdy se z tak jednoduché věci stal filozofický směr.
Všiml jsem si, že mám v košíku věci, které jsem neplánoval. Omáčku, kterou neznám. Sušenky, které jsem si „zasloužil“. A něco v akci, co vlastně nevím, k čemu slouží, ale stálo by mě víc to nevzít.
Když jsem se snažil najít vejce, došlo mi, že supermarket není o nákupu. Je to test psychické odolnosti. Hudba vás uklidňuje, ceny vás rozčilují a ostatní zákazníci vám dávají pocit, že jste jediný, kdo to celé nezvládá.
Stál jsem v uličce a zvažoval, jestli se mám někoho zeptat. Nakonec jsem to neudělal. Ne proto, že bych byl hrdý, ale protože jsem si nebyl jistý, jestli bych správně formuloval otázku. „Prosím vás, kde tady najdu smysl této návštěvy?“
U pokladny jsem byl poražený, ale plný. Košík obsahoval všechno kromě toho, pro co jsem přišel. Chleba jsem zapomněl. Mléko jsem vzal špatné. Ale měl jsem pocit, že jsem si tím prošel.
Když jsem vyšel ven, svět se zdál jednodušší. Doma se ztrácím jen metaforicky. V supermarketu je to fyzické, emocionální a často i finanční.
Příště půjdu s nákupním seznamem. Nebo nepůjdu vůbec. Obojí zní rozumně.
